(1) Národní výbory mohou vydávat obecně závazná nařízení, pokud je toho třeba k plnění jejich úkolů. Obecně závazná nařízení národních výborů nesmějí být v rozporu se zákony a předpisy, vydanými národními výbory vyšších stupňů nebo vládou, nebo předpisy, vydanými k provedení zákona nebo rozhodnutí vlády ministry, ministerstvy nebo jinými ústředními úřady.

(2) Obecně závazná nařízení národního výboru podepisují předseda a tajemník. Mohou být vyhlášena teprve tehdy, jestliže k nim dá souhlas národní výbor vyššího stupně nebo jeho rada, a pokud jde o nařízení ústředních a krajských národních výborů, vláda.

(3) V nutných a neodkladných případech může se souhlasem vyššího orgánu podle odstavce 2 vydat obecně závazné nařízení i rada národního výboru; takové nařízení pozbude platnosti, neschválí-li je národní výbor v nejbližším zasedání.

(4) Obecně závazná nařízení nabývají účinnosti dnem vyhlášení, leda, že by v nich byla stanovena účinnost na pozdější dobu; pozbývají platnosti po uplynutí dvou let od počátku účinnosti, pokud v nich není stanovena kratší doba platnosti.

(5) Nařízení, k jejichž vydání byl národní výbor nebo jeho výkonný orgán zmocněn zvláštním zákonem nebo vládním nařízením (§ 90 odst. 3 ústavy), nevyžadují souhlasu podle odstavce 2.