§ 1
Rozsah platnosti.
(1) Vyhláška se vztahuje na zaměstnance (včetně technických i administrativních) všech oborů, kteří jsou vysílání na montážní, instalační, opravné, udržovací a podobné práce.
(2) Vyhláška se dále vztahuje na zaměstnance při pracích zeměvrtných včetně veškerého geologického průzkumu a výzkumu, při vrtbě a těžbě nafty, při pracích zeměměřických a při taxaci lesů.
(3) Vyhláška neplatí pro zaměstnance pracující v hlavní stavební výrobě; vztahuje se však na odborné zaměstnance při zazdívkách kotlů pro průmyslová zařízení, při stavbě průmyslových pecí, při pracích žárotechnických, při stavbě továrních komínů, při rekonstrukcích a opravách na uvedených zařízeních a při pracích studnařských.
(4) V pochybnosti o rozsahu platnosti vyhlášky rozhodne příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem financí, se sekretariátem státní mzdové komise a s jednotnou odborovou organisací; ústřední úřad v dohodě s těmito orgány může také rozšířit platnost této vyhlášky i na jiné zaměstnance konající práce obdobné povahy.
(5) O náhradách cestovních a jiných výdajů zaměstnancům vysílaným na montážní práce do zahraničí platí zvláštní předpisy.
§ 2
Hospodárnost a úspornost.
Zaměstnavatel i zaměstnanec jsou povinni při všech svých opatřeních, z nichž vyplývají nároky na náhrady podle této vyhlášky, postupovat s největší hospodárností a úsporností.
Zaměstnavatel i zaměstnanec jsou povinni při všech svých opatřeních, z nichž vyplývají nároky na náhrady podle této vyhlášky, postupovat s největší hospodárností a úsporností.
§ 3
Odpovědnost a povinnost k náhradě škody.
Porušení povinností uložených touto vyhláškou je trestné podle obecných předpisů; podle obecných předpisů se řídí i povinnost k náhradě škody.
Porušení povinností uložených touto vyhláškou je trestné podle obecných předpisů; podle obecných předpisů se řídí i povinnost k náhradě škody.
§ 4
Druhy náhrad.
(1) Zaměstnancům vysílaným na práci mimo obec jejich pravidelného pracovního místa a mimo obec jejich bydliště (dále jen „přechodné pracovní místo“) se poskytují tyto náhrady:
1. náhrady jízdních výdajů (§ 5),
2. náhrada mzdy za dobu strávenou na cestě v pracovní době (§ 6),
3. náhrada za čas strávený na cestě mimo pracovní dobu (§ 7),
4. náhrada zvýšených výdajů za stravu po dobu cesty (§ 9),
5. náhrada zvýšených výdajů za stravu po dobu pobytu na přechodném pracovním místě (§ 10),
6. nocležné (nebo přídavek při cestě v noci, jestliže se zaměstnanec neubytuje) (§ 11),
7. náhrady nutných vedlejších výdajů (§ 12),
8. náhrady při návštěvě rodiny (§ 13),
9. náhrady po dobu nemoci a jiných překážek v práci (§ 14).
(2) Pro poskytnutí jednotlivých druhů náhrad je rozhodné, jde-li o
a) vícedenní práce bez možnosti denního návratu (oddíl I),
b) vícedenní práce s možností denního návratu (oddíl II),
c) jednodenní práce (včetně cesty) (oddíl III),
d) vnější pracovní výkony v obci pravidelného pracovního místa nebo v obci bydliště (oddíl IV).
Oddíl1
Náhrady při vícedenních pracích bez možnosti denního návratu.
§ 5
Náhrady jízdních výdajů.
(1) Zaměstnanec, který je vyslán na přechodné pracovní místo, má nárok na náhradu prokázaného jízdného za cestu tam a zpět za třetí třídu veřejného hromadného dopravního prostředku. Vyžadují-li okolnosti případu, aby cesta na přechodné pracovní místo byla vykonána jinak než veřejným hromadným dopravním prostředkem a je-li toto místo vzdáleno více než 3 km, poskytne se zaměstnanci při cestě (tam i zpět)
Náhrady podle písm c) a d) se poskytnou jen, dal-li odpovědný vedoucí vysílajícího závodu z naléhavých důvodů předem výslovný souhlas k použití takového dopravního prostředku.
| a) | jízdním (motorovým) kolem nebo motocyklem, jež zaměstnavatel bezplatně propůjčil | 0,10 Kčs za 1 km, |
| b) | vlastním jízdním kolem nebo pěšky | 0,40 Kčs za 1 km, |
Náhrady podle písm c) a d) se poskytnou jen, dal-li odpovědný vedoucí vysílajícího závodu z naléhavých důvodů předem výslovný souhlas k použití takového dopravního prostředku.
c) vlastním motorovým vozidlem náhrada podle předpisů o náhradách za používání vlastních osobních motorových vozidel při pracovních cestách a vnějším řízení,*)
d) zcela výjimečně náhrada výdajů v obvyklé výši za jiný dopravní prostředek.
(2) Stejné náhrady se poskytnou
a) je-li zaměstnanec z přechodného pracovního místa vyslán dočasně do jiné obce,
b) je-li zaměstnanec po dobu práce na přechodném pracovním místě prokazatelně nucen se ubytovat ve vzdálenosti větší než 3 km od pracoviště pro nedostatek jiného bližšího ubytování.
(3) Má-li zaměstnanec možnost použít slevy jízdného, přísluší mu jen náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použít volné jízdenky, náhrada jízdného mu nepřísluší.
(4) Příslušný ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem upravit odchylně poskytování náhrady podle odstavce 1 písm. a) a b) v případech, kdy zaměstnanci vykonávají práci během cesty, takže doba cesty se počítá do jejich pracovní doby a přísluší jim za ni mzda.
§ 6
Náhrada mzdy za čas strávený na cestě v pracovní době.
Za každou hodinu strávenou na cestě v obvyklé pracovní době zaměstnancově přísluší za ušlý výdělek náhrada, a to
Za každou hodinu strávenou na cestě v obvyklé pracovní době zaměstnancově přísluší za ušlý výdělek náhrada, a to
a) zaměstnancům pracujícím v časové mzdě nebo v časové mzdě s prémií ve výši jejich časového tarifu,
b) zaměstnancům pracujícím v úkolu ve výši jejich úkolového tarifu.
§ 7
Náhrada za čas strávený na cestě mimo pracovní dobu.
Za čas strávený na cestě mimo pracovní dobu stanovenou pro zaměstnance přísluší zaměstnancům všech kategorií náhrada ve výši 1,60 Kčs za každou celou hodinu cesty, nejvýše však 8 Kčs v jednom kalendářním dnu.
Za čas strávený na cestě mimo pracovní dobu stanovenou pro zaměstnance přísluší zaměstnancům všech kategorií náhrada ve výši 1,60 Kčs za každou celou hodinu cesty, nejvýše však 8 Kčs v jednom kalendářním dnu.
§ 8
Čas strávený na cestě.
Za čas strávený na cestě se považuje čas, kterého je nutně třeba, aby se zaměstnanec dostal ze závodu (po případě z bytu) na přechodné pracovní místo nebo zpět.
Za čas strávený na cestě se považuje čas, kterého je nutně třeba, aby se zaměstnanec dostal ze závodu (po případě z bytu) na přechodné pracovní místo nebo zpět.
§ 9
Náhrada zvýšených výdajů za stravu po dobu cesty.
V den, kdy byla nastoupena cesta na přechodné pracovní místo a v den, kdy byla skončena cesta zpět, přísluší zaměstnanci náhrada zvýšených výdajů za stravu ve výši
Při cestě konané ve dnech pracovního klidu zvyšují se tyto částky o 50%. Stejně se zvyšují uvedené částky při vzdálenosti větší než 300 km, jestliže zaměstnanec nepřeruší cestu vlakem, aby se ubytoval.
V den, kdy byla nastoupena cesta na přechodné pracovní místo a v den, kdy byla skončena cesta zpět, přísluší zaměstnanci náhrada zvýšených výdajů za stravu ve výši
Při cestě konané ve dnech pracovního klidu zvyšují se tyto částky o 50%. Stejně se zvyšují uvedené částky při vzdálenosti větší než 300 km, jestliže zaměstnanec nepřeruší cestu vlakem, aby se ubytoval.
a) 5 Kčs, trvá-li cesta tam nebo zpět včetně doby strávené v témže dni na přechodném pracovním místě 6 až 10 hodin.
b) 8 Kčs. trvá-li více než 10 hodin.
§ 10
Náhrada zvýšených výdajů za stravu po dobu pobytu na přechodném pracovním místě.
Poznámka k § 10:
Průměrný denní hrubý výdělek se vypočte tak, že se celkový hrubý výdělek dosažený na přechodném pracovním místě dělí počtem skutečně odpracovaných dnů. Z takto zjištěné částky činí stravné 20%.
Příklad 1:
Zaměstnanec byl vyslán na montáž dne 1. září 1954 a po skončení práce na přechodném pracovním místě se vrátil do mateřského závodu dne 16. záři 1954. Jeho celkový výdělek na montáži včetně přesčasů a výdělku ve dnech cesty činil 891 Kčs. Tato částka se dělí 12, t. j počtem odpracovaných dnů (t. j. bez nedělí, o nichž nepracoval a bez dnů cesty). Průměrný denní hrubý výdělek činí 74,25 Kčs. Denní stravné činí 20% (⅕) z této částky, t. j 14,85 Kčs. Vyplatí se tedy zaměstnanci na stravném za 14 dnů (12. pracovních dnů a 2 neděle) 14,85 Kčs X 14 = 207,90 Kčs. Kromě toho obdrží zaměstnanec náhradu zvýšených výdajů za stravu za dny cesty (t. j. za dny 1. a 16. září) podle § 9.
Příklad 2:
Technický úředník byl vyslán k řízení montážních prací dne 1. září 1954 a vrátil se do závodu dne 16. září 1954. Za měsíc září mu byl dne 10. října vyplacen základní plat 1580 Kčs a prémie za srpen ve výši 356 Kčs, celkem tedy 1936 Kčs. Průměrný denní výdělek činí tedy 1936 Kčs: 25 = 77,44 Kčs. Denní stravné činí 20% (⅕) z této částky, t. j. 15,49 Kčs. Toto stravné obdrží za 12 pracovních dnů a 2 neděle, tedy 15,49 Kčs X 14 = 216,86 Kčs. Vedle toho obdrží za dny cesty (1. a 16. září) příslušné částky podle § 9.
Poznámka k § 10:
Průměrný denní hrubý výdělek se vypočte tak, že se celkový hrubý výdělek dosažený na přechodném pracovním místě dělí počtem skutečně odpracovaných dnů. Z takto zjištěné částky činí stravné 20%.
Příklad 1:
Zaměstnanec byl vyslán na montáž dne 1. září 1954 a po skončení práce na přechodném pracovním místě se vrátil do mateřského závodu dne 16. záři 1954. Jeho celkový výdělek na montáži včetně přesčasů a výdělku ve dnech cesty činil 891 Kčs. Tato částka se dělí 12, t. j počtem odpracovaných dnů (t. j. bez nedělí, o nichž nepracoval a bez dnů cesty). Průměrný denní hrubý výdělek činí 74,25 Kčs. Denní stravné činí 20% (⅕) z této částky, t. j 14,85 Kčs. Vyplatí se tedy zaměstnanci na stravném za 14 dnů (12. pracovních dnů a 2 neděle) 14,85 Kčs X 14 = 207,90 Kčs. Kromě toho obdrží zaměstnanec náhradu zvýšených výdajů za stravu za dny cesty (t. j. za dny 1. a 16. září) podle § 9.
Příklad 2:
Technický úředník byl vyslán k řízení montážních prací dne 1. září 1954 a vrátil se do závodu dne 16. září 1954. Za měsíc září mu byl dne 10. října vyplacen základní plat 1580 Kčs a prémie za srpen ve výši 356 Kčs, celkem tedy 1936 Kčs. Průměrný denní výdělek činí tedy 1936 Kčs: 25 = 77,44 Kčs. Denní stravné činí 20% (⅕) z této částky, t. j. 15,49 Kčs. Toto stravné obdrží za 12 pracovních dnů a 2 neděle, tedy 15,49 Kčs X 14 = 216,86 Kčs. Vedle toho obdrží za dny cesty (1. a 16. září) příslušné částky podle § 9.
(1) Denní náhrada zvýšených výdajů za stravu po dobu pobytu na přechodném pracovním místě (dále jen „stravné“) činí za každý odpracovaný den 20% z průměrného denního hrubého výdělku dosaženého na přechodném pracovním místě, avšak zásadně nejméně 10 Kčs a nejvýše 17 Kčs.
(2) Za dny cesty přísluší zaměstnanci náhrada zvýšených výdajů za stravu jen podle § 9, avšak dosažený výdělek — pokud zaměstnanec ještě v den cesty na přechodném pracovním místě pracoval — se včítá do hrubého výdělku pro výpočet stravného podle odstavce 1.
(3) Stravné v téže výši jako ve dnech pracovních (odstavec 1) přísluší zaměstnanci za neděle a dny pracovního klidu, které spadají do období prací vykonávaných na přechodném pracovním místě. Za dny, kdy zaměstnanci je poskytována náhrada za cesty k návštěvě rodiny, stravné nepřísluší (§ 13 odst. 8).
(4) U zaměstnanců s měsíčním platem se za průměrný denní výdělek dosažený za dny odpracované na přechodném pracovním místě považuje 1/25 základního platu za měsíc, v němž zaměstnanec na přechodném pracovním místě pracoval a 1/25 všech příplatků za práci (prémie a pod.), které byly zaměstnanci zároveň se základním platem vyplaceny.
§ 11
Nocležné (nebo přídavek při cestě v noci, jestliže se zaměstnanec neubytuje).
(1) Nocležné se poskytuje ve výši prokázaného výdaje, nejvýše však 14 Kčs za jednu noc. Nestačí-li nocležné v prvých 3 dnech pobytu k úhradě nutného výdaje za ubytování, hradí se tento výdaj v prokázané výši, nejvýše však částkou 20 Kčs za jednu noc. Neprokáže-li zaměstnanec výdaj za ubytování účtem veřejného ubytovacího podniku, poskytne se mu náhrada v částce 8 Kčs za jednu noc.
(2) Poskytne-li závod zaměstnanci bezplatně závodní ubytování, nocležné zaměstnanci nepřísluší.
(3) Jestliže zaměstnanec cestuje na přechodné pracovní místo nebo zpět v noci a neubytuje se, dostane (vedle náhrady podle § 7) za každou hodinu cesty mezi 22. hodinou a 5. hodinou přídavek ve výši 2 Kčs.
(4) Nárok na nocležné nepřísluší zaměstnanci za dny, v nichž zameškal práci bez řádné omluvy.
§ 12
Náhrady nutných vedlejších výdajů.
(1) Jiné výdaje, které zaměstnanec musí nutně vynaložit v souvislosti s prací na přechodném pracovním místě, se hradí v prokázané výši jako vedlejší výdaje.
(2) K vedlejším výdajům patří zejména výdaje za přepravu, po případě úschovu nutných zavazadel a nářadí a za poplatky poštovní, telegrafní a telefonní. Výdaje za přepravu, po případě úschovu se však nehradí, jde-li o zavazadla, která smí vzít cestující bezplatně s sebou jako ruční zavazadlo.
§ 13
Náhrady při návštěvě rodiny.
(1) Ženatým a na roveň jim postaveným zaměstnancům se poskytne jednou v každých 6 týdnech jejich zaměstnání na přechodném pracovním místě náhrada prokázaného jízdného za třetí třídu veřejného hromadného dopravního prostředku za cestu k návštěvě rodiny a zpět; při vzdálenosti přes 100 km hradí se i příplatek na rychlík. První cestu k návštěvě rodiny lze uskutečnit až po 4 týdnech zaměstnání na přechodném pracovním místě.
(2) Vedle náhrady uvedené v předchozím odstavci lze poskytnout náhradu prokázaného jízdného za cestu k návštěvě rodiny vyvolanou zvlášť závažnými důvody (na př. těžkým onemocněním rodinného příslušníka); tyto důvody je nutno prokázat.
(3) Brání-li zaměstnanci pracovní nebo osobní důvody (na př. nemoc), aby sám vykonal cestu k návštěvě rodiny a navštíví-li ho proto jeho rodinný příslušník, poskytne se zaměstnanci náhrada prokázaného jízdného za cestu rodinného příslušníka za podmínek uvedených v odstavcích 1 a 2.
(4) Náhrada jízdného podle předchozích odstavců nesmí přesáhnout jízdné z obce přechodného pracovního místa do obce trvalého bydliště a zpět.
(5) Má-li zaměstnanec (rodinný příslušník) možnost použít slevy jízdného, přísluší mu toliko náhrada za zlevněné jízdné; má-li možnost použít volné jízdenky, náhrada jízdného mu nepřísluší.
(6) Vedlejší výdaje (na př. výdaje za přepravu zavazadel) se nehradí.
(7) Zamešká-li zaměstnanec bezprostředně před dobou určenou k návštěvě rodiny nebo bezprostředně po ní práci bez řádné omluvy, náhrada se mu neposkytne.
(8) Při návštěvě rodiny se stravné podle § 10 poskytuje za dny odjezdu a návratu, ne však za ostatní dny návštěvy rodiny.
(9) Ženatým zaměstnancům (vdaným zaměstnankyním) jsou postaveni na roveň zaměstnanci (zaměstnankyně), kteří poskytují ve společné domácnosti zcela nebo z převážné části byt a zaopatření družce (druhovi), vlastním nebo nevlastním rodičům anebo vlastním nebo nevlastním dětem.
(10) Rodinnými příslušníky se pro účely této vyhlášky rozumějí manželka (manžel), družka (druh), vlastní i nevlastní rodiče a děti zaměstnancovy.
§ 14
Náhrady po dobu nemoci a jiných překážek v práci na přechodném pracovním místě.
(1) Stravné podle § 10 dostane zaměstnanec i za dny pracovní nezpůsobilosti strávené v obci přechodného pracovního místa z důvodu nemoci, a to nejdéle po dobu 14 dnů. Stravné se nevyplácí za dny, ve kterých byl zaměstnanec v ústavním ošetřování.
(2) Po dobu nemoci v obci přechodného pracovního místa podrží zaměstnanec nocležné. Byl-li však přijat do ústavního ošetřování, poskytne se mu nocležné zpravidla jen po dobu 14 dnů, je-li nutné nebo účelné, aby si po tuto dobu podržel ubytování v obci přechodného pracovního místa.
(3) Je-li zaměstnanec povolán z přechodného pracovního místa k pracovnímu výkonu do obce svého pravidelného pracovního místa nebo do obce svého bydliště nebo přechodně vyslán na jiné pracoviště, a je-li nutné nebo účelné, aby si podržel ubytování v obci přechodného pracovního místa, hradí se mu prokázaný výdaj za toto ubytování, nejvýše však 14 Kčs za jednu noc. Totéž platí, je-li zaměstnanec nucen z jiného důvodu (návštěva rodiny a pod.) přerušit pobyt v obci přechodného pracovního místa.
(4) Náhrady podle předchozích odstavců se poskytnou také v případech, kdy zaměstnanec nepracoval, protože vykonával občanské povinnosti ve veřejném zájmu mimo obec svého trvalého bydliště.
(5) V ostatních případech, kdy zaměstnanec nekonal práci z jakýchkoliv osobních důvodů, stravné zaměstnanci nepřísluší.
Oddíl2
Náhrady při vícedenních pracích s možností denního návratu.
§ 15
(1) Lze-li při vícedenní práci na přechodném pracovním místě na zaměstnanci spravedlivě požadovat, aby se denně vracel do obce svého bydliště nebo do obce svého pravidelného pracovního místa, poskytne se mu
a) náhrada jízdních výdajů za cesty do obce přechodného pracovního místa a zpět podle § 5,
b) příplatek na stravu, vyžaduje-li práce na přechodném pracovním místě včetně doby cesty tam a zpět
více než 10 hodin, v částce 6 Kčs.
6 až 10 hodin, v částce 4 Kčs,
více než 10 hodin, v částce 6 Kčs.
6 až 10 hodin, v částce 4 Kčs,
(2) Náhrada za čas strávený na cestě mimo pracovní dobu (§ 7) se poskytne zaměstnanci jen za druhou a po případě další třetí celou hodinu cesty, a to jen, činí-li doba strávená cestou tam i zpět alespoň 2 hodiny.
(3) Náhrady podle odstavců 1 a 2 lze poskytnout, jsou-li nižší než náhrady, které by zaměstnanci příslušely kdyby zůstal v obci přechodného pracovního místa; jsou-li vyšší, poskytnou se mu jen do výše náhrad stanovených v oddílu I.
(4) Náhrady nutných vedlejších výdajů se poskytnou podle § 12.
Oddíl3
Náhrady při jednodenních pracích (včetně cesty).
§ 16
(1) Je-li zaměstnanec vyslán na přechodné pracovní místo na práci, která nevyžaduje včetně cesty delší doby než 24 hodin, poskytnou se mu
a) náhrady jízdních výdajů podle § 5,
b) náhrada mzdy za čas strávený na cestě v pracovní době podle § 6,
c) náhrada za čas strávený na cestě mimo pracovní dobu podle § 7,
d) příplatek na stravu, trvá-li práce na přechodném pracovním místě včetně doby cesty tam a zpět
6 až 10 hodin 4 Kčs,
více než 10 hodin 6 Kčs.
6 až 10 hodin 4 Kčs,
více než 10 hodin 6 Kčs.
e) náhrady nutných vedlejších výdajů podle § 12.
(2) Příplatek na stravu podle odstavce 1 písm. d) se poskytne podle počtu hodin, bez ohledu na to, zda spadaly v rozmezí 24 hodin do jednoho nebo do dvou kalendářních dnů. Jestliže je zaměstnanec při pracích spadajících včetně cesty do dvou kalendářních dnů nucen se ubytovat, přísluší mu nocležné ve výši a za podmínek stanovených v § 11 odst. 1 a 2; neubytuje-li se, přísluší mu za každou hodinu mezi 22. hodinou a 5. hodinou přídavek ve výši 2 Kčs.
Oddíl4
Náhrady při vnějších pracovních výkonech v obci pravidelného pracovního místa nebo v obci bydliště.
§ 17
Při vnějších pracovních výkonech v obci pravidelného pracovního místa nebo v obci bydliště přísluší zaměstnanci pouze náhrada výdajů za pracovně nutné a prokázané použití veřejného hromadného dopravního prostředku.
Oddíl5
§ 18
Závěrečná ustanovení.
(1) Příslušný ústřední úřad může v dohodě s ministerstvem financí a s příslušným odborovým svazem vydat podrobné prováděcí předpisy, paušalovat náhrady uvedené v §§ 5, 7, 9, 10, 15 a 16, jsou-li pro to vážné ekonomické a administrativní důvody, a stanovit, zda a v jakém rozsahu příslušejí náhrady podle §§ 9, 10, 11, 15 a 16, jestliže bylo zaměstnanci poskytnuto péčí zaměstnavatele ubytování nebo stravování. Paušální náhrady nesmějí přitom přesáhnout rozsah jednotlivých náhrad stanovených touto vyhláškou. Příslušný ústřední úřad může v dohodě s těmito orgány učinit též opatření k odstranění tvrdostí, k nimž by došlo při provádění této vyhlášky.
(2) Zrušují se všechny dosavadní předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů zaměstnancům vysílaným na práce uvedené v § 1. Zejména se zrušuje vyhláška č. 1130/1946 Ú. l. I, o úpravě pracovních a mzdových podmínek montážních dělníků v kovodělných závodech, a vyhláška č. 254/1951 Ú. l. I, kterou se vydávají předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů pro zaměstnance v pomocné stavební výrobě a ve výrobě stavebních dílců a polotovarů. Nedotčeny však zůstávají předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů vydané jednotlivými ústředními úřady v dohodě s ministerstvem financí podle § 35 vyhlášky č. 486/1950 Ú. l. I, po případě podle § 39 vyhlášky č. 480/1950 Ú. l. I.
(3) Jde-li o práce uvedené v § 1, nelze použít vyhlášek č. 486/1950 Ú. l. I a č. 480/1950 Ú. l. I ve znění vyhlášky č. 72/1952 Ú. l.
§ 19
Přechodné ustanovení.
Pro zaměstnance, kteří v den počátku účinnosti této vyhlášky pracují na přechodném pracovním místě, platí dosavadní předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů, a to až do doby skončení jejich práce na tomto pracovním místě, nejdéle však do 30. listopadu 1954.
Pro zaměstnance, kteří v den počátku účinnosti této vyhlášky pracují na přechodném pracovním místě, platí dosavadní předpisy o náhradách cestovních a jiných výdajů, a to až do doby skončení jejich práce na tomto pracovním místě, nejdéle však do 30. listopadu 1954.
§ 20
Účinnost.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1954.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1954.