Ochrana a využití přírodních léčivých zdrojů.

(1) O tom, zda jde o přírodní léčivý zdroj, rozhoduje ministr zdravotnictví.

(2) Dnem prohlášení za léčivý stává se přírodní léčivý zdroj národním majetkem.

(1) O využití přírodních léčivých zdrojů rozhoduje ministr zdravotnictví; spadá-li správa přírodního léčivého zdroje do oboru působnosti jiného ústředního úřadu nebo orgánu, učiní tak v dohodě s ním.

(2) Využití přírodních léčivých zdrojů musí být plánováno tak, aby spotřeba odpovídala jejich kapacitě a aby jich bylo využito především pro účely lázeňské. Směrný plán využití přírodních léčivých zdrojů sestaví ministerstvo zdravotnictví; stanoví v něm též množství produktů přírodních léčivých zdrojů, kterých smí být použito k jiným účelům než pro lázeňskou péči.

(1) V okolí přírodních léčivých zdrojů stanoví se ochranná pásma, v nichž se zakáže nebo omezí hospodářská nebo jiná činnost, která může porušit nebo nepříznivě ovlivnit vydatnost, fysikální vlastnosti, chemické složení nebo hygienickou nezávadnost přírodního léčivého zdroje. Ochranná pásma se podle povahy přírodního léčivého zdroje a podle hydrologických, geologických a vegetačních poměrů stanoví tak, aby přírodního léčivého zdroje bylo co nejlépe využito.

(2) Bude-li toho třeba, stanoví se k ochraně přírodních léčivých zdrojů jednotlivá ochranná opatření i mimo ochranná pásma.

(1) Ochranná pásma, po případě další ochranná opatření pro přírodní léčivé zdroje, při jejichž ochraně by byly dotčeny důležité hospodářské zájmy, stanoví vláda a pro ostatní přírodní léčivé zdroje příslušný krajský národní výbor; krajský národní výbor si před rozhodnutím vyžádá stanovisko orgánu povolaného k potvrzení příslušného územního plánu.

(2) Nezbytná prozatímní ochranná opatření stanoví inspektorát pro ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů po projednání se zúčastněnými výkonnými orgány krajského národního výboru.