ČÁST I.
VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ.
§ 1
Článek 1.
Vysoké smluvní strany se zavazují, že za všech okolností budou zachovávat tuto úmluvu a zajistí její zachovávání.
§ 2
Článek 2.
Vedle ustanovení, která mají nabýt účinnosti již v míru, bude se tato úmluva vztahovat na všechny případy vyhlášené války nebo jakéhokoli jiného ozbrojeného konfliktu, vzniklého mezi dvěma nebo více Vysokými smluvními stranami, i když válečný stav není uznáván jednou z nich.
Úmluva se bude rovněž vztahovat na všechny případy částečné nebo úplné okupace území některé Vysoké smluvní strany, i když se tato okupace nesetká s vojenským odporem.
Není-li některá ze stran účastnících se konfliktu smluvní stranou této úmluvy, zůstanou mocnosti, které jsou jejími stranami, přesto jí vázány ve svých vzájemných vztazích. Budou kromě toho vázány touto úmluvou vůči zmíněné mocnosti, přijme-li tato její ustanovení a bude-li se jimi řídit.
§ 3
Článek 3.
V případě ozbrojeného konfliktu, který nemá mezinárodní ráz a který vznikne na území některé z Vysokých smluvních stran, bude každá ze stran v konfliktu zavázána řídit se při nejmenším těmito ustanoveními:
Proto jsou a zůstávají zakázány v každé době a na každém místě, pokud jde o osoby shora zmíněné:
Nestranná lidumilná organisace, jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, může nabídnout své služby stranám v konfliktu.
Strany v konfliktu se mimo to vynasnaží, aby zvláštními dohodami byla uvedena v účinnost všechna ostatní ustanovení této úmluvy nebo jejich část.
Použití předchozích ustanovení nebude mít vlivu na právní postavení stran v konfliktu.
a) útoky na život a zdraví, zejména vražda ve všech formách, zmrzačení, kruté nakládání, trýznění a mučení,
b) braní rukojmí,
c) útoky proti osobní důstojnosti, zejména pokořující a ponižující zacházení,
d) odsouzení a vykonání popravy bez předchozího rozsudku vyneseného řádně ustaveným soudem, poskytujícím soudní záruky uznané civilizovanými národy za nezbytné.
1. S osobami, které se přímo nezúčastní nepřátelství včetně příslušníků ozbrojených sil, kteří složili zbraně, a osob, které byly vyřazeny z boje nemocí, zraněním, zadržením nebo jakoukoli jinou příčinou, bude za všech okolností zacházeno lidsky, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování založeného na rase, barvě, náboženství či víře, pohlaví, rodu či majetku nebo na jakémkoli jiném obdobném znaku.
2. Ranění a nemocní budou sebráni a ošetřeni.
§ 4
Článek 4.
A. Válečnými zajatci ve smyslu této úmluvy jsou osoby spadající do některé z následujících kategorií, které upadly do moci nepřítele:
1. příslušníci ozbrojených sil některé ze stran v konfliktu, jakož i příslušníci milic nebo příslušníci dobrovolnických sborů, jež jsou součástí těchto ozbrojených sil;
2. příslušníci jiných milic a jiných dobrovolnických sborů, včetně členů organisovaných hnutí odporu, kteří příslušejí k jedné straně v konfliktu a jsou činni na vlastním území nebo mimo ně, i když toto území je obsazeno, pokud tyto milice nebo dobrovolnické sbory, včetně organisovaných hnutí odporu, vyhovují těmto podmínkám:
a) mají-li v čele osobu, odpovědnou za své podřízené,
b) mají-li pevný rozeznávací znak viditelný na dálku,
c) nosí-li otevřeně zbraně,
d) šetří-li při svých úkonech zákonů a obyčejů válečných;
3. příslušníci pravidelných ozbrojených sil, kteří se hlásí k vládě nebo k moci, kterou neuznává mocnost, která drží zajatce;
4. osoby, které doprovázejí ozbrojené síly, nejsou však přímo jejich součástí, jako civilní členové posádek vojenských letounů, váleční dopisovatelé, dodavatelé, příslušníci pracovních jednotek a služeb, majících na starosti péči o blaho ozbrojených sil, pod podmínkou, že k tomu dostali povolení od ozbrojených sil, které doprovázejí; tyto jsou povinny jim vydat k tomu účelu průkaz totožnosti podobný připojenému vzoru;
5. členové lodních posádek, včetně velitelů, lodivodů a učňů obchodních lodí a posádky civilního letectva stran v konfliktu, kteří nepožívají výhod příznivějšího zacházení podle jiných ustanovení mezinárodního práva;
6. obyvatelé neobsazeného území, kteří se při příchodu nepřítele z vlastního popudu chopí zbraně, aby bojovali proti pronikajícímu vojsku, aniž by měli čas ustavit se v pravidelné ozbrojené síly, nosí-li otevřeně zbraně a zachovávají-li zákony a obyčeje válečné.
B. Výhod zacházení vyhrazeného touto úmluvou válečným zajatcům budou používat rovněž:
1. osoby, které příslušejí nebo příslušely k ozbrojeným silám obsazené země, považuje-li okupační mocnost vzhledem k této jejich příslušnosti za potřebné je internovat, i když je původně, pokud válečné události se odehrávaly mimo okupované území, propustila na svobodu, zejména když se tyto osoby bez úspěchu pokoušely dostihnout ozbrojených sil bojujících v poli, k nimž příslušejí, nebo když tyto osoby neuposlechnou výzvy, která k nim byla učiněna za účelem internování;
2. osoby, které spadají do některé z kategorií uvedených v tomto článku, které neutrální nebo neválčící mocnosti přijaly na svém území a které jsou podle mezinárodního práva povinny internovat, s výhradou příznivějšího nakládání, které by tyto mocnosti byly ochotny jim poskytnout, a s výjimkou ustanovení článků 8, 10, 15, 30, pátý odstavec, 58 až 67 včetně, 92, 126, jakož i s výjimkou ustanovení týkajících se ochranné mocnosti, existují-li diplomatické styky mezi stranami v konfliktu, a dotčenou neutrální nebo neválčící mocností. Když takové diplomatické styky existují, mají strany v konfliktu, k nimž tyto osoby přináležejí, právo vykonávat vůči nim funkci náležející ochranným mocnostem podle této úmluvy bez újmy funkce, kterou tyto strany normálně vykonávají na základě diplomatických a konsulárních zvyklostí a smluv.
C. Tento článek se nijak netýká právního postavení lékařského a duchovního personálu, jak je upraveno v článku 33 této úmluvy.
§ 5
Článek 5.
Tato úmluva se vztahuje na osoby uvedené v článku 4 od doby, kdy upadly do moci nepřítele, až do jejich konečného propuštění a repatriace.
Jsou-li pochybnosti o příslušnosti osob, které se dopustily válečného činu a upadly do rukou nepřítele, k některé z kategorií, vypočtených v článku 4, budou tyto osoby požívat ochrany této úmluvy, pokud jejich postavení nebude určeno příslušným soudem.
§ 6
Článek 6.
Kromě dohod výslovně uvedených v článcích 10, 23, 28, 33, 60, 65, 66, 67, 72, 73, 75, 109, 110, 118, 119, 122 a 132 mohou Vysoké smluvní strany uzavřít jiné zvláštní dohody o všech otázkách jež budou považovat za vhodné upravit zvláště. Žádná zvláštní dohoda nesmí být na újmu postavení zajatců, jak je upraveno touto úmluvou, ani omezovat práva zajištěná jim touto úmluvou.
Váleční zajatci budou požívat výhod těchto dohod tak dlouho, dokud se bude tato úmluva na ně vztahovat, ledaže by zmíněné dohody nebo dohody pozdější obsahovaly výslovná ustanovení opačná a vyjma příznivější opatření učiněná v jejich prospěch jednou nebo druhou ze stran v konfliktu.
§ 7
Článek 7.
Váleční zajatci nemohou se v žádném případě zříci zčásti nebo zcela práv, která jim zajišťuje tato úmluva, po případě zvláštní dohody zmíněné v předchozím článku.
§ 8
Článek 8.
Tato úmluva se bude provádět za pomoci a pod dohledem ochranných mocností pověřených hájením zájmů stran v konfliktu. Za tím účelem mohou ochranné mocnosti jmenovat vedle svého diplomatického a konsulárního personálu delegáty ze svých příslušníků nebo z příslušníků jiných neutrálních mocností. Jmenování těchto delegátů podléhá schválení mocnosti, u které budou vykonávat své poslání.
Strany v konfliktu usnadní v největší možné míře úkol zástupců nebo delegátů ochranných mocností.
Zástupci nebo delegáti ochranných mocností nesmějí v žádném případě překročit meze svého poslání, jak je dáno touto úmluvou; budou zejména brát zřetel na naléhavé potřeby bezpečnosti státu, u něhož vykonávají svou funkci.
§ 9
Článek 9.
Ustanovení této úmluvy nejsou na překážku lidumilné činnosti, kterou by se souhlasem zúčastněných stran v konfliktu rozvinul Mezinárodní komitét Červeného kříže nebo jakákoli jiná nestranná lidumilná organisace na ochranu válečných zajatců a za tím účelem, aby jim byla poskytnuta pomoc.
§ 10
Článek 10.
Vysoké smluvní strany se mohou kdykoli dohodnout, že svěří úkoly příslušející z této úmluvy ochranným mocnostem organisaci poskytující veškeré záruky nestrannosti a účinnosti.
Jestliže váleční zajatci z jakéhokoli důvodu nepožívají nebo přestanou požívat výhod činnosti ochranné mocnosti nebo organisace určené podle prvého odstavce, musí mocnost, v jejíž moci jsou, požádat buď některý neutrální stát nebo takovou organisaci, aby převzaly funkce příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem jmenovaným stranami v konfliktu.
Nelze-li takto zajistit ochranu, musí požádat mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, některou lidumilnou organisaci jako je Mezinárodní komitét Červeného kříže, aby převzala lidumilné úkoly příslušející podle této úmluvy ochranným mocnostem, anebo musí přijmout, s výhradou ustanovení tohoto článku, nabídku služeb učiněnou takovou organisací.
Každá neutrální mocnost nebo každá organisace, která bude vyzvána zúčastněnou mocností nebo se sama nabídne k cílům shora zmíněným, musí si být vědoma při své činnosti odpovědnosti vůči straně v konfliktu, k níž patří osoby chráněné touto úmluvou, a musí dávat dostatečné záruky, že je s to převzít zmíněné funkce a nestranně je plnit.
Předchozí ustanovení nelze změnit zvláštní dohodou mezi mocnostmi, z nichž jedna by byla, byť i jen přechodně, omezena ve své volnosti jednání s jinou mocností nebo s jejími spojenci následkem vojenských událostí, zejména v případě okupace celého nebo podstatné části svého území.
Kdykoli je v této úmluvě zmínka o ochranné mocnosti, vztahuje se tato zmínka také na organisace, které ji ve smyslu tohoto článku nahrazují.
§ 11
Článek 11.
Ve všech případech, kdy to budou ochranné mocnosti považovat za prospěšné v zájmu chráněných osob, zejména v případě neshody mezi stranami v konfliktu o použití nebo o výkladu ustanovení této úmluvy, nabídnou tyto mocnosti své dobré služby k urovnání sporu.
Za tím účelem může každá z ochranných mocností navrhnout z podnětu některé strany neb z vlastní vůle stranám v konfliktu schůzku jejich zástupců, zejména úřadů majících odpovědnost za válečné zajatce, po případě na vhodně voleném neutrálním území. Strany v konfliktu jsou povinny vyhovět návrhům, které jim byly v tomto směru učiněny. Ochranné mocnosti mohou eventuálně navrhnout stranám v konfliktu k schválení osobnost příslušející k některé neutrální mocnosti nebo osobnost vyslanou Mezinárodním komitétem Červeného kříže, která bude pozvána k účasti na této schůzce.