(1) Při zahraničních pracovních cestách, počítajíc v to jízdu v tuzemsku, hradí se skutečně vzniklé jízdní výdaje za 2. třídu vozovou, 1. třídu lodní a za normální (turistickou) třídu v letadle, pokud ministerstvo financí v odůvodněném případě nepovolí použití vyšší třídy. Nemá-li veřejný hromadný dopravní prostředek třídy, které je zaměstnanec oprávněn použít, hradí se mu jízdné za skutečně použitou třídu. Bylo-li však ze závažných důvodů nutno výjimečně použít vyšší třídy než příslušející nebo povolené, je třeba její použití ve vyúčtování cesty odůvodnit.

(2) Použití vozové, lodní nebo letecké třídy je nutno prokázat jízdenkou, letenkou a pod.; nepředloží-li je zaměstnanec proto, že ve státě (zemi), kde jízdu konal, mu byly dopravními orgány cizího státu odebrány, poskytne se náhrada, prokáže-li výdaj jiným věrohodným dokladem.

(3) Je-li, možno zakoupit jízdenky (zpáteční jízdenky) nebo jízdenky pro cesty v zemích pobytu u československých dopravních podniků, je třeba této možnosti využít.

(4) Při zahraničních pracovních cestách konaných v noční době (od 22. do 6. hod.) lze použít té třídy lůžkového vozu, lodní kabiny, po případě letadla, za niž se hradí jízdné. Výdaj za použití je nutno prokázat, jinak se náhrada neposkytne.

(5) Nutné výdaje za přepravu nezbytných osobních a pracovních zavazadel drahou, letadlem a pod. se hradí v prokázané výši. V prokázané výší se hradí také výdaje za cestovní osobní a věcné pojištění, není-li zahrnuto v ceně jízdného (dopravného).