(1) Za dny pracovního klidu, uvedené v § 2 odst. 1 a odst. 2 pod písm. a) až f) zákona č. 93/1951 Sb., přísluší zaměstnancům, kteří vzhledem k pracovnímu klidu v tyto dny nepracovali a proto jim ušel výdělek, náhrada výdělku.

(2) Náhrada se poskytuje zásadně ve výši průměrného hodinového výdělku dosaženého v předchozím zúčtovacím mzdovém období. Při výpočtu průměrného hodinového výdělku se nepřihlíží k práci přes čas a k odměně za ní. Náhrada se poskytuje za tolik hodin, kolik jich v den pracovního klidu zaměstnanci odpadne; zaměstnancům, jimž byla v rámci platných předpisů prodloužena pracovní doba, takže pracují pravidelně přes čas a pracovali by proto přes čas i v den pracovního klidu, zvýší se náhrada za odpadlé přesčasové hodiny o příplatek za práci přes čas, pokud jim jinak podle platných předpisů náleží.

(3) Zaměstnancům, na něž se vztahují nové úpravy mezd v hornictví a hutnictví, se však poskytne náhrada ve výši příslušného tarifu (časového nebo úkolového) a nikoli ve výši průměrného výdělku. Totéž platí o zaměstnancích dalších oborů, jejichž mzdové poměry jsou nebo budou upraveny obdobně, stanoví-li tak příslušný ústřední úřad (orgán) v dohodě s jednotnou odborovou organisací a se souhlasem státní mzdové komise.