ODDÍL I.
Počátek zajetí.
§ 17
Článek 17.
Každý válečný zajatec je povinen udat při výslechu toliko své příjmení, křestní jména a hodnost, datum narození a matriční číslo, nebo, nemá-li ho, jemu odpovídající údaj.
Kdyby úmyslně toto pravidlo porušil, vydával by se v nebezpečí, že mu budou omezeny výhody poskytované zajatcům jeho hodnosti nebo stavu.
Každá strana v konfliktu je povinna vydat každé osobě podléhající její pravomoci, která by mohla upadnout do zajetí, průkaz totožnosti, udávající její příjmení, křestní jména, hodnost, matriční číslo neb podobný údaj a datum narození. Tento průkaz totožnosti může vedle toho obsahovat podpis nebo otisk prstů nebo obojí, jakož i všechny jiné údaje, které by si strany v konfliktu přály připojit a které se týkají osob přináležejících k jejich ozbrojeným silám. Pokud možno, bude tento průkaz rozměrů 6,5x10 cm a bude vyhotoven ve dvou exemplářích. Válečný zajatec se musí na požádání vykázat tímto průkazem, avšak tento průkaz mu nesmí být v žádném případě odebrán.
Na válečných zajatcích se nesmí vykonávat žádné tělesné ani duševní trýznění, aby se na nich vynutily jakékoliv informace. Zajatcům, kteří odmítnou vypovídat, nesmí být vyhrožováno, nesmějí být uráženi ani vystaveni nepříjemnostem nebo nevýhodám jakéhokoli druhu.
Váleční zajatci, kteří následkem svého tělesného nebo duševního stavu nejsou schopni udat svou totožnost, budou odevzdáni zdravotnické službě. Totožnost těchto zajatců bude zjištěna všemi možnými prostředky, s výhradou ustanovení předešlého odstavce.
Výslech zajatců se bude konat v jazyce, kterému rozumějí.
§ 18
Článek 18.
Všechny svršky a předměty pro osobní potřebu - vyjma zbraně, koně, vojenskou výzbroj a vojenské dokumenty - zůstanou v držení válečných zajatců, rovněž i kovové přílby, plynové masky a všechny ostatní předměty, které jim byly vydány pro jejich osobní ochranu. Rovněž tak zůstanou v jejich držení svršky a předměty, sloužící k jejich ošacení a k jejich výživě, i když tyto svršky patří k jejich oficiální vojenské výstroji.
Váleční zajatci nesmějí být nikdy bez průkazu totožnosti. Mocnost, v jejíž moci jsou, vydá průkaz těm, kteří ho nemají.
Odznaky hodnosti a národnosti, vyznamenání a předměty, mající zejména osobní nebo citovou hodnotu, nesmějí se válečným zajatcům odebrat.
Peněžní částky, které mají váleční zajatci u sebe, nesmějí se jim odebrat, leč na rozkaz důstojníka a až bude zapsána do zvláštního rejstříku výše částek a osobní popis majitele, a až se tomuto vydá podrobná potvrzenka, na níž je uvedeno čitelně jméno, hodnost a útvar osoby, která vydá dotyčnou stvrzenku. Částky, které jsou v měně mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, nebo které jsou na žádost zajatcovu směněny na tuto měnu, se připíší k dobru účtu zajatce ve smyslu článku 64.
Mocnost, v jejíž moci jsou váleční zajatci, může jim odebrat cenné předměty pouze z důvodů bezpečnostních. V tomto případě se užije téhož postupu jako při odebírání peněžních částek.
Tyto odebrané předměty a obnosy, které jsou v jiné měně, než měna mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci, a jichž směnu vlastník nežádá, podrží mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, a vydá je zajatci v původní formě na konci zajetí.
§ 19
Článek 19.
Váleční zajatci buďtež odsunuti v nejkratší lhůtě po zajetí do táborů dosti vzdálených od bojového pásma, aby byli mimo nebezpečí.
V nebezpečném pásmu mohou být přechodně drženi jen váleční zajatci, kteří pro své zranění nebo pro svou nemoc by byli ve větším nebezpečí při provádění odsunu, než když zůstanou na místě.
Váleční zajatci nesmějí být vystavováni zbytečně nebezpečí, zatím co čekají na odsun z bojového pásma.
§ 20
Článek 20.
Odsun válečného zajatce jest vždy provést lidsky a za podobných podmínek, za nichž jsou přemisťována vojska mocnosti, v jejíž moci jsou zajatci.
Mocnost, v jejíž moci jsou zajatci, poskytne přepravovaným válečným zajatcům pitnou vodu, dostatečnou stravu a potřebné šatstvo i lékařské ošetření; učiní náležitá opatření, aby zajistila jejich bezpečnost za odsunu a sestaví jak nejdříve možno seznam odsunutých zajatců.
Musí-li váleční zajatci procházet během odsunu transitními tábory, budiž jejich pobyt v těchto táborech co nejkratší.