ČÁST II.
VŠEOBECNÁ OCHRANA VÁLEČNÝCH ZAJATCŮ.
§ 12
Článek 12.
Váleční zajatci jsou v moci nepřátelské mocnosti, nikoli však v moci jednotlivců neb vojenských oddílů, které je zajaly. Nehledíc k eventuální individuální odpovědnosti, je mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, odpovědna za zacházení s nimi.
Mocnost, která drží válečné zajatce, může je přesunout toliko k mocnosti, která je stranou této úmluvy, a jen tehdy, přesvědčí-li se dotčená mocnost, že mocnost v úvahu přicházející je ochotna a způsobilá tuto úmluvu zachovávat. Jsou-li zajatci takto přesunuti, padá odpovědnost za zachovávání této úmluvy na mocnost, která je přijala, po tu dobu, pokud jí budou svěřeni.
Kdyby však tato mocnost nedostála své povinnosti plnit ustanovení úmluvy v některém důležitém bodě, je mocnost, která válečné zajatce přesunula, povinna učinit na základě notifikace ochranné mocnosti účinná opatření za účelem zjednání nápravy nebo požádat, aby váleční zajatci jí byli vráceni. Takové žádosti musí být vyhověno.
§ 13
Článek 13.
S válečnými zajatci se musí vždy nakládat lidsky. Každý nezákonný čin nebo opomenutí se strany mocnosti, v jejíž moci jsou, které by měly za následek smrt nebo které by vážně ohrozily zdraví válečného zajatce, který je v její moci, jsou zakázány a považují se za vážné porušení této úmluvy. Zejména nesmí žádný zajatec být podroben tělesnému zmrzačení nebo lékařskému či vědeckému pokusu jakéhokoli druhu, který není odůvodněn lékařským ošetřováním dotčeného zajatce a který není v jeho prospěch.
Váleční zajatci musí rovněž být vždy chráněni zejména před každým násilným činem nebo zastrašováním, před urážkami a před zvědavostí obecenstva.
Represalie proti nim jsou zakázány.
§ 14
Článek 14.
Váleční zajatci mají právo, aby bylo za všech okolností šetřeno jejich osobnosti a jejich cti.
S ženami budiž nakládáno se všemi ohledy příslušejícími jejich pohlaví a budiž s nimi v každém případě zacházeno stejně příznivě jako s muži.
Váleční zajatci si uchovávají svou plnou občanskou způsobilost, jak ji měli v okamžiku, kdy byli zajati. Mocnost, v jejíž moci jsou, nesmí omezovat její výkon ani na svém území ani mimo ně, leč v míře, již vyžaduje zajetí.
§ 15
Článek 15.
Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, je povinna postarat se zdarma o jejich zaopatření a poskytnout jim zdarma lékařské ošetření, kterého vyžaduje jejich zdravotní stav.
§ 16
Článek 16.
S přihlédnutím k ustanovením této úmluvy o hodnosti a pohlaví a s výhradou příznivějšího nakládání, jehož by se dostalo válečným zajatcům s ohledem na jejich zdravotní stav, věk a jejich odborné schopnosti, musí mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, se všemi zacházet stejným způsobem, bez jakéhokoli nepříznivého rozlišování z důvodů rasy, národnosti, náboženství, politického přesvědčení nebo jiného důvodu, založeného na podobném znaku.