Tato vyhláška upravuje jednotně odbornou výchovu lékařů za účelem získání specialisace, aby bylo zajištěno poskytování kvalifikované zdravotní péče v jednotlivých oborech ve všech zdravotnických zařízeních.
(1) Specialisaci lze získat v těchto oborech:
7. lékařství ženské a porodnictví,
8. lékařství ušni, nosní a krční,
10. lékařství kožní a pohlavní,
14. tělovýchovné lékařství,
15. patologická anatomie,
16. laboratorní metody vyšetřovací,
17. hygiena — epidemiologie,
19 organisace zdravotnictví,
(2) Podle potřeby stanoví ministerstvo zdravotnictví v některých oborech stupně specialisace.
Po dosažení specialisace v některém oboru uvedeném v § 2 odst. 1 lze získat další specialisaci v těchto oborech:
1. lékařství vnitřní:
infekční choroby, dorostové lékařství, choroby z povolání, gerontologie, kardiologie, reumatologie, endokrinologie, balneologie, dietologie, gastroenterologie, anestesiologie, transfusní služba,
2. lékařství dětské:
transfusní služba, dorostové lékařství, infekční choroby, tuberkulosa, neurologie, kardiologie, chirurgie, gynekologie, otorinolaryngologie, stomatologie, psychiatrie, školní hygiena;
3. chirurgie:
ortopedie, urologie, rekonstrukční chirurgie, anestesiologie, onkologie, neurochirurgie, torakální chirurgie, transfusní služba;
4. lékařství zubní:
stomatochirurgie, protetika, ortodontie;
5. lékařství ženské a porodnictví:
onkologie, anestesiologie;
6. lékařství ušní, nosní a krční:
foniatrie;
8. patologická anatomie:
soudní lékařství;
9. hygiena — epidemiologie:
hygiena komunální, hygiena školní, hygiena práce, hygiena výživy, epidemiologie.
(1) Specialisace v oborech uvedených v § 2 odst. 1 lze dosáhnout po třech letech činnosti v oboru. Absolventi lékařské fakulty hygienické a fakulty dětského lékařství a absolventi fakulty všeobecného lékařství směru zubního mohou dosáhnout specialisace v těchto oborech po dvou letech činnosti v oboru
(2) Specialisaci lze získat prací na systemisovaných místech*) odborných pracovišť zařízení preventivní a léčebné péče, zařízení hygienické a protiepidemické služby a výzkumných a fakultních ústavů, ve specialisačních kursech a po případě na školicích místech, která určí pro jednotlivé obory ministerstvo zdravotnictví
(3) Rozsah odborných znalostí nutných k získání specialisace v jednotlivých oborech, po případě stupních (§ 2), a bližší podmínky pro získání specialisace v oborech uvedených v § 3 stanoví ministerstvo zdravotnictví
Podle této vyhlášky jsou specialisty:
a) lékaři, kteří splní podmínky stanovené pro získání specialisace a jejichž odborné znalosti budou prověřeny kvalifikační, atestací.
b) universitní profesoři a docenti, jakož i lékaři, kteří splňuji podmínky stanovené pro získání specialisace bez kvalifikační atestace.
c) lékaři, jimž byla udělena specialisace podle vyhlášky č 248/1952 Ú. l., o odborné výchově lékařů podají-li žádost nejdéle do konce června 1955 u příslušných zdravotnických odborů rad krajských národních výborů nebo u ministerstva zdravotnictví.
(1) Kandidáty ke kvalifikačním atestacím určují zdravotnické odbory rad krajských národních výborů, dále ministerstvo zdravotnictví, pokud jde o lékaře pracující v ústředně plánovaných jednotkách, a jiné orgány, pokud jde o lékaře pracující mimo státní zdravotní správu
(2) Kvalifikační atestace se koná před komisí, kterou určí Ústav pro doškolování lékařů v součinnosti se zdravotnickým odborem rady krajského národního výboru; tento ústav odpovídá za průběh atestace. Kvalifikační atestace může být opakována nejdříve za půl roku.
(3) Po úspěšně skončené kvalifikační atestaci obdrží lékař osvědčení o specialisaci, v němž bude uveden obor, po případě i specialisační stupeň. Osvědčení vydává ministerstvo zdravotnictví, po případě z jeho pověření Ústav pro doškolování lékařů. Osvědčení o specialisaci se vydá také lékařům, kteří se stávají specialisty bez kvalifikační atestace.
Lékaři, kteří byli specialisty podle vyhlášky č. 248/1952 Ú. l. a splnili podmínku uvedenou v § 5 písm c), zůstávají specialisty ve svých oborech; jestliže však byli specialisty v oborech, které nejsou uvedeny v § 2 odst. 1 nebo v § 3, určí jim, s výjimkou lékařů všeobecné praxe, zdravotnický odbor rady krajského národního výboru, po případě ministerstvo zdravotnictví některý z oborů uvedených v § 2 odst. 1. Osvědčení o specialisaci jim vydá příslušný zdravotnický odbor rady krajského národního výboru, po případě ministerstvo zdravotnictví.
Přeruší-li lékař praxi ve svém oboru na dobu delší pěti let, může dále pracovat jako specialista ve svém oboru jen po kvalifikační atestaci.
Odborná výchova vojenských lékařů je upravena směrnicemi ministerstva národní obrany. Za průběh kvalifikačních atestaci v armádě odpovídá Vojenská lékařská akademie. Osvědčení o specialisaci pro vojenské lékaře vydává ministerstvo národní obrany v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
Soustavné zvyšování kvalifikace lékařů se provádí podle směrnic ministerstva zdravotnictví v seminářích a v doškolovacích kursech.
Výjimky z ustanovení § 4 odst. 2 a § 5 povoluje ministerstvo zdravotnictví.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1954.