(1) Všude tam, kde se právní předpisy v souvislosti s projednáním dědictví (pozůstalosti) zmiňují o soudu, rozumí se tím na příště notářství, pokud z povahy věci neplyne něco jiného; tím není zejména dotčena pravomoc soudu projednávat žaloby souvisící s dědictvím, jakož i exekuční likvidaci dědictví.

(2) Zákon č. 142/1950 Sb., o řízení ve věcech občanskoprávních (občanský soudní řád) se mění a doplňuje takto:

1. § 13 odst. 1 písm. a) zní:
„a) sepisovat ve formě protokolu návrhy na zahájení řízení, jiné návrhy, žádosti a vyjádření pro řízení před soudem;“

2. § 321 zní:
„Je-li majetek zůstavitele tak nepatrný, že z něho lze uhradit jen náklady nemoci a přiměřeného pohřbu a jiné přednostní pohledávky, zjistí se výslechem dědiců a věřitelů, kteří by mohli být uspokojeni, cena majetku a výše dluhů. Majetek se přikáže těmto věřitelům na úplnou nebo částečnou úhradu jejich nároků; k tomu je třeba souhlasu věřitelů, kteří by mohli být uspokojeni, dále dědiců, a není-li tu žádných dědiců, státu.“

3. § 331 odst. 4 zní:
„(4) Příslušnost soudu pro řízení o této žalobě se řídí ustanovením § 310.“

4. § 601 odst. 2 zní:
„(2) K nařízení likvidace je příslušným soud uvedený v § 310.“