(1) Nárok na sirotčí důchod má dítě pozůstalé po pojištěném. Na sirotčí důchod mají nárok i pozůstalí osvojenci, vnukové a pastorci pojištěného, jestliže pojištěný v den svého úmrtí měl na tyto pozůstalé nárok na rodinné přídavky nebo na výchovné.

(2) Sirotčí důchod náleží od prvního dne měsíce, v němž pojištěný zemřel.

(3) Nárok na sirotčí důchod zaniká úmrtím nebo dovršením 18. roku věku dítěte.

(4) Sirotčí důchod se však vyplácí i po dovršení 18. roku věku dítěte, je-li dítě pro nepříznivý zdravotní stav neschopno výdělku anebo se připravuje soustavně na budoucí životní povolání studiem nebo jiným školením (výcvikem); nejde-li o nepřetržitou neschopnost k výdělku pro trvalou úplnou invaliditu, vyplácí se však sirotčí důchod nejdéle do dovršení 25. roku věku dítěte.