PRUBĚH ŘÍZENÍ.

Obecná ustanovení.
Lhůty.

Zjištění podkladu pro rozhodování.

Smír.

Rozhodnutí.

Odvolací řízení.
Řízení o odvolání.

Přezkoumání rozhodnutí mimo odvolací řízení.

a) výkonných orgánů národních výborů:

b) jiných správních orgánů:

Řízení o protestu generálního prokurátora.

(1) Správní orgán dbá toho, aby účastníci řízení byli jeho činnými spolupracovníky. Pečuje všestranně o to, aby účastníci neutrpěli v řízení újmu pro nedostatek znalostí předpisů a poskytuje jim potřebné poučení a pomoc.

(2) Účastníkům musí vždy dát příležitost, aby mohli v řízení uplatnit svoje stanovisko a účinně obhájit svoje práva a oprávněné zájmy.

(1) Účastníka, který nemůže v řízení jednat samostatně, zastupuje jeho zákonný zástupce; nemá-li účastník zákonného zástupce, ustanoví mu správní orgán opatrovníka, je-li toho třeba k hájení jeho zájmů v řízení. Rovněž ustanoví správní orgán opatrovníka účastníku řízení, jehož pobyt není znám a který si neustanovil zmocněnce.

(2) Účastníci řízení, jejich zákonní zástupci a opatrovníci mohou se dát zastupovat zmocněncem.

(1) Výkonné orgány národních výborů vykonávají působnost ve všech oborech státní správy, kde nejsou podle zvláštních předpisů příslušné orgány jiné.

(2) Není-li stanoveno jinak, jsou v první stolici příslušné odbory, po případě obdobné výkonné orgány okresních národních výborů.

(1) Místní příslušnost se řídí zásadně bydlištěm účastníka řízení. Ve věcech, kde jde o nějakou činnost, řídí se místem této činnosti, a ve věcech, týkajících se nemovitosti, polohou této nemovitosti.

(2) Nelze-li místní příslušnost takto stanovit nebo je-li nebezpečí v prodlení, provede řízení ten správní orgán, u něhož byl dán k němu podnět. Je-li několik správních orgánů místně příslušných, provede řízení ten, který je první zahájil.

(3) V pochybnostech určuje místní příslušnost nadřízený správní orgán. Nadřízený správní orgán může, je-li to účelné, také určit, že řízení nebo jeho část provede na místě správního orgánu místně příslušného jiný správní orgán; k tomu může však určit pouze správní orgán věcně příslušný a téhož stupně, jako byl orgán původně příslušný.

(1) Řízení nemůže provádět ten, u něhož pro poměr k projednávané věci, k účastníkům řízení nebo k jejich zástupcům, lze pochybovat o jeho nepodjatosti. V odvolacím řízení (oddíl 5), při přezkoumávání rozhodnutí mimo odvolací řízení (oddíl 6) a v řízení o protestu generálního prokurátora (oddíl 7) je vyloučen také ten, kdo se zúčastnil rozhodování v nižší stolici.

(2) Namítne-li účastník řízení podjatost nebo zjistí-li ji podjatý sám, oznámí to neprodleně svému bezprostřednímu představenému, který zařídí, jsou-li dány důvody podjatosti, aby řízení bylo provedeno pracovníkem nepodjatým. Je-li podjat vedoucí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru, učiní potřebné opatření rada. Je-li podjat celý správní orgán, učiní potřebné opatření správní orgán nadřízený.

(3) Je-li nebezpečí v prodlení, provede podjatý neodkladné úkony v řízení sám, pokud nemůže být potřebné opatření ihned zařízeno.

(1) Podání lze učinit jakýmkoli způsobem, pokud je spolehlivě patrno, kdo podání činí, o jakou věc jde, po případě co se navrhuje. Uplatňuje-li se v podání nárok, mají v něm být uvedeny i skutečnosti, které jej odůvodňují, a podle možnosti mají být připojeny nebo navrženy potřebné důkazy.

(2) Žádá-li o to účastník řízení, sepíše s ním správní orgán podání, je-li věcně příslušný. Přitom je povinen dát účastníkovi potřebné poučení a dbát, aby podání obsahovalo vše, čeho je třeba k řádnému uplatnění zájmů účastníka. Podání, které má povahu stížnosti, oznámení nebo podnětu pracujících, sepíše výkonný orgán národního výboru na žádost podatele bez ohledu na svou věcnou a místní příslušnost.

(3) Bylo-li podání učiněno u správního orgánu nepříslušného, postoupí je tento orgán neprodleně orgánu příslušnému.

(1) Náklady řízení vzniklé správnímu orgánu se hradí z rozpočtu tohoto orgánu. Náklady, které v řízení vzniknou účastníkovi řízení, nese účastník sám.

(2) Správní orgán může však uložit účastníkovi, aby nahradil ty náklady řízení, které vznikly správnímu orgánu zaviněním účastníka, zejména jeho svévolným návrhem nebo úmyslným protahováním řízení. Správní orgán může účastníkovi také uložit, aby nahradil ostatním účastníkům řízení náklady, které jim vznikly jeho zaviněním.

(3) Správní orgán nahradí svědkovi nutné hotové výdaje a výdělek, který mu prokazatelně ušel. Nárok svědka zaniká, neuplatnil-li jej nejpozději do 3 dnů po svém výslechu.

(4) Správní orgán nahradí znalci nutné hotové výdaje. Poskytne mu také přiměřenou odměnu za práci spojenou s podáním posudku, pokud tato práce nepatří k povinnostem znalce vyplývajícím z jeho pracovního poměru.

(1) Správní orgán je oprávněn předvolat osoby, jejichž osobní přítomnost při projednání věci je nutná, a to i když tyto osoby bydlí mimo obvod jeho působnosti. Při předvolání musí správní orgán vycházet pracujícím vstříc tak, aby je zbytečně nezatěžoval.

(2) Osobám, které úmyslně maří nebo ruší řádný průběh řízení, může správní orgán v případech, kdy nelze zjednat nápravu jinak, uložit po předchozím upozornění pořádkovou pokutu až do výše 100 Kčs.

1. uložit účastníkům řízení, aby něco vykonali, něčeho se zdrželi nebo něco trpěli;

(3) Správní orgán může ještě před skončením řízení učinit v rozsahu nezbytně nutném opatření, jichž je třeba k zajištění účelu řízení, a to:

b) jichž je třeba k provedení důkazů.

a) které mají být prohlášeny za propadlé nebo mají být zničeny anebo učiněny nepotřebnými, nebo

2. nařídit zabavení nebo jiné zajištění věcí,

(4) Proti rozhodnutí podle odstavců 2 a 3 je přípustné samostatné odvolání.

(1) Je-li lhůta určena počtem dnů, nepočítá se do ní den, kdy se stala událost určující počátek lhůty.

(2) Lhůty určené počtem týdnů nebo měsíců končí uplynutím toho dne posledního týdne nebo měsíce, který se svým pojmenováním nebo číselným označením shoduje s dnem, kdy se stala událost určující počátek lhůty. Není-li takového dne v posledním měsíci, končí lhůta uplynutím posledního dne tohoto měsíce.

(3) Připadne-li konec lhůty na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejbližší příští pracovní den.

(4) Lhůta je zachována, bylo-li podání před jejím uplynutím učiněno u správního orgánu, jemuž má být podáno, u nadřízeného správního orgánu anebo u místního národního výboru místa bydliště, pobytu nebo pracoviště toho, kdo podání činí. Lhůta je také zachována, bylo-li podání adresované některému z těchto správních orgánů odevzdáno před jejím uplynutím k poštovní dopravě. O tom, kdy je zachována lhůta k odvolání, platí ustanovení § 28.

(5) V pochybnostech se považuje lhůta za zachovanou, pokud se neprokáže opak.

(1) Zmešká-li někdo z omluvitelného důvodu lhůtu k provedení nějakého úkonu v řízení, povolí mu správní orgán, u něhož měl být úkon učiněn, navrácení lhůty, požádá-li o to do 15 dnů ode dne, kdy překážka odpadla, a učiní-li v téže lhůtě zmeškaný úkon.

(2) Žádost o navrácení lhůty má odkladný účinek tehdy, kdyby jej byl měl zmeškaný úkon.

(3) Povolením navrácení zmeškané lhůty je lhůta zachována.

(1) Správní orgán je povinen dbát, aby skutečnosti, které jsou podkladem rozhodnutí, byly zjištěny co nejpřesněji a nejúplněji. S tohoto hlediska a v souladu se základními pravidly řízení určuje správní orgán také, jak má být skutkový podklad rozhodnutí zjištěn, zejména, zda se má konat ústní jednání a které důkazy mají být provedeny.

(2) Správní orgán musí dát účastníkům řízení příležitost, aby se mohli před vydáním rozhodnutí vyjádřit k jeho podkladu i ke způsobu jeho zjištění, po případě navrhnout jeho doplnění.

(1) Účastníci řízení a jejich zástupci mají právo nahlížet do spisů s výjimkou zápisů o hlasování (poradních protokolů) a pořídit si z nich opisy. Jiným osobám může správní orgán dovolit nahlédnout do spisů, pokud osvědčí, že znalosti obsahu spisu potřebují k hájení svých práv a oprávněných zájmů.

(2) Správní orgán je povinen učinit opatření, aby nahlédnutím do spisů nebylo porušeno státní, hospodářské nebo služební tajemství. Zachování služebního tajemství není však důvodem pro to, aby byly vyloučeny z nahlédnutí části spisu, obsahující zjištění okolností, které jsou nebo mohou být podkladem rozhodnutí.

(1) Správní orgán použije jako důkazu takových důkazních prostředků, které se hodí ke zjištění stavu věci, zejména výslechu svědků, znaleckého posudku, listiny nebo ohledání.

(2) Účastníci řízení mají navrhnout důkazní prostředky, které mají dokázat pravdivost jejich tvrzení. Správní orgán je však povinen provést všechny důkazy, které mohou přispět k úplnému objasnění věci, i když je nenavrhl žádný účastník.

(3) Provádí-li se důkaz místním ohledáním nebo ohledáním věci, je vlastník (držitel, správce) povinen trpět ohledání, dovolit k tomu účelu nezbytný přístup na pozemek nebo do místnosti, po případě předložit předmět ohledání. Osobě, která má listinu potřebnou k důkazu, může správní orgán uložit její předložení.

(4) Důkazní moc jednotlivých důkazních prostředků hodnotí správní orgán přihlížeje ke všem okolnostem případu.

(1) Správní orgán může připustit na místě důkazu čestné prohlášení účastníka řízení.

(2) Čestné prohlášení nemůže být připuštěno, je-li na zjištění určité skutečnosti zvláštní obecný zájem nebo, když by tím byla porušena v řízení, v němž vystupuje několik účastníků, rovnost mezi nimi. Čestným prohlášením nemůže být nahrazen znalecký posudek.

(3) Průkaznost čestného prohlášení zhodnotí správní orgán s přihlédnutím k výsledkům celého řízení. Není-li obsah čestného prohlášení v souladu s výsledky řízení, může správní orgán také nařídit provedení důkazu, na jehož místě připustil čestné prohlášení.

(1) V jednoduchých věcech, zejména jde-li o rozhodnutí vydávané jen na podkladě dokladů předložených účastníkem řízení, rozhodne správní orgán bezodkladně po podání návrhu. Bezodkladně vydává správní orgán také osvědčení o skutečnostech, které jsou mu známy.

(2) V ostatních případech je nutno zpravidla rozhodnout do 15 dnů. Nemůže-li být v této lhůtě ve věci rozhodnuto pro zvláštní složitost věci nebo z jiných důležitých důvodů, vyrozumí o tom správní orgán účastníky s uvedením důvodů a sdělí jim lhůtu, v níž o návrhu rozhodne.

(1) Rozhodnutí obsahuje odůvodnění, výrok a poučení o odvolání. Odůvodnění není třeba, vyhovuje-li se v rozhodnutí účastníkům řízení v plném rozsahu a není-li námitek jiného účastníka.

(2) Z odůvodnění musí být jasně patrno, na jakém podkladě bylo rozhodnutí vydáno a jaké úvahy rozhodovaly při hodnocení důkazů. Odůvodnění musí být přesvědčivé, aby z něho byla patrna správnost rozhodnutí a aby upevňovalo důvěru pracujících v lidově demokratický státní aparát a vychovávalo je k dobrovolnému a ukázněnému plnění jejich povinností.

(3) Výrok má úplně vyřídit projednávanou věc a všechny návrhy účastníků řízení. Správní orgán může, je-li to účelné, rozhodnout o některé části předmětu jednání zvlášť. Ukládá-li se v rozhodnutí povinnost k nějakému plnění, stanoví pro ně správní orgán přiměřenou lhůtu.

(4) Poučení o odvolání má obsahovat údaj, zda je rozhodnutí konečné, či zda je možno se z něho odvolat, do jaké lhůty a u kterého správního orgánu. Chybí-li v rozhodnutí poučení o odvolání nebo je-li neúplné, může účastník řízení žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno (§ 26), aby bylo doplněno. Lhůta k odvolání počíná v takovém případě běžet ode dne, kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení nesprávné a účastník proto podal odvolání po lhůtě, považuje se odvolání za podané včas.

(1) Není-li jinak stanoveno, je účastník řízení oprávněn podat proti rozhodnutí odvolání. Nelze se však odvolat:

b) proti rozhodnutí o odvolání vydanému odvolacím orgánem (§ 31).

a) proti rozhodnutí ústředního úřadu,

(2) Proti rozhodnutí vydanému za řízení lze se bránit - není-li výslovně připuštěno odvolání samostatné - až v odvolání, které bylo podáno proti závěrečnému rozhodnutí.

(1) Odvolání se podává ve lhůtě 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí (§ 26) u správního orgánu, který napadené rozhodnutí vydal.

(2) Lhůta k odvolání je zachována i tehdy, bylo-li odvolání před jejím uplynutím podáno přímo u odvolacího orgánu anebo u místního národního výboru místa bydliště, pobytu nebo pracoviště odvolatele. Rovněž je lhůta zachována, bylo-li odvolání před jejím uplynutím odevzdáno k poštovní dopravě a adresováno správnímu orgánu, který vydal napadené rozhodnutí, nebo odvolacímu orgánu.

(1) Odvolání podané včas oprávněným účastníkem řízení má odkladný účinek.

(2) Správní orgán může odkladný účinek odvolání vyloučit, je-li pro naléhavý obecný zájem okamžitý výkon rozhodnutí nezbytný nebo je-li nebezpečí, že odkladem výkonu utrpí jiný účastník řízení, po případě jiná osoba, nenahraditelnou újmu. Proti rozhodnutí, kterým se vylučuje odkladný účinek odvolání, se nelze odvolat.

(1) O odvolání rozhoduje nadřízený správní orgán.

(2) O odvolání proti rozhodnutí odboru nebo obdobného výkonného orgánu národního výboru rozhoduje odbor, po případě obdobný výkonný orgán národního výboru bezprostředně vyššího stupně; jde-li o odvolání proti rozhodnutí odboru nebo obdobného výkonného orgánu krajského národního výboru, rozhoduje o něm příslušný ústřední úřad. O odvolání proti rozhodnutí rady místního národního výboru, u něhož nejsou zřízeny odbory, rozhoduje odbor, po případě obdobný výkonný orgán okresního národního výboru s vědomím své rady.

(1) Nevyhoví-li správní orgán, který vydal napadené rozhodnutí, odvolání sám, předloží je ihned s celým spisem odvolacímu orgánu. Je-li třeba řízení doplnit, učiní tak neprodleně, aby odvolání mohl předložit odvolacímu orgánu nejpozději do 3 týdnů ode dne, kdy mu došlo; v této lhůtě provede i nově navržené důkazy, jichž je třeba k doplnění řízení. Odvolání předloží také tehdy, bylo-li podáno opožděně nebo není-li přípustné.

(2) K předloženému odvolání připojí správní orgán též své stanovisko s důvody a případná vyjádření ostatních účastníků řízení.

(1) Odvolací orgán rozhodne zpravidla ve věci samé.

(2) Odvolací orgán může však napadené rozhodnutí zrušit a věc vrátit správnímu orgánu první stolice k novému projednání a rozhodnutí, je-li stav věci zjištěn tak nedostatečně, že by bylo nutné provádět rozsáhlé šetření nebo celé řízení opakovat. Správní orgán první stolice je stanoviskem odvolacího orgánu vázán.

(3) Odvolání je třeba vyřídit do 3 týdnů ode dne, kdy došlo odvolacímu orgánu. Nemůže-li být pro zvláštní složitost věci nebo z jiných důležitých důvodů v této lhůtě vyřízeno, vyrozumí o tom odvolací orgán odvolatele s uvedením důvodů, proč odvolání nemohlo být vyřízeno včas.

(1) Nadřízené orgány mají právo přezkoumávat rozhodnutí rad národních výborů a mohou je rušit nebo měnit. Orgány nadřízené odborům nebo obdobným výkonným orgánům národních výborů mají právo přezkoumávat jejich rozhodnutí a nesprávná rozhodnutí rušit nebo měnit.

(2) Nadřízený orgán přezkoumává rozhodnutí z vlastního podnětu nebo z podnětu jiného, zejména ke stížnosti pracujících.

(1) Hodlá-li nadřízený správní orgán zrušit nebo změnit rozhodnutí výkonného orgánu národního výboru, je povinen vyžádat si předem jeho vyjádření.

(3) Rozhodnutí, jímž se ruší nebo mění rozhodnutí výkonného orgánu národního výboru, je třeba pečlivě odůvodnit, aby vnitřním obsahem plně přesvědčovalo o své správnosti. Stejnopis rozhodnutí se zašle také příslušnému prokurátorovi.

(2) Při zrušení nebo změně rozhodnutí je třeba dbát, aby práva nabytá v dobré víře byla co nejméně dotčena.

(1) Protestu generálního prokurátora může vyhovět sám správní orgán, proti jehož rozhodnutí protest směřuje. Rozhodnutí, jímž protestu vyhovuje, je správní orgán povinen oznámit (§ 26) ve lhůtě v protestu určené.

(2) Nehodlá-li správní orgán, proti jehož rozhodnutí protest směřuje, protestu vyhovět, je povinen předložit jej se svým stanoviskem ve lhůtě v protestu určené k rozhodnutí správnímu orgánu vyššího stupně.

(3) Rovněž správní orgán vyššího stupně oznámí své rozhodnutí o protestu ve lhůtě v protestu určené; tato lhůta se počítá ode dne, kdy obdržel protest od podřízeného správního orgánu. Nemůže-li včas rozhodnout, vyrozumí o tom i o důvodech, jež dodržení lhůty brání, prokurátora, který protest podal.