ČÁST 1
§ 2
(1) Péče o bezpečnost a plynulost provozu na silnicích náleží do působnosti ministerstva vnitra, které tento úkol plní svými orgány, zejména dopravními inspektoráty.
(2) Dopravní inspektoráty jsou zřízeny
a) u ministerstva vnitra — hlavní správy veřejné bezpečnosti (dále jen „hlavní dopravní inspektorát”),
b) u krajských správ ministerstva vnitra — správ veřejné bezpečnosti (dále jen „krajské dopravní inspektoráty”),
c) u útvarů podřízených krajským správám ministerstva vnitra — správám veřejné bezpečnosti (dále jen „okresní dopravní inspektoráty“).
§ 3
Hlavní dopravní inspektorát zejména
a) řídí a kontroluje činnost podřízených dopravních inspektorátů,
b) rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím krajských dopravních inspektorátů vydaným v první stolici,
c) rozhoduje ve všech případech vyhrazených mu podle ustanovení této vyhlášky,
d) spolupracuje se Státní pojišťovnou při řešení otázek pojištění.
§ 4
Krajský dopravní inspektorát zejména
a) řídí činnost okresních dopravních inspektorátů,
b) rozhoduje o odvoláních proti rozhodnutím okresních dopravních inspektorátů,
c) dohlíží na provádění výcviku a školení řidičů,
ch) napomáhá národním výborům a jejich výkonným orgánům při plnění dopravních úkolů.
d) rozhoduje o odborné způsobilosti řidičů motorových a městských kolejových vozidel,
e) rozhoduje o odborné způsobilosti učitelů pro výcvik řidičů motorových a městských kolejových vozidel a vydává jim příslušná osvědčení,
f) dohlíží, aby stav vozidel neohrožoval bezpečnost a plynulost provozu na silnicích a aby vozidla nepoškozovala silnici, zejména schvaluje stavbu jednotlivých motorových vozidel, která se neshoduji se schváleným typem,
g) rozhoduje o trvalém odnětí způsobilosti motorových vozidel k provozu,
h) registruje učiliště, výcviková střediska a kursy pro výcvik řidičů motorových a městských kolejových vozidel, vydává o jejich registraci příslušné doklady a povoluje individuální výcvik řidičů,
§ 5
Okresní dopravní inspektorát zejména
a) řídí provoz na silnicích,
b) dohlíží na provádění výcviku a školení řidičů, vychovává je k uvědomělé kázni a k socialistickému poměru ke společnosti a hospodářským hodnotám,
c) vydává řidičské průkazy,
ch) napomáhá národním výborům a jejich výkonným orgánům při plnění dopravních úkolů,
d) vychovává ostatní uživatele silnic k dopravní kázni a spolupůsobí v tomto směru při výchově školní mládeže,
e) dohlíží, aby stav vozidel neohrožoval bezpečnost a plynulost provozu na silnicích a aby vozidla nepoškozovala silnici, zejména schvaluje technickou způsobilost jednotlivých motorových vozidel k provozu, byly-li na nich provedeny podstatné změny, provádí technické prohlídky motorových vozidel a vydává doklady o jejich způsobilosti k provozu,
f) vyšetřuje dopravní nehody,
g) trestá držitele a řidiče motorových a městských kolejových vozidel a ostatní uživatele silnic za přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu,
h) vede evidenci řidičů a motorových vozidel a vydává státní poznávací značky,
i) spolupracuje se Státní pojišťovnou při provádění pojištění.
§ 6
(1) Dopravní inspektoráty jsou ve stálém styku s řidiči vozidel a s podniky, které mají větší počet řidičů.
(2) Řidiči a držitelé motorových vozidel jsou na vyzvání dopravních, inspektorátů povinni osobně se dostavit ve lhůtě stanovené k projednání záležitosti, po případě i s vozidlem.
(3) Dopravním inspektorátům pomáhají při dohledu na dodržování kázně, při řízení provozu na silnicích, při vyšetřováni dopravních nehod a při stíhání přestupků proti předpisům na ochranu silničního provozu také jiné orgány ministerstva vnitra.
(4) Při rozvíjení činnosti směřující k zabraňování dopravním nehodám spolupracují dopravní inspektoráty s orgány silniční správy, s jednotnou odborovou organisací a Státní pojišťovnou.
ČÁST 2
HLAVA 1
Oddíl 1
§ 7
Základní ustanovení.
(1) Provoz na silnicích vyžaduje bezpodmínečnou a uvědomělou kázeň všech jejích uživatelů. Každý musí při užívání silnice dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost a plynulost silničního provozu. Musí rovněž dbát toho, aby neohrožoval bezpečnost osob a nepoškozoval majetek, zejména také silnici a aby nerušil na ní pořádek.
(2) Užívání silnice se řídí všeobecnými pravidly silničního provozu nebo místní úpravou anebo pokyny dopravních orgánů.
(3) Silnicemi se podle této vyhlášky rozumějí i ostatní prostranství obecně nebo omezeně přístupná pro silniční provoz nebo pro některý jeho druh.
§ 8
Obecné užívání silnice.
(1) V mezích předpisů o provozu na silnicích smí každý bezplatně užívat silnic obvyklým způsobem k účelům, k nimž jsou určeny. Při tom se musí uživatel přizpůsobit stavu a povaze silnice.
(2) Osoby, které by pro svůj věk nebo pro tělesnou nebo duševní vadu mohly ohrozit bezpečnost nebo plynulost provozu či bezpečnost osob nebo majetku anebo pořádek na silnici, mohou užívat silnice, jen je-li vhodně postaráno o to, aby k ohrožení nedošlo.
(3) Podmínka stanovená v odstavci 2 je splněna zejména, jsou-li takové osoby doprovázeny průvodcem nebo cvičeným psem anebo lze-li jejich vadu poznat podle bílé hole, které používají. Bílou hůl smějí používat jen osoby s tělesnou vadou, kterým to bylo povoleno výkonným orgánem místního národního výboru v místě jejich pobytu nebo pracoviště.
Oddíl 2
§ 9
Kdo může řídit vozidlo.
(1) Na silnici musí každé vozidlo nebo soupravu vozidel řídit osoba, která je k tomu způsobilá a je obeznámena s předpisy o provozu na silnicích.
(2) Nemůže-li vozidlo (soupravu vozidel) bezpečně ovládat jeden řidič, je nutno přibrat potřebný počet dalších řidičů nebo dalších osob.
§ 10
Povinnosti řidiče.
(1) Za jízdy je řidič odpovědný za řádný stav vozidla i za dodržení všech předpisů o silničním provozu. Zejména musí dbát toho, aby vozidlo stále ovládal, a musí včas učinit všechna opatření, aby provozem svého vozidla neohrožoval bezpečnost ostatních uživatelů silnice.
(2) Řidič je zejména povinen
a) před započetím jízdy pečlivě prohlédnout vozidlo, jeho výstroj i způsob uložení nákladu, zda odpovídají předpisům,
b) za jízdy se věnovat cele řízení vozidla a zdržet se všeho, co by odvádělo jeho pozornost,
c) mít u sebe doklady předepsané pro provoz jeho vozidla,
d) uposlechnout pokynů dopravních orgánů a v blízkosti dráhy též drážních orgánů, dbát dopravních značek a světelných znamení,
e) okamžitě zastavit, došlo-li k nehodě, na níž měl účast,
f) odevzdat řízení vozidla osobě určené dopravním orgánem, bylo-li mu další řízení orgánem zakázáno,
g) v blízkosti obydlí, zvláště v uzavřených osadách, jet co nejtišeji.
(3) Řidiči je zakázáno:
a) použít k jízdě vadného vozidla nebo vozidla poškozujícího silnici,
b) odevzdat řízení vozidla osobě, která nemá potřebnou způsobilost k řízení,
c) řídit vozidlo, je-li schopnost řidiče k řízení snížena, zejména po požití alkoholického nápoje nebo únavou,
d) připustit jízdu na stupátkách a na karoserii,
e) přepravovat v kabině a ve voze více osob, než je dovoleno.
(4) Řidiči vozidla pro hromadnou dopravu osob je zakázáno za jízdy se bavit s cestujícími, jíst a kouřit, otvírat dveře před úplným zastavením vozidla a vpouštět cestující do kabiny řidiče nebo do prostoru vyhrazeného pro řidiče.
(5) Zjistí-li řidič na vozidle nebo nákladu závadu, která může ohrozit bezpečnost další jízdy nebo vést ke znečištění nebo poškození silnice, smí v jízdě pokračovat nejkratším směrem jen do místa, kde lze závadu odstranit. Neprodleně musí však učinit vše, aby nebyla ohrožena bezpečnost provozu, osob, silnice nebo jiného majetku a aby provoz byl co nejméně rušen.
(6) Při řízení vozidla musí řidič zaujmout takové místo, aby mohl vozidlo bezpečně ovládat a aby dobře viděl na silnici, nepřekážel ostatním uživatelům silnice a nebyl sám ohrožen. Vedle potahu smí jít pouze po pravé straně ve směru jízdy.
§ 11
Zvláštní povinnosti při provozu.
(1) Řidič a držitel vozidla je povinen za náhradu poskytnout vozidlo pro nezbytnou dobu orgánům ministerstva vnitra, vyžaduje-li to obecný zájem, zejména při stíhání podezřelých osob, k dopravě osob zraněných nebo k jízdě na místo dopravní nehody, požáru nebo jiné živelní pohromy.
(2) K účelům podle odstavce 1 nesmějí být požadována vozidla označená značkou CD, vozidla ozbrojených sborů, plní-li zvláštní úkoly, a vozidla určená k přepravě potravin a k plnění zvláštních naléhavých úkolů.
(3) Pro stanovení výše náhrady se použije obdobně ustanovení předpisů o náhradách za používání vlastních motorových vozidel při pracovních cestách; výše náhrady ušlého výdělku, po případě náhrady za poškození vozidla se stanoví podle obecných předpisů.
(4) Náhradu nákladů spojených s dopravou osob zraněných hradí ten, v jehož zájmu bylo vozidla použito.
(5) Pokud tomu nebrání vážné důvody, řídí vozidlo řidič, který je k účelům uvedeným v odstavci 1 poskytl.
§ 12
Povinnosti držitele vozidla.
(1) Držitel vozidla je povinen udržovat vozidlo v řádném stavu a nesmí dovolit ani přikázat, aby ho bylo použito k jízdě, neodpovídá-li vozidlo nebo jeho výstroj nebo způsob uložení nákladu platným předpisům.
(2) Držitel smí svěřit řízení vozidla na silnici jen osobě, která je k tomu způsobilá. Odpovídá také za to, že vozidlo (souprava vozidel) má potřebný počet řidičů.
(3) Za splnění povinností uvedených v odstavcích 1 a 2 odpovídá u právnických osob osoba odpovědná za provoz vozidla.
§ 13
Plynulost provozu.
Řidiči vozidel musí dbát, aby provoz na silnicích byl nejen bezpečný, ale i rychlý a plynulý. Zejména řidiči těžkých a rozměrných vozidel musí řídit vozidla tak, aby tato vozidla nepřekážela v jízdě vozidlům rychlejším a menším; musí proto také sledovat provoz za vozidlem.
§ 14
Směr a způsob jízdy.
(1) Na silnicích se jezdí vpravo. Na jednosměrné silnici lze použít k jízdě celé šíře vozovky. Pomalu jedoucí vozidla a na nepřehledných místech všechna vozidla musí jet při pravém okraji vozovky; to neplatí pro vozidla, hodlající odbočit doleva (§ 18 odst. 3).
(2) Levé poloviny vozovky smí se použít jen, pokud je to nutné k předjíždění nebo je-li třeba se vyhnout překážce nebo brání-li jízdě v pravé polovině vozovky zvláštní okolnosti (náledí, propadliny, výtluky a pod.).
(3) Na silnicích s vozovkou o dvou nebo více dopravních pruzích oddělených pásy nebo jinak vyznačených je každý z těchto pruhů v určeném směru jednosměrný. Není-li u vozovek o třech dopravních pruzích určen směr provozu prostředního pruhu, slouží tento pruh k předjíždění.
(4) Na silnicích o třech nebo více dopravních pruzích smějí vnitřních pruhů používat jen motorová vozidla.
(5) Motorová vozidla a povozy smějí vjet na krajnici jen při vyhýbání, předjíždění nebo zastavování.
(6) Kolejová vozidla jezdí na dvoukolejných tratích vpravo.
(7) Náměstí objíždějí vozidla vpravo. To neplatí, projíždí-li vozidlo náměstím po průběžné vozovce.
(8) Řidič je povinen zachovávat při jízdě bezpečnou vzdálenost od vozidla jedoucího před ním.
(9) Motorová vozidla o celkové váze větší než 12 tun musí zachovávat na mostech, na nichž je jejich provoz dovolen dopravní značkou obr. 25, vzdálenost nejméně 10 m od vozidla jedoucího vpředu.
§ 15
Jízda podél nástupních ostrůvků.
(1) Podél nástupních ostrůvků jezdí nemotorová vozidla vpravo. Výjimečně mohou podél nich jet vlevo, jde-li o vozidlo, které pro své rozměry nebo náklad projede bezpečněji vlevo od ostrůvku anebo je-li prostor mezi ostrůvkem a chodníkem ucpán. Motorová vozidla mohou objíždět ostrůvky vlevo, zůstanou-li při tom ještě v pravé polovině vozovky a nebrání-li v provozu kolejovým vozidlům.
(2) Tam, kde musí všechna vozidla jezdit výlučně vpravo od nástupních ostrůvků, musí to být vyznačeno příslušnou dopravní značkou.
§ 16
Vyhýbání.
(1) Vyhýbá se vpravo. Každý musí vyhnout včas a v takové míře, aby míjení bylo bezpečné.
(2) Kde se nelze bezpečně minout, musí ten, kdo by takového místa dosáhl později nebo kdo jede s příkrého svahu, uvolnit cestu. Není-li možno vyhnout, musí se vrátit ten, pro něhož je to snažší nebo méně nebezpečné.
(3) Nepřipouští-li prostor mezi kolejovým vozidlem a krajem vozovky vyhnutí vpravo, vyhýbá se vlevo.
§ 17
Předjíždění.
(1) Předjíždí se zásadně vlevo. Předjíždět lze jen tehdy, má-li řidič náležitý rozhled a nepřekáží-li předjížděním ani protijedoucím vozidlům ani ostatním uživatelům silnice. Po předjetí smí se řidič vrátit na pravou stranu vozovky teprve tehdy, když již nemůže ohrozit ty, které předjel.
(2) Řidič je povinen včas znamením pro změnu směru upozornit vozidla jedoucí za ním, že bude předjíždět a že proto vybočí do levé poloviny vozovky. Znamení pro změnu směru musí řidič ponechat po celou dobu předjíždění; to neplatí pro vozidla, pro která není ukazatel předepsán. Předjížděné vozidlo může řidič upozornit výstražným znamením.
(3) Řidič předjížděného vozidla musí uhnout co nejvíce doprava, nesmí zvyšovat rychlost a nesmí ani jinak překážet předjíždění.
(4) Předjíždění je zakázáno zejména:
a) na nepřehledných nebo jinak nebezpečných místech (na př. v nepřehledných zatáčkách, před vrcholem stoupání, na nebezpečných svazích), na železničních přejezdech, na křižovatkách, v tunelech, v podjezdech a v těsné blízkosti těchto míst,
b) má-li být předjeto vozidlo, které samo předjíždí (dvojí předjíždění),
c) dává-li řidič vozidla jedoucího vpředu znamení, že hodlá odbočit doleva.
(5) Vozidla odbočující doleva lze předjíždět vpravo, jestliže není již pochybnosti o směru jejich jízdy (§ 18 odst. 3).
(6) Motorová vozidla nesmějí podél nástupních ostrůvků předjíždět motorová vozidla jedoucí po druhé straně ostrůvku.
(7) Kolejová vozidla třeba předjíždět vpravo. Jedoucí kolejová vozidla lze předjíždět vlevo, není-li mezi kolejemi a okrajem vozovky pro průjezd dostatek místa. Motorová vozidla, která pro své rozměry nemohou předjet jedoucí kolejové vozidlo vpravo, musí v případech, kdy nelze předjet ani vlevo, jet za kolejovým vozidlem v takové vzdálenosti, aby nebránila v předjíždění rychlejším a menším vozidlům.
(8) Na zastávkách kolejových vozidel lze předjíždět stojící kolejové vozidlo jen tehdy, nejsou-li tím cestující ohrožování. Jinak musí řidič zastavit.
§ 18
Odbočování.
(1) Při odbočování musí řidič vozidla dbát zvýšené opatrnosti a ohledu na chodce i na ostatní silniční provoz; musí zejména přizpůsobit rychlost vozidla provozu a nesmí rušit provoz v protisměru ani provoz kolejových vozidel. Úmysl odbočit musí dát řidič včas najevo znamením.
(2) Před odbočováním vpravo musí řidič předem zajet k pravému okraji vozovky a odbočení provést tak, aby vozidlo jelo při pravém okraji vozovky. Při přepravě dlouhých nákladů (dřeva a pod.), musí řidič podle potřeby zajistit bezpečné odbočení osobou, která náklad doprovází.
(3) Před odbočováním vlevo musí řidič předem zajet co nejdále doleva v pravé polovině vozovky. Odbočení lze dokončit v plynulé jízdě jen tehdy, není-li tím rušen provoz protijedoucích vozidel všeho druhu a vozidel kolejových v obou směrech; jinak musí odbočující vozidlo zůstat stát uvnitř křižovatky tak, aby přímý směr zůstal volný a odbočení dokončí až po uvolnění vozovky. Uvnitř křižovatky musí řidič zastavit vozidlo nejméně jeden metr od nejbližší koleje téhož směru a tam, kde koleje nejsou, metr od čáry, která prochází středem vozovky. Střed křižovatky při odbočování vlevo se objíždí zprava.
(4) Na křižovatkách, kde není dostatek místa pro zastavení uvnitř křižovatky, nadjíždějí vozidla odbočující vlevo k čelu vozidel přijíždějících na křižovatku zprava a tam zastavují tak, aby provoz v původním přímém směru byl volný; odbočení dokončí až po uvolnění křižovatky.
(5) Cyklisté a vozidla tažená zvířaty nezajíždějí při odbočování vlevo do středu křižovatky, ale zůstávají v pravé krajní řadě před čelem vozidel, která přijíždějí na křižovatku zprava.
(6) Jestliže kolejová vozidla při odbočování vpravo křižují přímý směr jiných vozidel, mají přednost v jízdě, bylo-li ukazatelem předem dáno znamení pro změnu směru jízdy kolejového vozidla; tuto přednost nemají, odbočují-li vlevo.
§ 19
Řazení vozidel před křižovatkou.
(1) Na silnicích, jejichž šířka vozovky dovoluje jízdu v jednom směru v několika proudech, jsou řidiči povinni ještě před příjezdem ke křižovatce zařadit se včas do jednotlivých proudů podle směru, v jakém budou za křižovatkou pokračovat v jízdě.
(2) Při provozu ve dvou proudech zaujmou vozidla odbočující vpravo místo v pravém proudu, vozidla odbočující vlevo a vozidla jedoucí přímo v levém proudu, není-li místní úpravou stanoveno jinak.
(3) Při provozu ve třech proudech se vozidla odbočující vpravo zařadí do pravého proudu, vozidla jedoucí přímo do středního proudu a vozidla odbočující vlevo do levého proudu.
(4) Při odbočování vlevo podle § 18 odst. 4 zaujímají vozidla hodlající odbočit vlevo vždy místo v pravém proudu.
(5) Na křižovatkách, kde není odbočování vpravo dovoleno, zaujímají vozidla jedoucí přímo místo v pravém proudu.
(6) Řidič je povinen pokračovat v jízdě přes křižovatku v tom směru, který odpovídá jeho zařazení v proudu vozidel.
§ 20
Pravidla pro přejezd křižovatky.
(1) Při vjezdu na křižovatku jsou řidiči vozidel povinni:
Pravidla uvedená pod písm. c) a d) platí jen tehdy, přijela-li vozidla na hranici křižovatky současně.
Pravidla uvedená pod písm. c) a d) platí jen tehdy, přijela-li vozidla na hranici křižovatky současně.
a) přijíždějí-li po vedlejší silnici, dát přednost vozidlům všeho druhu, která jedou po hlavní silnici,
b) dát přednost vozidlům všeho druhu, která jedou po silnici (ať hlavní nebo vedlejší), je-li příjezd na ni opatřen značkou „Dej přednost jízdě na hlavní silnici!” nebo „Stůj, dej přednost jízdě na hlavní silnici!”; stejnou povinnost má řidič, přijíždí-li po polní nebo lesní cestě,
c) přijíždějí-li na křižovatku silnic vedlejších nebo silnic hlavních (silnice téhož řádu) nerozlišených dopravní značkou
— řidiči nemotorových vozidel dát přednost vozidlům kolejovým a motorovým,
— řidiči motorových vozidel dát přednost vozidlům kolejovým,
— řidiči nemotorových vozidel dát přednost vozidlům kolejovým a motorovým,
— řidiči motorových vozidel dát přednost vozidlům kolejovým,
d) přijíždějí-li na křižovatku silnic téhož řádu nerozlišených dopravní značkou jen vozidla téhož druhu (nemotorová nebo motorová nebo kolejová), dát přednost v jízdě vozidlu přijíždějícímu zprava (pravidlo pravé ruky).
(2) Ustanovení o přednosti v jízdě podle odstavce 1 neplatí, je-li provoz na křižovatce řízen dopravním orgánem nebo světelnými znameními.
(3) Při odbočování do leva způsobem uvedeným v § 18 odst. 3 musí řidič dát přednost protijedoucím vozidlům všeho druhu a kolejovým vozidlům jedoucím přímo v obou směrech (pravidlo přímého směru).
(4) Jsou-li řidiči povinni zastavit vozidlo před křižovatkou, musí vozidlo zastavit před její hranicí. Hranici křižovatky tvoří příčná čára vyznačená na vozovce (stopčára); kde této čáry není, tvoří hranici vnější vyznačení přechodu pro chodce, a kde ani toho není, spojnice nároží domů na hranici křižovatky nebo spojnice vnitřních rohů chodníků pro pěší.
(5) Pro přednost v jízdě se pokládají za hlavní silnice silnice označené značkami obr. 50 a 53 a silnice označené jednomístnými nebo dvoumístnými čísly obr. 54, 57, 61 a 62a) podle přílohy.
§ 21
Přednostní právo některých vozidel.
(1) Dávají-li vozidla ozbrojených sborů a vozidla záchranné služby a požární ochrany zvláštní výstražná znamení, musí jim všechna ostatní vozidla uvolnit cestu. Jde-li o vozidla požární ochrany, jsou řidiči všech vozidel povinni zajet k pravému okraji silnice a zastavit.
(2) Vozidla uvedená v odstavci 1 mohou jet přes křižovatku bez ohledu na světelná znamení, mají-li volnou dráhu. Před příjezdem ke křižovatce jsou řidiči těchto vozidel povinni dávat zvláštní výstražné znamení a snížit rychlost vozidla na míru odpovídající bezpečnosti provozu; vztahují se na ně přiměřeně pravidla silničního provozu.
§ 22
Otáčení a couvání, vjíždění na silnici a vyjíždění s ní.
(1) Otáčet a couvat na silnici a vjíždět na silnici s míst nesloužících veřejnému provozu smí řidič jen tehdy, neruší-li tím provoz ostatních vozidel. Při tom musí dát řidič přednost v jízdě všem vozidlům v obou směrech, dbát náležité opatrnosti a jet zvláště mírnou rychlostí. Vyjíždět se silnice na taková místa lze jen tehdy, není-li tím rušen provoz protijedoucích vozidel všeho druhu a kolejových vozidel v obou směrech.
(2) Silniční příkopy a svahy se smějí přejíždět jen přes můstky nebo rampy. Otáčet při polních pracích zemědělské stroje nebo nářadí na vozovce, krajnicích a v příkopech je zakázáno.
(3) Na nepřehledných místech, na křižovatkách s řízeným provozem a v jejich bezprostřední blízkosti nebo na křižovatkách s provozem kolejových vozidel je otáčení a couvání zakázáno.
(4) Při couvání na silnici a při vjíždění na ni musí si řidič, nemá-li dostatečný přehled, zajistit pozorování pomocí další osoby.
§ 23
Zastavování a stání vozidel.
(1) Na silnici lze bez naléhavého důvodu zastavit nebo stát s vozidly jen na místech, kde to nepřekáží silničnímu provozu nebo neohrožuje jeho bezpečnost. Vozidla mohou na silnici zastavovat nebo stát jen v jednom proudu, a to těsně při pravém okraji silnice ve směru jízdy. Zastavit lze jen tehdy, není-li tím rušen provoz kolejových vozidel. Předchozí ustanovení platí i pro jednosměrné silnice; pokud to vyžaduje potřeba skládání a nakládání, mohou v jednosměrných ulicích zastavovat vozidla také na levé straně. Jsou-li koleje po obou stranách vozovky, lze zastavit nebo stát uprostřed silnice, pokud to nepřekáží provozu.
(2) Je zakázáno s vozidlem zastavit:
a) na úzkých nebo nepřehledných místech, zejména také těsně před vrcholem stoupání, na něm a za ním,
b) v ostrých nebo nepřehledných zatáčkách nebo v jejich těsné blízkosti,
c) na železničních přejezdech,
ch) v místech, kde na protější straně úzké vozovky již stojí jiné vozidlo.
d) ve vzdálenosti kratší než 10 m od křižovatky, nástupního ostrůvku nebo podjezdu a ve vzdálenosti kratší než 20 m od označené zastávky hromadného dopravního prostředku, u níž není nástupní ostrůvek, není-li ovšem zastavení pravidly předepsáno,
e) na vyznačeném přechodu pro chodce,
f) na mostech s šíří vozovky jen pro jeden proud nekolejových vozidel v každém směru,
g) ve všech podjezdech,
h) na prostředních dopravních pruzích silnic s více než dvěma dopravními pruhy,
(3) Každé zastavení vozidla na místě na dobu delší než 5 minut je stáním.
(4) Stání vozidel je zakázáno všude tam, kde není dovoleno zastavení, a kromě toho:
a) blíže než 30 m od železničního přejezdu,
b) před vjezdy nebo výjezdy z domů nebo pozemků,
c) na mostech.
d) na ulicích s provozem kolejové dráhy, pokud šířka vozovky postačuje jen pro jeden proud nekolejových vozidel v jednom směru.
(5) Při zastavení a stání vozidel musí být zachována mezi vozidly vzdálenost nejméně 1 m.
§ 24
Opuštění vozidla.
(1) Řidič smí opustit vozidlo teprve tehdy, když učinil vše, aby vozidlo nemohlo ohrozit bezpečnost a plynulost provozu, bezpečnost osob nebo majetku a pořádek na silnici.
(2) U motorových vozidel musí řidič před opuštěním vozidla zastavit motor, odejmout klíček zapalování, zabrzdit a vozidlo uzamknout, anebo není-li to možné, zajistit jinak před zneužitím; stojí-li vozidlo na svahu, též zasunout patřičný rychlostní stupeň. Stojí-li na svahu nákladní vozidlo vlastní váhy přes 3.500 kg nebo autobus, musí řidič použít zařízení, které zajišťuje vozidlo před sjetím se svahu. Učinit potřebná opatření proti zneužití jízdních kol jsou povinni též cyklisté.
(3) U zvířecích potahů musí být před opuštěním vozidla uvolněny vnitřní postraňky. Vozidlo musí být zabrzděno a na svahu kola podložena.
(4) Za snížené viditelnosti nesmějí být ponechávány na silnici povozy bez přípřeže a přívěsné vozy. Ve výjimečných případech, kdy jejich odstranění není možné, musí být označeny červeným světlem jako překážka silničního provozu, pokud nejsou dostatečně osvětleny odjinud; u povozu musí být oj vyňata nebo zdvižena. Pokud jde o motorová vozidla, platí ustanovení § 32 odst. 8.
§ 25
Rychlost jízdy.
(1) Rychlost jízdy nutno přizpůsobit okolnostem, zejména provoznímu ruchu, viditelnosti, stavu vozidla, jakož i stavu a povaze silnice. Při tom musí řidič vozidlo stále ovládat a musí včas zvolnit jízdu, po případě zastavit vždy, kdy to okolnosti vyvolané provozem vyžadují.
(2) Řidiči jsou povinni jet zvláště mírnou rychlostí, po případě i zastavit za okolností, které vyžadují zvláštní opatrnosti, na př. při jízdě podél průvodů, při vjíždění na hlavní silnici, při průjezdu mimo stojící hromadné dopravní prostředky, a to na vozovkách jen o jednom dopravním pruhu pro každý směr jízdy vždy, na vozovkách o dvou nebo více dopravních pruzích pro každý směr jízdy jen tehdy, jedou-li týmž směrem jako hromadný dopravní prostředek, v místě, kde se provádějí práce na silnici, na kluzké nebo zvláště poškozené vozovce, při jízdě s poškozeným vozidlem a všude tam, kde je zvýšený provoz chodců.
(3) V uzavřených osadách nesmějí jet nákladní motorová vozidla o celkové váze vyšší než 3.500 kg a autobusy rychleji než 40 km za hodinu, ostatní motorová vozidla rychleji než 50 km za hodinu.
(4) Mimo uzavřené osady nesmějí jet motorová vozidla o celkové váze vyšší než 3.500 kg a autobusy rychleji než 60 km za hodinu.
(5) Neodpovídá-li únosnost obručí stanoveným podmínkám, je třeba rychlost vozidla snížit na míru stanovenou pro danou únosnost obručí.
(6) Kde se ve vyhlášce předepisuje zvláště mírná rychlost, rozumí se tím rychlost do 15 km v hodině, kde mírná rychlost, rychlost do 25 km v hodině.
(7) Při jízdě v uzavřených osadách jsou řidiči vozidel povinni jet tak, aby chodci nebyli znečištěni rozstřikovanými kalužemi nebo blátem.
§ 25a
(1) Jestliže to místní poměry dovolují, může místně příslušný okresní dopravní inspektorát v součinnosti s výkonným orgánem místního národního výboru a s orgány silniční správy stanovit úseky silnic v uzavřených osadách, v nichž je dovolena vyšší rychlost, než je uvedena v § 25 odst. 3. Ani v těchto případech však nesmí rychlost nákladních motorových vozidel o celkové váze vyšší než 3500 kg a autobusů překročit 60 km za hodinu.
(2) K označení začátku úseku, v němž je dovolena zvýšená rychlost, se použije dopravní značky obr. 28 a k označení konce tohoto úseku dopravní značky obr. 29a) podle přílohy.
§ 26
Jízda za husté mlhy.
(1) Motorová vozidla musí mít za husté mlhy vždy rozsvícena předepsaná světla (§ 32) a řidiči jsou za jízdy povinni občas dát zvukové výstražné znamení.
(2) Za husté mlhy jsou řidiči povinni jet mírnou rychlostí. Vzájemné předjíždění motorových vozidel v husté mlze je zakázáno.
§ 27
Jízda se svahu.
Řidiči autobusů, nákladních automobilů a traktorů jsou povinni při jízdě se svahu brzdit také motorem vozidla.
§ 28
Znamení pro zastavení a změnu směru.
(1) Řidič je povinen dát včas a zřetelně najevo všem uživatelům silnice, že chce zastavit nebo změnit směr jízdy. Zastavení oznámí brzdovým světlem, umístěným vzadu na vozidle, změnu směru ukazatelem.
(2) Není-li brzdové světlo nebo ukazatel směru u vozidla předepsán nebo při poruše těchto zařízení, je řidič povinen dát znamení paží. Znamení pro změnu směru dává řidič upažením, znamení pro zastavení několika pohyby vysunutou paží nahoru a dolů. Řidiči motorových vozidel, která mají řízení na opačné straně, než je zamýšlený směr, dávají znamení pro změnu směru vysunutou paží, ohnutou v lokti nahoru.
(3) Povinnost dát znamení paží se nevztahuje na řidiče motocyklů a jízdních kol, musí-li náhle pro dopravní překážku zastavit.
(4) Znamením předepsaným pro změnu směru je třeba dát najevo také úmysl zařadit se do proudu vozidel s místa stání nebo pomalé jízdy při kraji vozovky, při čemž je třeba dát přednost v jízdě všem vozidlům, jedoucím týmž směrem. To platí i pro řidiče motocyklů a cyklisty.
(5) Pokud ukazatel směru není viditelný pro šířku přívěsu, musí být znamení pro změnu směru dáno vozidlům jedoucím vzadu jiným viditelným způsobem, na př. znamením dávaným průvodcem. Jinak může řidič odbočit teprve, nebrání-li tím provozu na silnici.
(6) Ustanovení odstavce 1 o znamení brzdovým světlem se vztahuje na kolejová vozidla jen tehdy, byla-li vyrobena po 1. lednu 1956. Řidiči ostatních kolejových vozidel nejsou povinni dávat znamení, že chtějí zastavit.
§ 29
Výstražná znamení.
(1) Výstražná znamení lze dávat, pokud je toho třeba pro bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, a to včas a ne déle, než je nezbytně nutné. Není dovoleno dávat výstražná znamení k jiným účelům, zvláště má-li se jimi někdo přivolávat nebo umožnit vlastní bezohledná jízda.
(2) V uzavřených osadách nesmí být používáno příliš pronikavě znějících zvukových zařízení.
(3) Zvukové výstražné znamení může být za tmy nahrazeno střídavým zapínáním dálkových a tlumených světel, nezpůsobí-li oslnění (§ 32 odst. 7). Tomuto způsobu je třeba dát přednost zejména uvnitř uzavřených osad.
(4) Dávání výstražného znamení nezprošťuje řidiče povinnosti zachovávat potřebnou opatrnost.
(5) Od výstražných znamení je třeba upustit, byla-li by tím zneklidněna zvířata.
§ 30
Zvláštní výstražná znamení.
(1) Pohotovostním vozidlům ozbrojených sborů, záchranné služby a požární ochrany jsou vyhrazena zvláštní výstražná znamení; jejich druhy stanoví hlavní dopravní inspektorát.
(2) Pro vozidla požární ochrany se stanoví jako výstražné znamení zvukové znamení „Hoří”, doplněné trvalým červeným světlem.
(3) Pro vozidla ozbrojených sborů a zdravotnické a důlní záchranné služby se stanoví zvukové znamení s táhlým pronikavým tónem (sirénou), doplněné trvalým modrým světlem.
(4) Modré světlo, uvedené v odstavci 3, nesmí být umístěno níže, než předepsané osvětlení motorového vozidla. Zpravidla se umístí nad předním ochranným sklem vozidla. Tato modrá světla mohou být nejvýše dvě.
(5) Povolení pro jednotlivá motorová vozidla vydává v řádně odůvodněných případech krajský dopravní inspektorát a zaznamená je v technickém průkazu motorového vozidla a v osvědčení o technickém průkazu.
(6) Zvláštního výstražného znamení se nesmí zneužívat.
§ 31
Náklad a jeho úprava.
(1) Váha nákladu nesmí přesahovat dovolené zatížení vozidla. Náklad musí být řádně umístěn a upevněn tak, aby nebyla ohrožována provozní bezpečnost vozidla ani bezpečnost, plynulost nebo pořádek v silničním provozu nebo bezpečnost osob a majetku. To platí přiměřeně také při dopravě osob, zejména pro jejich umístění a chování za jízdy. Náklad musí být uložen tak, aby nezpůsoboval při dopravě nadměrný hluk, aby neznečišťoval a nepoškozoval silnici a aby nikoho nadmíru neomezoval nebo neobtěžoval.
(2) Přečnívá-li náklad vozidlo vzadu více než o 1 m, musí být přečnívající konec nákladu označen červeným praporkem rozměrů nejméně 20 cm × 20 cm, za snížené viditelnosti červenou svítilnou nebo červeným odrazovým sklem. Tato označení nesmí být výše než 125 cm nad zemí. Přečnívá-li náklad šířku vozidla o více než 40 cm, musí být za snížené viditelnosti označen zpředu bílými a zezadu červenými světly nebo odrazovými skly. Předměty, které lze snadno přehlédnout, jako na př. jednotlivé tyče, kůly, roury, kosy, desky a jiné, nesmějí po straně vyčnívat.
(3) Délka vozidel (i s přívěsy) určených k provozu na silnicích nesmí i s nákladem přesahovat 22 m, výška 4 m a šířka 2,50 m. Toto ustanovení neplatí pro vozidla dopravující zemědělské a lesní výrobky, pro vozidla se zvláštním určením a pro městská kolejová vozidla.
(4) V motorových vozidlech určených k dopravě osob smějí se dopravovat osoby až do váhy dovoleného zatížení. Při tom počet osob starších 15 let nesmí převyšovat počet povolených míst.
(5) U nákladních motorových vozidel nesmí být v kabině pro řidiče více osob starších 15 let, než je počet povolených míst. O dopravě osob na nákladních automobilech a přívěsech traktorů platí ustanovení §§ 36 a 37.
(6) Na motocyklu solo může být dopravována další osoba starší 8 let, jen je-li motocykl dvoumístný a opatřen zvláštním sedadlem a stupačkami. Dopravovat osoby na nádrži na palivo nebo mezi řidičem a tandemistou je zakázáno.
(7) Řidič vozidla odpovídá za chování osob dopravovaných ve vozidle; nesmí zejména dovolit, aby setrvávaly na místech, kde by byly vystaveny zvýšenému ohrožení. U vozidel pro hromadnou dopravu osob, která doprovází průvodčí, odpovídá za chování dopravovaných osob průvodčí.
(8) Nakládání a skládání nákladů na silnici lze provádět jen tehdy, nelze-li to bez zvláštních obtíží provést jinde (ve dvoře, průjezdu a pod.). Složení a naložení nákladu musí být však v takovém případě provedeno co nejrychleji. Dopravní značkou může být stanovena doba, po kterou je skládání a nakládání zakázáno (obr. 35).
§ 32
Osvětlení vozidel.
(1) Za snížené viditelnosti musí být vozidla na silnici osvětlena alespoň jedním bílým nebo slabě žlutým světlem viditelným zpředu i zezadu. Toto ustanovení se nevztahuje na vozidla tažená vozidlem řádně osvětleným, pokud jeho světlo je zezadu viditelné.
(2) Osvětlena nemusí být vozidla tažená, vedená nebo tlačená chodci, nejsou-li i s nákladem širší než 1 m, a vozidla stojící na silnici, jsou-li dostatečně osvětlena odjinud.
(3) Motorová vozidla musí mít za snížené viditelnosti rozsvícena světla určená k osvětlení vozovky, světla koncová, světlo zadní státní poznávací značky a předepsaná obrysová světla. Jsou-li obrysová světla vestavěna do světlometu pro osvětlení vozovky, je povinnost současného rozsvícení světel obrysových a světel pro osvětlení vozovky splněna rozsvícením světel určených pro osvětlení vozovky.
(4) Motorová vozidla mohou používat kromě předepsaných světlometů ještě světlometů pomocných (svítilny do mlhy, zatáčky, široko zářící světlomety), vždy však zároveň s předepsaným osvětlením.
(5) Hledacích a zpětných světlometů smí být používáno jen přechodně k nutné orientaci a vždy zároveň s předepsaným osvětlením vozidla, zpětných světlometů jen při couvání.
(6) Není dovoleno používat barevných světel vyhrazených pro zvláštní vozidla ozbrojených sborů, vozidla požární ochrany a záchranné služby a pod.
(7) Motorová vozidla, která používají světel, jež svou intensitou jsou s to oslnit ostatní účastníky silničního provozu, musí včas před setkáním s protijedoucími vozidly ztlumit světla a snížit rychlost tak, aby jízda byla bezpečná. Je-li řidič oslněn, musí zastavit. Světla musí být ztlumena také před setkáním s protijdoucím průvodem nebo pochodujícím útvarem, při zastavení před železničním přejezdem, dále mohl-li by být oslněn řidič jedoucího železničního vlaku, jakož i tehdy, je-li vozovka dostatečně osvětlena odjinud.
(8) Je-li vozovka dostatečně osvětlena, mohou motorová vozidla jet pouze s obrysovými světly. Není-li vozovka dostatečně osvětlena, musí být stojící motorová vozidla osvětlena obrysovými světly. V obou těchto případech musí však být osvětlena zadní část vozidla a zadní státní poznávací značka.
(9) Pro kolejová vozidla platí zvláštní předpisy.
§ 33
Vlek vozidel.
(1) Při dopravě vozidla ve vleku je nutno dbát zvýšené opatrnosti a jet mírnou rychlostí.
(2) Vlečená vozidla, která nejsou upravena pro trvalé a pevné spojení s tažným vozidlem, nesmějí být přivěšena na laně, na řetězu nebo na tyči kratší než 2.50 m a delší než 6 m. Lano (řetěz, tyč) musí být označeno tak, aby bylo každému viditelné (na př. červenou látkou), za snížené viditelnosti pak červeným světlem nebo nejméně dvěma červenými odrazovými skly, po případě osvětleno světlomety vlečeného vozidla.
(3) U vlečených vozidel, která jsou pevně spojena s tažným vozidlem, může být délka spojovacího článku i kratší než 2.50 m.
(4) Motorová vozidla mohou být vlečena pouze tehdy, mají-li v pořádku řízení a jsou-li obsazena řidičem. Vozidlo vlečené na laně (řetězu) musí mít kromě toho účinné brzdy. Vlečení více než jednoho vozidla není dovoleno. Je zakázáno vlečení motocyklů solo.
(5) Při jízdě s vlečeným vozidlem ve městech je třeba se vyhýbat ulicím s velkým provozem.
§ 34
Kolony vozidel.
(1) Proud vozidel k sobě patřících (kolona) musí být tak uspořádán, aby neohrožoval bezpečnost a plynulost silničního provozu, zejména musí být rozčleněn v menší skupiny dostatečně od sebe vzdálené.
(2) Délka jednotlivých skupin kolony motorových vozidel nemá přesahovat 100 m, délka skupiny kolony povozů 50 m. Nejméně takovou vzdálenost mají skupiny udržovat mezi sebou.
Oddíl 3
§ 35
Hromadné dopravní prostředky.
(1) Do hromadných dopravních prostředků lze nastupovat a z nich vystupovat jen na zastávkách. Osoby čekající na dopravní prostředek smějí používat jen nástupiště, nástupního ostrůvku, chodníku nebo krajnice vozovky. Za nástupiště nebo nástupní ostrůvek se považuje také část vozovky ohraničená zřetelně čarami.
(2) Cestující jsou povinni chovat se při čekání na dopravní prostředek, při nastupování, za jízdy i při vystupování tak, aby neohrožovali bezpečnost a pořádek provozu. Zejména je zakázáno za jízdy naskakovat a vyskakovat, stát na stupátku, naklánět se z vozu, vyhazovat předměty, jakož i nastupovat do vozu, který je plně obsazen. Cestující jsou povinni při dopravě hromadnými dopravními prostředky dbát pokynů orgánů dopravního podniku.
(3) Vozidla pro hromadnou dopravu osob smějí opustit zastávku teprve tehdy, není-li tím ohrožena bezpečnost vystupujících a nastupujících osob. Před odjezdem musí dát řidič výstražné znamení.
(4) Zastávky hromadných dopravních prostředku mohou být zřízeny jen na místech, kde to připouští bezpečnost a plynulost provozu. Umístění zastávek schvaluje okresní dopravní inspektorát.
(5) Ustanovení odstavců 1 až 3 platí přiměřeně i na nepravidelnou dopravu hromadnými dopravními prostředky.
§ 36
Doprava osob na nákladních automobilech.
(1) Dopravovat na nákladních automobilech více než 6 osob (mimo řidiče) je dovoleno, jen
a) je-li to nezbytně třeba k splnění úkolů daných státním plánem rozvoje národního hospodářství a nelze-li použít vozidla určeného pro dopravu osob, nebo
b) vyžaduje-li to zvládnutí masové dopravy osob při slavnostech nebo kulturních podnicích mimořádného významu anebo
c) je-li to třeba v jiném odůvodněném zájmu pracujících a nelze-li použít vozidla určeného pro dopravu osob.
(2) K dopravě osob na nákladních automobilech k účelům uvedeným v odstavci 1 písm. a) a b) není třeba povolení. Řidič vozidla se však musí prokázat potvrzením osoby odpovědné za provoz vozidla, že vozidlo je k přepravě osob způsobilé a že k použití vozidla dala souhlas. V potvrzení, které je zapsáno v příkazu k jízdě, musí být uveden počet dopravovaných osob. K dopravě osob na nákladních automobilech k jiným účelům je třeba povolení okresního dopravního inspektorátu.
(3) Krajský dopravní inspektorát může stanovit, že povolení je třeba ve všech případech, ukáže-li se, že v jeho obvodu je nákladních automobilů používáno k dopravě osob nadměrně nebo vznikají-li tím hospodářské škody.
(4) K dopravě osob smí být používáno jen nákladních automobilů, jejichž technická způsobilost byla přezkoušena a neuplynulo-li od přezkoušení déle než půl roku. Nákladní automobily musí být opatřeny sedadly s opěradlem připevněnými k vozidlu a umístěnými ve směru bočných stěn. Kromě toho musí být vybaveny plachtou.
(5) Přípustný počet dopravovaných osob musí být vyznačen na pravých dveřích kabiny pro řidiče. Počet dopravovaných osob nesmí překročit u nákladního automobilu o nosnosti
u vozidel o nosnosti větší než 7 t zvyšuje se přípustný počet osob na 40, připouští-li to konstrukce vozidla.
| a) | od 1,5 t do 2,5 t | 15 osob, |
| b) | od 2,5 t do 5 t | 20 osob, |
| c) | od 5 t | 30 osob; |
u vozidel o nosnosti větší než 7 t zvyšuje se přípustný počet osob na 40, připouští-li to konstrukce vozidla.
(6) Dopravované osoby nesmějí za jízdy stát, vyklánět se a vyhazovat nebo nechat vyčnívat předměty z motorového vozidla; za to odpovídá vedoucí ustanovený z dopravovaných osob vedoucím provozu.
(7) Nákladní automobil dopravující osoby musí řídit řidič I. nebo II. třídy. Není-li takový řidič v závodě, může vozidlo řídit řidič III. třídy, který v této třídě pracuje nejméně 2 roky. Rychlost vozidla nesmí překročit 40 km za hodinu.
(8) S nákladem mohou být v kabině dopravováni jen nakladači a průvodci, na ložné ploše jen tehdy, není-li ohrožena jejich bezpečnost, zejména dopravovaným nákladem; jejich jména je třeba uvést v příkazu k jízdě. Doprava více než 6 osob současně s nákladem je zakázána.
(9) Na nákladních automobilech se sklápěcí karoserií lze dopravovat jen osoby doprovázející náklad na ložné ploše.
(10) Hromadná doprava osob na přívěsech a na návěsech nákladních automobilů je zakázána.
§ 37
Doprava osob na nákladních přívěsech traktorů.
(1) Na nákladních přívěsech traktorů lze dopravovat osoby výlučně na pracoviště a zpět a jen je-li to nezbytně třeba k splnění státního plánu rozvoje národního hospodářství. Při tom musí být zachovány tyto podmínky:
a) rychlost jízdy nesmí překročit 20 km za hodinu,
b) přívěs musí být opatřen brzdou buď samostatnou obsluhovanou brzdařem nebo průběžnou obsluhovanou řidičem,
c) dopravované osoby musí sedět buď na sedadlech pevně připevněných, při čemž stěny přívěsu musí být dostatečně vysoké, aby osoby za jízdy nevypadly, nebo musí sedět na podlaze přívěsu a mít možnost držet se jeho pevných částí,
d) počet dopravovaných osob nesmí být větší než 15; děti do 15 let lze dopravovat jen tehdy, jsou-li doprovázeny dostatečným počtem dospělých osob.
(2) Traktor dopravující osoby smí mít jen jeden nákladní přívěs a musí být řízen řidičem nejméně jednadvacetiletým.
§ 38
Ustanovení §§ 36 a 37 se nevztahují na dopravu osob prováděnou vozidly ozbrojených sborů a civilní obrany, vozidly požární ochrany a na dopravu prováděnou při odstraňování následků živelních pohrom.
Oddíl 4
§ 39
Ustanovení pro chodce.
(1) Na silnici jsou chodci povinni chodit po chodnících, a to vpravo; tam, kde není chodník nebo cesta pro pěší, jsou chodci povinni chodit po levém okraji vozovky (krajnici). Stejná ustanovení platí i pro osoby, které na silnici tlačí kočárek nebo táhnou sáňky s dítětem nebo používají ručního vozíku pro tělesně vadné. Zastavovat se na rozích ulic, je-li tím provoz rušen nebo ohrožován, je zakázáno.
(2) Chodci, kteří nesou předměty, jimiž by mohli ohrožovat nebo omezovat pěší provoz na chodnících jsou povinni jít po levém okraji vozovky. Mohou však jít nejvýše dva vedle sebe a jsou povinni přihlížet k potřebám ostatního provozu na silnici.
(3) Vozovku smějí chodci přecházet jen kolmo ke směru silničního provozu. Musí se rozhlédnutím přesvědčit, že lze bezpečně přejít, a nesmějí na vozovce zbytečně prodlévat. Je zakázáno vstupovat na vozovku v místech, kde brání rozhledu stojící nebo jedoucí vozidlo, či jiné překážky. Po vystoupení z hromadného dopravního prostředku smějí chodci přecházet na druhou stranu ulice až po odjezdu vozidla.
(4) V úsecích, kde to vyžaduje provoz, může okresní dopravní inspektorát stanovit, že přecházet vozovku lze jen na vyznačených přechodech. Tam, kde jsou vyznačeny přechody pro pěší, jsou chodci povinni přecházet v pravé polovině vyznačeného přechodu.
(5) Na křižovatkách s řízeným provozem smějí chodci přecházet vozovku jen na zelené světlo nebo jemu odpovídající znamení dopravního orgánu. Musí si při tom počínat opatrně s ohledem na odbočující vozidla.
(6) Hry a sport na silnicích nejsou dovoleny. Sportovní lyžování, jízda na bruslích nebo sáňkách na silnicích v uzavřených osadách jsou dovoleny jen na vyhrazených místech.
§ 40
Pochodující útvary a průvody.
(1) Pochodující útvary nebo průvody se musí pohybovat po pravé straně vozovky a učinit místo předjíždějícím i protijedoucím vozidlům. Delší pochodující útvary nebo průvody musí být rozčleněny v menší skupiny dostatečně od sebe vzdálené, aby nebylo zabraňováno ostatnímu provozu.
(2) Uzavřené útvary ozbrojených sborů, jakož i průvody při státních oslavách nesmějí být přerušovány nebo zdržovány vozidly. To však neplatí, přejíždějí-li vozidla orgánů ministerstva vnitra a vozidla požární ochrany nebo záchranné služby a dávají-li zvláštní výstražná znamení.
(3) Na křižovatkách s řízeným provozem jsou vedoucí útvarů a průvodů povinni ukázat rukou další směr a uposlechnout světelných znamení a pokynů dopravních orgánů. Tam, kde provoz není řízen, musí vedoucí dát znamení vozidlům, aby zastavila, pokud útvar (průvod) nepřejde.
(4) Školní mládež pochodující ve skupinách smí používat vozovky jen tehdy, nemůže-li jít po chodníku. Musí-li použít vozovky, řídí se ustanoveními platnými pro průvody.
(5) Za špatné viditelnosti musí být pochodující útvary a průvody označeny vpředu po obou stranách svítilnou s bílým nebo žlutým světlem a vzadu rovněž po obou stranách svítilnou s červeným světlem. Pochoduje-li útvar nebo průvod v oddělených skupinách, musí být označena světly každá skupina.
(6) Pochodující útvary nebo průvody nesmějí přecházet mosty stejným krokem. Na mostech není také dovoleno hraní do pochodu.
(7) Za dodržování těchto předpisů odpovídá vedoucí útvaru nebo průvodu.
§ 41
Jízda na kole.
(1) Cyklisté jsou povinni jet těsně při pravém okraji vozovky. Při jízdě mimo uzavřené osady smějí užívat také pravé krajnice. Je-li pro cyklisty určena zvláštní stezka, smějí používat pro jízdu na kole jen této stezky. Vést kolo smějí cyklisté s levé nebo pravé strany.
(2) K jízdě smí být užíváno jen kol, která jsou řádně vybavena.
(3) Cyklisté smějí jet jen jednotlivě za sebou. V nejméně patnáctičlenných skupinách pod jednotným vedením mohou cyklisté jet po dvou vedle sebe.
(4) Cyklista nesmí jet bez držení řidítek, držet se vozidla, jet v těsné blízkosti za rychle jedoucím vozidlem, vozit předměty, které by mu znesnadňovaly řízení nebo ohrožovaly jiné osoby. Při jízdě musí mít cyklista nohy na šlapadlech. Na jednomístném kole není dovoleno jezdit ve dvou, dospělá osoba může však vézt dítě mladší 7 let, je-li kolo pro ně vybaveno stupačkami a sedadlem.
(5) U jízdních kol lze používat přívěsného vozíku, jen je-li vozík spojen pevným táhlem s kolem. Za snížené viditelnosti musí být vozík osvětlen červeným koncovým světlem nebo opatřen odrazovým sklem.
§ 42
Jízda na zvířatech. Hnaní a vedení zvířat.
(1) Při jízdě na zvířatech nutno používat cest k tomu určených, a není-li jich, vozovky. Jezdec smí současně vést jen dvě zvířata. Vedle sebe mohou jet nejvýše dva jezdci; vedení zvířat není však v takovém případě dovoleno. Není-li za snížené viditelnosti vozovka dostatečně osvětlena, musí jezdci, pokud nejde o uzavřené útvary, jet za sebou.
(2) Po silnici smějí být zvířata hnána jen tak, aby provoz byl co nejméně rušen. Zvířata musí být doprovázena potřebným počtem způsobilých průvodců.
(3) Koně a skot mohou být vedeni, jen jsou-li k sobě spřeženi, a to nejvíce po čtyřech zvířatech. Každé spřežení musí mít průvodce, který může vést zvířata s levé nebo s pravé strany. Nebezpečná zvířata musí být vedena jednotlivě. Za jedoucím povozem mohou být přivázána nejvýše tři zvířata.
(4) Jsou-li zvířata vedena nebo hnána za snížené viditelnosti, musí průvodce mít svítilnu s bílým nebo žlutým světlem.
(5) V silničním provozu lze užívat jen zvířat, která jsou k tomu způsobilá. Kousavá zvířata musí být opatřena náhubkem; jsou-li zvířata plachá, je vozka nebo honec povinen dát řidičům vozidel znamení vztyčením paže.
(6) Nechat pobíhat zvířata bez dozoru na silnici je zakázáno.
HLAVA 2
§ 43
Železniční přejezdy.
(1) V blízkosti železničních přejezdů jsou uživatelé silnice povinni počínat si obzvláště opatrně, aby svým jednáním neohrozili sebe nebo jiné a nerušili železniční a silniční provoz. Jsou povinni dbát železničních výstražných znamení, návěstí a polohy závor a musí se včas přesvědčit, že nehrozí nebezpečí.
(2) Neni dovoleno vstupovat nebo vjíždět na železniční přejezd,
a) jakmile na přejezdu zazní zvukové výstražné znamení nebo se již sklánějí závory,
b) je-li dáváno znamení „Stůj!” červeným světlem světelného zařízení na přejezdu nebo osobou střežící přejezd červeným nebo žlutým praporkem anebo červeným světlem, jímž pohybuje v kruhu,
c) jestliže je slyšet pískání nebo jiné znamení přijíždějícího vlaku nebo jiného železničního vozidla anebo je-li je již vidět.
(3) Každý, kdo je za okolností uvedených v odstavci 2 v prostoru mezi výstražnými kříži nebo mezi závorami, musí jej okamžitě opustit.
(4) Není dovoleno vjíždět na železniční přejezd, není-li na druhé straně dosti místa k projetí. Vozidla smějí přejíždět přes přejezd oběma směry jen v jednom proudu.
(5) Řidiči motorových vozidel pro hromadnou dopravu osob a řidiči vozidel vezoucích výbušné nebo hořlavé látky, musí zastavit před každým železničním přejezdem, a to v takové vzdálenosti, z níž je rozhled na železniční trať. To platí i pro městská kolejová vozidla. Před přejížděním vleček vozidla nezastavují. Vlečky jsou označeny dopravní značkou a tabulkou s nápisem „Vlečka”.
(6) Řidiči ostatních motorových vozidel jsou povinni od vzdálenosti 30 m před železničním přejezdem a při jeho přejíždění jet mírnou rychlostí. To platí i pro řidiče vozidel uvedených v odstavci 5 při přejíždění vleček.
(7) Řidiči motorových vozidel nesmějí při přejíždění železničního přejezdu měnit rychlostní stupeň ani jet bez zařazeného rychlostního stupně ani vypínat spojku.
§ 44
Doprava nebezpečných nákladů.
(1) Snadno zápalné, výbušné nebo jinak nebezpečné náklady lze dopravovat jen v technicky naprosto bezzávadných vozidlech vybavených protipožárním zařízením a zneškodňujícími prostředky. Používat vozidel s generátorovým nebo parním pohonem pro přepravu nebezpečných nákladů je zakázáno.
(2) Vozidla přepravující zápalné látky musí mít po stranách a vzadu nápis „Nebezpečí ohně”. Při dopravě výbušného nebo jiného nebezpečného nákladu musí být vozidlo opatřeno nápisem „Nebezpečný náklad”. Nápisy třeba provést černým písmem na bílém podkladě písmeny vysokými 20 cm.
(3) K řízení vozidel dopravujících nebezpečné náklady smějí být připuštěni jen zkušení řidiči, pokud možno dobře obeznámení s cestou.
(4) Přepravovaný náklad musí být tak zajištěn, aby za jízdy nehrozilo nebezpečí ohně nebo výbuchu. Sedět na nákladu a dopravovat ve vozidle jiné osoby než ty, které náklad doprovázejí, je zakázáno.
(5) Motorová vozidla přepravující výbušiny mohou jet jen takovou rychlostí, která nezpůsobuje silné nárazy a otřesy.
(6) Řidič jedoucí s nebezpečným nákladem nesmí mít u sebe snadno zápalné látky, prudce vozidlo rozjíždět nebo brzdit, nesmí jezdit s vypnutou spojkou a vzdalovat se od vozidla. Všem osobám jedoucím ve voze s nebezpečným nákladem je zakázáno kouřit.
(7) Nebezpečný náklad musí doprovázet osoba, která dobře zná vlastnosti nákladu a dovede s ním zacházet.
(8) Pro dopravu zápalných, výbušných nebo jinak nebezpečných nákladů vozidly ozbrojených sborů platí zvláštní předpisy.
§ 45
Čerpání pohonných hmot.
(1) Při doplňování pohonných hmot zařadí se motorová vozidla u čerpacích stanic do proudu ve směru jízdy tak, aby nepřekážela mimojedoucím vozidlům. Od vozidla, které čerpá pohonné hmoty, musí následující vozidlo zastavit ve vzdálenosti nejméně 3 m. Další vozidla zachovávají vzdálenost nejméně 1 m.
(2) Při doplňování pohonných hmot musí být motor v klidu a zapalování vypnuto. Řidičům není dovoleno u čerpacích stanic vzdalovat se od vozidla.
(3) V okruhu 15 m od čerpací stanice je zakázáno kouřit, seřizovat a rozebírat motor a provádět jeho opravy.
(4) Vozidlům ozbrojených sborů, požární ochrany a záchranné služby přísluší právo přednostního zásobování.
§ 46
Překážky silničního provozu.
(1) Překážky na silnici, které brání plynulému provozu nebo ohrožují jeho bezpečnost, musí být neprodleně odstraněny. O odstranění překážky je povinen se postarat především ten, kdo ji způsobil. Neučiní-li tak nebo není-li s to tak učinit, nebo byla-li překážka na silnici způsobena bez lidského přičinění, odstraní překážku orgány silniční správy. Je-li znám ten, kdo překážku způsobil, provedou odstranění překážky na jeho náklad. Překážkou provozu může také být opuštěné vozidlo, na př. na místě, kde je zákaz stání nebo vozidlo neosvětlené. Překážkou na silnici se nerozumí stav silnice.
(2) Překážky, které vznikly v souvislosti s nehodou v silničním provozu, při níž došlo k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, smějí být odstraněny jen se souhlasem orgánů ministerstva vnitra.
(3) Není-li možno překážku silničního provozu neprodleně odstranit, je třeba ji označit tak, aby ji ostatní uživatelé silnice včas zpozorovali, na př. za dne červeným praporkem rozměrů 20 cmX20 cm, za snížené viditelnosti červeným výstražným světlem, není-li překážka osvětlena odjinud. Povinnost označit překážku mají osoby uvedené v odstavci 1, které jsou také povinny ohlásit překážku provozu orgánům silniční správy nebo příslušnému výkonnému orgánu místního národního výboru.
(4) Jsou-li na silnici prováděny opravné práce, které vyžadují úplného nebo částečného uzavření silnice, je třeba takovou překážku provozu označit červenobílými zábranami a za snížené viditelnosti také červeným světlem a červenými odrazovými skly. Na provádění opravných prací, které nevyžadují ani častečného uzavření silnice, stačí upozornit značkou „Práce na silnici” nebo červeným praporkem, za snížené viditelnosti červeným světlem. Označení je povinen provést ten, kdo práce provádí; odpovědným je vedoucí prací.
(5) Pro určité účely, při nichž musí být použito také vozovky, jako na př. při měření, může krajský dopravní inspektorát povolit, aby k zajištění bezpečnosti pracovníků bylo používáno přenosných dopravních značek. Orgány silniční správy smějí používat přenosných dopravních značek bez tohoto povolení.
§ 47
Dopravní nehody.
(1) Došlo-li v silničním provozu k nehodě, je každý, kdo měl na ní účast, povinen postarat se podle možnosti o to, aby následky nehody byly omezeny na nejmenší míru. Zejména musí okamžitě zastavit, poskytnout pomoc postiženým osobám a na jejich požádání prokázat svoji totožnost občanským průkazem, a jde-li o řidiče motorového nebo městského kolejového vozidla, též řidičským průkazem.
(2) Nelze-li přivolat okamžitou pomoc nebo vyžaduje-li to povaha zranění nebo žádá-li o to zraněná osoba, je řidič vozidla, který měl na nehodě účast, povinen dopravit zraněného do nejbližšího zdravotnického zařízení a prokázat tam svoji totožnost.
(3) Došlo-li při nehodě k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, jsou účastníci nehody povinni setrvat na místě až do příchodu orgánů ministerstva vnitra a nesmějí učinit žádná opatření, která by byla na újmu řádného úředního vyšetření nehody, zejména nesmí hýbat vozidly, jež měla na nehodě účast. Účastníci nehody se mohou vzdálit teprve se souhlasem orgánů ministerstva vnitra; to se netýká dopravy těžce zraněných osob do zdravotnického zařízení a ohlášení nehody.
(4) Každou dopravní nehodu, při níž došlo k újmě na zdraví nebo k věcné škodě nikoliv nepatrné, jsou účastníci povinni hlásit nejbližšímu orgánu ministerstva vnitra nebo výkonnému orgánu místního národního výboru. Těmže orgánům je třeba současně oznámit každou škodu, jež byla při nehodě způsobena na silnici nebo na jiném veřejném zařízení.
(5) Došlo-li k dopravní nehodě, na níž mělo účast vozidlo, které dávalo zvláštní výstražné znamení (§ 30), bude podle rozsahu nehody provedeno ihned orgánem ministerstva vnitra náležité opatření k objasnění a zjištění její příčiny. Je-li vozidlo schopné provozu a nedošlo-li ke zranění jeho osádky nebo nejeví-li řidič tohoto vozidla známky podnapilosti, zjistí orgán ministerstva vnitra potřebné údaje a vozidlu umožní splnění zvláštního úkolu.
(6) Došlo-li při nehodě, na níž mělo účast vozidlo uvedené v odstavci 5, k usmrcení, těžké újmě na zdraví nebo k velké věcné škodě, postupuje se obdobně podle odstavce 3. Osobám, které plní zvláštní naléhavé úkoly a nejsou zraněny, umožní orgán ministerstva vnitra splnění úkolů po zjištění jejich totožnosti a dalších potřebných údajů.
§ 48
Ochrana silnice.
(1) Uživatelé silnice nesmějí ji poškozovat, znečišťovat nebo opotřebovávat nad obvyklou míru, zejména při opravách nebo obsluze vozidla nebo při dopravě, nakládání a skládání nákladu. Je zakázáno používat zařízení nebo činit taková opatření, která jsou s to poškodit nebo opotřebit silnici nad obvyklou míru, na př. při brzdění, při užívání ostruh na kolech traktorů nebo při užívání vozidel hnaných pásy bez předepsaných technických opatření.
(2) Koně a jiná zvířata smějí být opatřená podkovami s ostrými ozuby nebo ostrozubými hmatci, jen je-li na silnici náledí.
(3) Sněhové řetězy musí být při užívání tak napjaty, aby netloukly do vozovky. Smí jich být použito jen u vozidel s pryžovými obručemi a jen v době, kdy jízda s nimi je bezpečnější.
(4) Používat saní nebo vláčet na silnici kmeny anebo jiné předměty, jimiž by mohla být poškozena, je dovoleno, jen je-li silnice pokryta dostatečně silnou sněhovou nebo ledovou vrstvou.
(5) Uživatelé silnice nesmějí rozjíždět nebo jinak porušovat hromádky udržovacích hmot, seškrabaného bláta a prachu a smeteného písku na krajnicích.
§ 49
Výchova ke kázni.
(1) Těm, kteří nedbají pravidel silničního provozu, neuposlechnou pokynů dopravních orgánů nebo nedbají pokynů vyjádřených dopravními značkami nebo zařízeními, může být dopravními orgány — bez újmy trestních opatření — uloženo, aby se na vlastní útraty zúčastnili povinného školení o pravidlech silničního provozu.
(2) Povinné školení provádí Svaz pro spolupráci s armádou pod dohledem a za řízení ministerstva vnitra nebo orgánů jím k tomu pověřených.
(3) Doba školení nesmí být delší než 3 hodiny. Pokud povinné školení má být prováděno mimo místo pobytu osoby k němu povolané, nesmí být místo školení vzdáleno více než 5 km.
§ 50
Zvláštní užívání silnic.
(1) K užívání silnic k provozu nad obvyklou míru je třeba povolení. Takovým užíváním je zejména:
a) pořádání závodů, soutěží a jiných podobných podniků na silnici,
b) doprava zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů a užívání vozidel, jejichž rozměry a váha přesahují stanovenou míru,
c) pořádání shromáždění, průvodů a jiných podobných podniků na silnici,
d) umisťování zařízení nebo předmětů na silnici, jako prodejních, zábavních a jiných podobných zařízení (na př. reklam),
e) skládání jakýchkoliv věcí na silnici, nemají-li být neprodleně odstraněny,
f) pořádání podniků, umisťování věcí a zařízení (na př. hospodářských, kulturních, zábavních, skladů, prodejen, užívání tlampačů) v přímém okolí silnice, jestliže by jejich provozem nebo umístěním, po případě provozním ruchem jím vyvolaným mohla být ohrožena bezpečnost nebo plynulost silničního provozu.
(2) Povolení k zvláštnímu užívání silnice lze odvolat nebo jeho platnost vázat na splnění podmínek, které mohou být stanoveny i dodatečně.
(3) V případech uvedených v odstavci 1 písm. a) a b) uděluje povolení okresní dopravní inspektorát, nepřesahuje-li zvláštní užívání silnice jeho obvod, jinak krajský dopravní inspektorát, příslušný podle místa, kde užívání silnice začíná, a to nejde-li o silnici I. až III. třídy, vždy v součinnosti s příslušnými výkonnými orgány národních výborů, jinak též v součinnosti s národními podniky silničními a přesahuje-li užívání obvod kraje, v součinnosti s ministerstvem dopravy; půjde-li o dopravu zvláště těžkých nebo rozměrných předmětů přes železniční přejezd, vždy též v součinnosti s orgány železnic. Ve zvláště závažných případech uvedených v odstavci 1 písm. a) může povolení udělit hlavní dopravní inspektorát v součinností s ministerstvem dopravy.
(4) V případech uvedených v odstavci 1 písm. c) až f) uděluje povolení s hlediska dopravně-bezpečnostního okresní dopravní inspektorát, a to nejde-li o silnici I. až III. třídy, vždy v součinnosti s příslušným výkonným orgánem místního národního výboru, jinak v součinnosti s příslušným výkonným orgánem okresního národního výboru a s národním podnikem silničním.
(5) V žádosti o povolení podle odstavce 1 písm. a) musí být uveden zejména účel, doba a návrh trasy s výchozím a cílovým místem závodu, soutěže a pod.
(6) V žádosti o povolení podle odstavce 1 písm. b) musí být zejména uvedeno:
a) účel dopravy a její rozsah (zda se bude opakovat, kdy a pod.),
b) návrh přepravní trasy,
c) druh, typ a po případě státní poznávací značky vozidel, jichž má být použito,
d) údaje vzdáleností a tlaku náprav, rozvoru náprav, rozměrů obručí a nejmenšího poloměru otáčení vnějších kol vozidla,
e) vyznačení (náčrt) vozidla (soupravy) s umístěním nákladu a jeho rozměry.
(7) V povolení může být nařízen zejména směr, způsob a doba povolení dopravy, doprovod, rychlost jízdy a opatření k zajištění ostatního provozu, vozovky, mostů nebo železničních přejezdů. Povolení musí mít řidič u sebe.
HLAVA 3
§ 51
(1) K řízení a zajištění plynulosti a bezpečnosti provozu na silnicích slouží také dopravní značky a zařízení a pokyny dopravních orgánů.
(2) V silničním provozu smí být užíváno jen dopravních značek uvedených v příloze. Není dovoleno umisťovat v blízkosti silnice jakákoliv zařízení, jež by mohla vést k záměně s dopravní značkou (zařízením) nebo která by silniční dopravní značku zakrývala. Vlastníci a uživatelé nemovitostí při silnicích jsou povinni bez úplaty dovolit, aby na jejich nemovitostech byly umístěny a udržovány dopravní značky a zařízení, která slouží provozu na silnicích.
(3) Provoz na silnicích řídí a na něj dozírají dopravní orgány. Dopravními orgány jsou orgány, ministerstva vnitra a jiné orgány, které podle příslušných předpisů pověří ministerstvo vnitra.
(4) Dopravními orgány na vojenských silnicích a na silnicích, které byly na přechodnou dobu vyhrazeny pro vojenskou dopravu, jsou orgány vojenské správy.
(5) Pokyny orgánů, které přímo řídí provoz na silnicích nebo na něj dozírají, mají přednost před pravidly silničního provozu i před pokyny vyjádřenými dopravními značkami nebo zařízeními (včetně světelných znamení).
(6) Okresní dopravní inspektoráty mohou zmocnit také jiné osoby dobrovolně se hlásící, aby pomáhaly při zajišťování bezpečnosti provozu na silnicích. Tyto osoby musí být označeny páskou a musí mít k výkonu pomocné služby písemné zmocnění, vydané dopravním inspektorátem. Uživatelé silnic jsou povinni jejich pokynů uposlechnout.
§ 52
Místní úprava silničního provozu.
(1) Vyžaduje-li to podle místních poměrů bezpečnost nebo plynulost silničního provozu, lze silniční provoz v míře nezbytně nutné upravit, omezit nebo i zastavit; na takovou místní úpravu je třeba upozornit příslušnou dopravní značkou nebo dopravním zařízením.
(2) Dočasně lze provoz upravit, omezit nebo zastavit v míře nezbytně nutné, zejména:
a) k zajištění bezpečnostních opatření,
b) k provádění prací na silnici,
c) vyžaduje-li toho nezbytně stav silnice,
(3) O místní úpravě provozu, s výjimkou uzavírky a objíždky rozhoduje místně příslušný okresní dopravní inspektorát v součinnosti s orgány silniční správy.
(4) O uzavírce a objíždce rozhoduje příslušný výkonný orgán krajského národního výboru v dohodě s krajským dopravním inspektorátem a po slyšení správce silnice.
(5) Se souhlasem vlády mohou ústřední národní výbory vydávat dopravní řády, jimiž se pravidla silničního provozu přizpůsobují místním dopravním potřebám.
§ 53
Znamení dopravních orgánů.
(1) Dopravní orgány řídí provoz na silnicích pokyny paží a změnou postoje. Pro lepší viditelnost pokynů dávaných pažemi používají orgány směrovky, kterou drží v pravé ruce.
(2) Provoz na silnici je řízen těmito znameními:
Při znamení „Stůj!” a „Volno” může dopravní orgán připažit jednu nebo obě paže, postačí-li řídit provoz jen změnou postoje.
Při znamení „Stůj!” a „Volno” může dopravní orgán připažit jednu nebo obě paže, postačí-li řídit provoz jen změnou postoje.
a) znamením „Stůj!” dávaným upažením jedné nebo obou paží napříč zakázaného směru provozu, při čemž orgán stojí čelem nebo zády k zastavovanému směru,
b) znamením „Volno” dávaným upažením jedné nebo obou paží ve volném směru provozu, při čemž dopravní orgán stojí bokem k dovolenému směru provozu,
c) znamením „Pozor!” dávaným vztyčením paže, nebo používá-li orgán směrovky, vztyčením předloktí pravé ruky.
d) znamením pro zpomalení (kývání upaženou paží nahoru a dolů) nebo znamením pro zrychlení jízdy nebo chůze (krčením upažené paže k rameni).
(3) Při každé změně směru musí orgán řídící provoz vycházet ze znamení „Pozor!”.
(4) Na křižovatkách znamená upažení jedné nebo obou paží „Volno” ve směru upažení a „Stůj!” pro příčný provoz. Na znamení „Volno” pokračují uživatelé silnice v přímém směru a vozidla mohou odbočit vpravo a vlevo podle ustanovení platných pro odbočování.
(5) Znamení „Pozor!” znamená:
a) pro řidiče vozidel jedoucích ve směru, pro který byl provoz předtím zastaven, „Pozor, změna směru!”; tito řidiči jsou povinni připravit se k jízdě;
b) pro řidiče vozidel jedoucích ve směru předtím volném, „Zastav!”; tito řidiči musí před křižovatkou zastavit;
c) pro řidiče vozidel v prostoru křižovatky, „Uvolni křižovatku!”; tito řidiči jsou povinni opustit neprodleně křižovatku.
(6) Znamení dopravních orgánů platí stejně i pro chodce.
(7) Znamení „Stůj!” mohou dopravní orgány dávat také červeným terčem, za snížené viditelnosti červeným světlem. Dávají-li orgány znamení červeným světlem, mohou tak učinit krouživým pohybem. Dopravní orgány mohou dávat znamení „Stůj!” také z jedoucího vozidla, a to pohyby nahoru a dolů upaženou paží.
§ 54
Světelná znamení.
Užívá-li se k řízení silničního provozu světelných znamení, znamená
červené světlo: „Stůj!”,
zelené světlo: „Volno”,
žluté světlo: „Pozor!”.
§ 55
(1) Na vojenských silnicích a na silnicích, které byly na přechodnou dobu vyhrazeny pro vojenskou dopravu, řídí provoz vojenské regulační orgány.
(2) Ve dne používají vojenské dopravní orgány k dávání pokynů dvou praporků, z nichž červený drží v levé ruce a žlutý v pravé.
a) Znamení „Stůj!” dává orgán vzpažením levé ruky s červeným praporkem, při čemž je obrácen čelem nebo zády k proudu, který zastavuje;
b) znamení „Volno” dává orgán z postoje „Pozor!” tím, že spustí žlutý praporek, vykoná obrat vlevo v bok a vysune pravou paži se žlutým praporkem do směru jízdy;
c) znamení „Pozor!” dává orgán tím, že se postaví čelem k proudu a zdvihne paži se žlutým praporkem, při čemž červený praporek směřuje k zemi;
d) znamení „Zrychlit jízdu!” dává orgán tím, že se postaví bokem k jedoucímu proudu a mává rychle nahoru a dolů žlutým praporkem;
e) znamení „Zpomalit jízdu!” dává orgán tím, že se postaví bokem k jedoucímu proudu a mává rychle nahoru a dolů červeným praporkem.
(3) K řízení provozu v noci používají vojenské orgány barevných světel. Bílé světlo slouží k označení stanoviště orgánu, k pokynu pro směr jízdy a k dávání znamení „Pozor!”. Znamení „Stůj!” a výstrahu před nebezpečím dává orgán červeným světlem.
§ 56
Zastavování vozidel.
Zastavovat motorová vozidla a městská kolejová vozidla mohou jen orgány ministerstva vnitra, pokud jsou ve stejnokroji, a jiné osoby uvedené v § 51, v blízkosti železničních přejezdů též drážní orgány.
HLAVA 4
§ 57
Výjimky a úlevy.
(1) Ustanovení části II. se nevztahují na ozbrojené sbory, na požární ochranu a na službu záchrannou, pokud toho plnění jejich zvláštních úkolů nezbytně vyžaduje. Dále se na zvláštní vozidla ozbrojených sborů nevztahují ta ustanovení pravidel silničního provozu, jichž dodržení nepřipouští konstrukce těchto vozidel.
(2) Pro vozidla určená k udržování, čištění a provádění oprav všech zařízení na silnici neplatí příslušná ustanovení, pokud by jejich dodržování provedení příslušných prací znemožňovalo nebo značně ztížilo. Totéž platí pro osoby pracující na silnici.
(3) V jednotlivých případech, pro jednotlivé skupiny případů a pro určité silnice může povolit výjimky příslušný dopravní inspektorát. Je-li třeba povolení výjimky uvést ve všeobecnou známost, stane se tak způsobem v místě obvyklým.
(4) Výjimku, které je v silničním provozu okamžitě třeba, může povolit také dopravní orgán na místě samém.
ČÁST 3
§ 58
Řidičské povolení.
(1) Motorová nebo městská kolejová vozidla je oprávněn řídit jen ten, kdo k tomu obdržel povolení. Povolení obdrží pouze ten, kdo je duševně a tělesně schopný, dosáhl předepsaného věku, je k řízení vozidel spolehlivý, podrobil se předepsanému výcviku a prokáže zkouškou odbornou způsobilost. Pro dosažení oprávnění k řízení některých skupin motorových vozidel může hlavní dopravní inspektorát stanovit zvláštní podmínky.
(2) Bez řidičského povolení smí řídit motorové nebo městské kolejové vozidlo jen ten, kdo se je učí řídit nebo kdo se podrobuje zkoušce z jízdy vozidlem, vždy však jen pod vedením a dohledem oprávněného učitele. Učitel má v takovém případě všechny povinnosti řidiče vozidla.
(3) K řízení motorových vozidel, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, se řidičské povolení nevyžaduje.
§ 59
Druhy řidičských oprávnění.
(1) Povolení k řízení motorových a městských kolejových vozidel se prokazuje řidičským průkazem, který žadateli po složení zkoušky vydá okresní dopravní inspektorát, příslušný podle trvalého, po případě přechodného pobytu žadatele.
(2) Do řidičských průkazů se zapisují tyto druhy řidičských oprávnění:
a) řidičské oprávnění řidiče I. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů,
b) řidičské oprávnění řidiče II. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů s výjimkou trolejbusů,
(K získání řidičského oprávnění řidiče I. třídy je třeba větších theoretických i praktických odborných znalostí.)
(K získání řidičského oprávnění řidiče I. třídy je třeba větších theoretických i praktických odborných znalostí.)
c) řidičské oprávnění řidiče III. třídy opravňující k řízení motorových vozidel všech druhů, s výjimkou autobusů pro dopravu osob v dopravním podnikání, trolejbusů a pohotovostních vozidel požární ochrany, používajících zvláštní výstražná znamení (§ 30),
d) řidičské oprávnění řidiče osobního automobilu opravňující k řízení osobních automobilů a dodávkových automobilů o nosnosti do 900 kg,
e) řidičské oprávnění motocyklisty opravňující k řízení motocyklů všech druhů a vozíků pro invalidy s motocyklovým motorem,
f) řidičské oprávnění řidiče traktoru opravňující k řízení traktorů všech druhů i s přívěsem a motorových pojízdných strojů s rychlostí do 30 km za hodinu,
g) řidičské oprávnění řidiče trolejbusu opravňující k řízení trolejbusů,
h) řidičské oprávnění řidiče městských kolejových vozidel opravňující k řízení těchto vozidel (pro dopravu osob i nákladů).
(3) Vzor řidičského průkazu stanoví hlavní dopravní inspektorát, který může zavést i jiné průkazy pro některé osoby nebo druhy vozidel.
§ 60
Podmínky pro získání některých druhů řidičských oprávnění.
(1) Uchazeči o řidičské oprávnění řidiče I. třídy musí mít nejméně dva roky oprávnění k řízení vozidel jako řidiči II. nebo III. třídy.
(2) Uchazeči o řidičské oprávnění řidiče II. třídy musí mít nejméně jeden rok oprávnění k řízení vozidel jako řidiči III. třídy.
(3) Těm, kdo se osvědčili v socialistickém soutěžení jako vzorní řidiči, mohou být lhůty stanovené v odstavcích 1 a 2 krajským dopravním inspektorátem přiměřeně zkráceny.
(4) Uchazeč o řidičské oprávnění řidiče trolejbusu musí mít řidičské oprávnění řidiče I. nebo II. třídy, výjimečně též III. třídy, prokáže-li nejméně dvouletou praxi v řízení nákladních automobilů.
§ 61
Podmínky pro řízení některých druhů vozidel.
(1) Řídit autobusy pro dopravu osob v dopravním podnikání a pohotovostní vozidla požární ochrany, používající zvláštní výstražná znamení (§ 30), smí řidič I. nebo II. třídy. Nejde-li o vozidla veřejných požárních útvarů, může pohotovostní vozidlo požární ochrany, používající zvláštní výstražné znamení, řídit výjimečně též řidič III. třídy s alespoň dvouletou praxí.
(2) Pohotovostní vozidla záchranné služby, používající zvláštní výstražná znamení (§ 30), smí řídit i řidič III. třídy, který pracuje jako řidič této třídy nejméně dva roky.
(3) Řídit autobusy neveřejné, t. j. závodové a podobné dopravy, smí též řidič III. třídy, který pracuje jako řidič této třídy nejméně dva roky a je starší 21 let.
(4) Desinfekční a jiná speciální motorová vozidla zdravotní nebo technické služby a vozidla požární ochrany, pokud nejde o vozidla uvedená v odstavcích 1 a 2, mohou řídit i řidiči III. třídy.
(5) Motorové vozidlo, které je vlečeno jiným, může řídit řidič I., II. nebo III. třídy. Je-li vlečen osobní automobil, může jej řídit i řidič osobního automobilu, je-li vlečen traktor, řidič traktoru.
§ 62
Omezení řidičského oprávnění.
Řidičské oprávnění řidiče I. a II. třídy nelze omezit. Řidičské oprávnění řidiče III. třídy lze omezit na jednotlivý druh vozidel, patřících do této třídy, vyhovuje-li uchazeč jen podmínkám pro řízení vozidla tohoto druhu; omezení se vyznačí v řidičském průkazu.
§ 63
Schopnost k řízení vozidel.
(1) Tělesná a duševní schopnost k řízení motorových a městských kolejových vozidel se zjišťuje lékařskou prohlídkou, které se uchazeč o řidičský průkaz musí podrobit ještě před zahájením výcviku.
(2) Tělesně nebo duševně neschopnou k řízení motorových a městských kolejových vozidel je osoba, která má vadu nebo chorobu, jež svou povahou zřejmě znemožňuje bezpečné ovládání vozidla:
(3) Je-li při lékařské prohlídce žadatel uznán schopným k řízení motorových vozidel jen částečně, omezí okresní dopravní inspektorát řidičské oprávnění tak, aby odpovídalo schopnostem žadatele pro bezpečné řízení vozidla.
(4) Za omezeně schopného lze uznat žadatele, jehož tělesná vada může být vyrovnána vhodným způsobem, který zajišťuje bezpečné řízení vozidla (na př. pomocným zařízením na vozidle). Okresní dopravní inspektorát v takových případech omezí řidičské oprávnění na určitý druh vozidla nebo na určité vozidlo se zvláštním zařízením. Může také oprávnění omezit na určitou trať nebo uložit, že při řízení musí, být žadatel doprovázen osobou bez tělesné vady nebo stanovit jiné podmínky k zajištění bezpečného řízení. Může také nařídit přezkoumání schopnosti řidiče v určitých lhůtách.
(5) Všechna omezení musí být vyznačena v řidičském průkazu.
(6) Řidiči uvedení v § 61 odst. 1 a 2 a řidiči trolejbusů a městských kolejových vozidel jsou povinni se podrobit vždy po třech letech lékařské prohlídce.
(7) Podrobnosti upravují směrnice vydané ministerstvem zdravotnictví v dohodě s příslušnými ministerstvy.
§ 64
Věk řidičů.
Oprávnění k řízení motorových a městských kolejových vozidel lze udělit jen osobám starším 18 let, k řízení osobního automobilu nebo motocyklu osobám starším 17 let. Uchazeči o řidičské oprávnění motocyklisty mohou je výjimečně získat již po dovržení 16. roku věku za podmínek, které stanoví krajský dopravní inspektorát. Povolení k řízení motorových vozíků pro invalidy lze udělit osobám, které dovršily aspoň 15. rok věku.
§ 65
Spolehlivost k řízení vozidel.
(1) Spolehlivým k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel není,
a) kdo byl odsouzen pro trestný čin proti bezpečnosti života a zdraví, spáchaný při užívání silnice, nebo byl opětovně trestán pro vážný přestupek proti předpisům na ochranu silničního provozu, nebo byl odsouzen pro jiný trestný čin nebo přestupek, z něhož lze usuzovat, že žadatel nemá dostatek kázně nebo smyslu pro povinnost a odpovědnost ke společnosti,
b) kdo požívá nadměrně alkoholické nápoje nebo jiné omamné prostředky anebo jeví sklon k výtržnostem nebo surovostem, nebo
c) ten, jemuž byl vysloven zákaz řídit motorová nebo městská kolejová vozidla.
(2) Zjistí-li okresní dopravní inspektorát, že uchazeč není spolehlivý k řízení vozidel, odmítne jeho žádost o připuštění ke zkoušce.
(3) Ztratí-li řidič spolehlivost po vydání řidičského průkazu, odejme mu okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz dočasně nebo natrvalo.
§ 66
Výcvik řidičů.
(1) Výcvik řidičů motorových vozidel mohou provádět ve svých učilištích, kursech a kroužcích
a) Svaz pro spolupráci s armádou,
b) závody a orgány státní správy pro své zaměstnance nebo pro členy dobrovolných organisací,
c) školy pro své žáky, pokud je výcvik obsažen v jejich učební osnově.
(2) Výcviková zařízení uvedená v odstavci 1 mohou s výcvikem započít teprve po registraci u krajského dopravního inspektorátu. O provedené registraci se vydá registrační listina.
(3) V žádosti o registraci je třeba uvést:
a) stanoviště, resort, do jehož působnosti výcvikové zařízení přísluší, a bezprostředně nadřízený orgán, jméno a příjmení vedoucího, jeho bydliště, po případě číslo telefonu,
b) účel, který je výcvikem sledován,
c) učební plán a rozsah učební osnovy,
d) zda je zajištěn potřebný počet učitelů,
e) jaká je k disposici místnost, učební pomůcky a vozidla upravená pro potřebu výcviku,
f) jaká je předpokládaná výkonnost výcvikového zařízení (počet žáků za jeden běh a za jeden rok).
(4) Registrace může být provedena i na delší dobu, jde-li o orgán, který se výcvikem zabývá trvale.
(5) Ve výjimečných případech, kdy uchazeči o řidičské oprávnění se nemohou cvičit ve výcvikových zařízeních podle odstavce 1, mohou výcvik provádět také odborně způsobilí řidiči cvičitelé. Řidič cvičitel musí mít řidičské oprávnění nejméně v tom rozsahu, v jakém bude žáka vyučovat, a musí být aktivním řidičem s nejméně dvouletou praxí.
(6) Řidič cvičitel je povinen žádat o povolení k provádění individuálního výcviku krajský dopravní inspektorát prostřednictvím okresního dopravního inspektorátu. V žádosti uvede jméno a příjmení, bydliště a zaměstnání uchazeče, druh řidičského oprávnění, k jehož získání jej bude připravovat a důvody, proč uchazeč nemůže navštěvovat výcvikové zařízení.
(7) Výcvik řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel provádí příslušný dopravní podnik. Výcvik musí být podle možnosti prováděn i v provozu té městské sítě, kde řidič bude trvale pracovat.
(8) Podrobné směrnice o provádění výcviku stanoví ministerstvo dopravy.
§ 67
Odborná způsobilost.
(1) Odborná způsobilost uchazečů o oprávnění k řízení motorových nebo městských kolejových vozidel se zjišťuje zkouškou
a) z předpisů o provozu na silnicích,
b) z jízdy motorovým nebo městským kolejovým vozidlem,
c) z nauky o motorových nebo městských kolejových vozidlech a jejich udržování.
(2) Zkoušky uchazečů se konají u okresního dopravního inspektorátu, ve výcvikovém zařízení, a je-li přihlášeno více osob, v podnicích a pod.
(3) Zkouška se provede v jednom dni. Zkouška uchazečů o řidičské oprávnění řidiče I. třídy může trvat i déle než jeden den. Podrobnosti o zkouškách stanoví ministerstvo vnitra — hlavní dopravní inspektorát.
(4) Řidiči, kteří chtějí řídit motorová vozidla s pohonem na generátorový plyn, musí se podrobit ještě zvláštní zkoušce. Oprávnění k řízení těchto vozidel se poznamená v řidičském průkazu.
(5) Žádá-li řidič, který má řidičský průkaz, o povolení řídit vozidlo jiného druhu, na které se jeho oprávnění nevztahuje, musí se podrobit předepsanému výcviku a nové zkoušce.
§ 68
Vydání řidičského průkazu.
Splní-li uchazeč všechny podmínky pro udělení povolení k řízení motorového nebo městského kolejového vozidla, vydá mu okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz a kupon čís. 1. Bez kuponu je řidičský průkaz neplatný. Kupon slouží k poznamenávání trestů uložených řidiči. Kupon čís. I. může být nahrazen kuponem čís II. nebo III. v případech uvedených v části V. vyhlášky.
§ 69
Povinnosti držitele řidičského průkazu.
(1) Řidič musí mít řidičský průkaz s kuponem při provozu vozidla stále u sebe a musí se jím na požádání prokázat orgánům ministerstva vnitra.
(2) Řidič je povinen neprodleně hlásit dopravnímu inspektorátu ztrátu řidičského průkazu nebo kuponu a změnu skutečností v nich uvedených.
§ 70
Přezkoušení schopnosti a odborné způsobilosti.
(1) Okresní dopravní inspektorát může rozhodnout, aby byla přezkoumána tělesná a duševní schopnost řidiče lékařskou prohlídkou, nebo aby byla přezkoušena jeho odborná způsobilost, jsou-li pro to vážné důvody.
(2) Podle výsledku přezkoumání nebo přezkoušení může okresní dopravní inspektorát řidičský průkaz odejmout nebo omezit, po případě při zjištění nedostatečné odborné způsobilosti uložit řidiči nový výcvik.
§ 71
Byl-li řidičský průkaz odňat na dobu delší než jeden rok nebo vyžadují-li to zvláštní okolnosti, může okresní dopravní inspektorát stanovit pro jeho vrácení podmínky, na př. nový výcvik, zkoušku, přezkoumání tělesné nebo duševní schopnosti.
§ 72
Učitelé výcviku.
(1) Oprávnění vyučovat v učilištích, v kursech a kroužcích pro výcvik řidičů motorových vozidel mohou obdržet osoby, které se podrobí zkoušce před krajským dopravním inspektorátem.
(2) V osvědčení pro učitele řidičů musí být uvedeny předměty, které je učitel oprávněn vyučovat.
(3) Oprávnění vyučovat předpisům o silničním provozu mohou obdržet osoby, které při zkoušce prokáží dokonalou znalost těchto předpisů.
(4) Oprávnění vyučovat jízdě mohou obdržet řidiči I. nebo II. třídy. Oprávnění vyučovat jízdě na motocyklu nebo traktoru mohou obdržet řidiči, kteří jezdí nejméně dva roky bez nehod na vozidle téhož druhu.
(5) Oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech a jejich udržování mohou obdržet osoby, které prokáží nejméně dvouletou praxi v opravách motorových vozidel nebo vynikající znalosti motorových vozidel. Absolventi odborných škol II. stupně oboru strojního nebo elektrotechnického mohou být ke zkoušce připuštěni bez předchozí praxe. Absolventi vysoké školy technické oboru strojního nebo elektrotechnického inženýrství, technické školy III. stupně oboru strojního nebo elektrotechnického nebo vojenských automobilních učilišť mohou toto oprávnění obdržet beze zkoušky. Totéž platí i pro absolventy vysoké školy zemědělského inženýrství — oboru mechanisace, pokud jde o traktory.
(6) Ustanovení odstavců 4 a 5 se vztahuje též na uchazeče o oprávnění vyučovat nauce o motorových vozidlech s pohonem na generátorový plyn a jízdě s nimi.
(7) Osvědčení pro učitele řidičů motorových vozidel může být krajským dopravním inspektorátem odňato, zjistí-li se, že učitel neposkytuje záruku svědomitého a důkladného výcviku nebo že plánovaná potřeba učitelů výcviku je kryta. Osvědčení musí být v těchto případech vráceno dopravnímu inspektorátu, který je vydal.
(8) Učitele výcviku řidičů trolejbusů a městských kolejových vozidel určí dopravní podnik v dohodě s krajským dopravním inspektorátem po případném jejich přezkoušení z předpisů o silničním provozu.
ČÁST 4
§ 73
(1) Na silnicích se smí užívat jen vozidel, která svou konstrukcí a vybavením neohrožují bezpečnost a plynulost provozu ani bezpečnost osob a majetku a která nepoškozují silnici.
§ 74
(1) Technická způsobilost motorových vozidel, která jsou hromadně vyráběna nebo dovážena, musí být osvědčena příslušným výrobním nebo dovozním podnikem v technickém průkazu motorového vozidla.
(2) O technické způsobilosti jednotlivých motorových vozidel a přívěsů, které se neshodují se schválenými typy, rozhoduje krajský dopravní inspektorát, příslušný podle trvalého pobytu nebo sídla držitele vozidla.
§ 75
Stavba jednotlivých motorových vozidel.
(1) Jednotlivá motorová vozidla, která se neshodují se schváleným typem, mohou být vyráběna jen tehdy, byla-li jejich konstrukce schválena krajským dopravním inspektorátem na podkladě žádosti podané u okresního dopravního inspektorátu, příslušného podle trvalého pobytu nebo sídla žadatele. K žádosti je třeba připojit náčrtek vozidla s podrobnými technickými údaji, zejména o druhu a způsobu pohonu, o spotřebě paliv a popis řízení a brzd. Před rozhodnutím o této žádosti nesmí žadatel se stavbou započít.
(2) Před schválením technické způsobilosti vozidla může krajský dopravní inspektorát stanovit, aby byly provedeny jízdní zkoušky vozidla a aby vozidlo k tomu účelu bylo na náklad žadatele na přiměřenou dobu přivezeno.
(3) Zjistí-li dopravní inspektorát při zkoušce vozidla závady, urči lhůtu k jejich odstranění. Schválí-li technickou způsobilost vozidla k provozu na silnicích, dá příslušnému okresnímu dopravnímu inspektorátu pokyn, aby držiteli vozidla vydal technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.
(4) Stavba jednotlivých motorových vozidel může být povolena jen ve výjimečných případech se souhlasem příslušného výkonného orgánu krajského národního výboru, jemuž přísluší rozhodnout, že pro stavbu svědčí hospodářské nebo jiné důvody.
§ 76
Platnost schválení technické způsobilosti motorového vozidla.
Schválení technické způsobilosti motorového vozidla platí až do jeho vyřazení z provozu, nebyla-li změněna některá podstatná část vozidla.
§ 77
Schválení technické způsobilosti motorového vozidla po změně jeho podstatných částí.
(1) Je-li třeba, aby byla změněna některá podstatná část mechanismu anebo konstrukce motorového vozidla, nebo změněny rozměry nebo vlastní váha vozidla, může být vozidlo znovu dáno do provozu jen tehdy, byla-li po provedené změně opět schválena jeho technická způsobilost.
(2) Za změnu podstatných částí mechanismu nebo konstrukce vozidla se považují:
a) změna druhu pohonu, vestavění jiného motoru, výměna motoru nebo výměna té části motoru, na níž je vyznačeno jeho číslo,
b) takové změny nosného rámu, karoserie, pérování vozidla a kol, kterými nastává změna v dovoleném zatížení, jakož i změna té části nosného rámu, na které je vyznačeno číslo spodku,
c) změna karoserie, kterou se mění způsob použití vozidla,
d) opatření motocyklu postranním vozíkem.
(3) Změny uvedené v odstavcích 1 a 2 lze provést teprve tehdy, dal-li k tomu předem souhlas dopravní inspektorát. Žádost podává držitel u okresního dopravního inspektorátu, u něhož je vozidlo v evidenci. K přestavbám vozidel prováděným v celostátním měřítku je třeba souhlasu ministerstva vnitra v dohodě s ministerstvem dopravy.
(4) Změny podstatných částí vozidel mohou být prováděny jen v odůvodněných případech. Změnu druhu motorového vozidla nebo jeho pohonu může povolit krajský dopravní inspektorát, a to jen se souhlasem příslušného výkonného orgánu krajského národního výboru, jemuž přísluší rozhodnout, zda změna je hospodářsky odůvodněná.
(5) Nové schválení technické způsobilosti není však třeba:
a) povolí-li příslušný dopravní inspektorát přestavbu vozidla poháněného plynem na původní pohon, připojení dvoukolového přívěsného vozíku za osobní automobil nebo motocykl, namontování druhého sedadla na motocykl, montáž zadního pérováni na pevný rám motocyklu nebo výměnu přední vidlice motocyklu za jinou,
b) při výměně motoru nebo rámu za jiné, pokud jsou stejného typu, a to i když jsou opatřeny výrobními čísly, a při odmontování postranního vozíku od motocyklu; změna však musí být oznámena okresnímu dopravnímu inspektorátu, který ji vyznačí v dokladech vozidla.
(6) Podniky socialistického sektoru mohou ve svých vozidlech vyměňovat motory za motory téhož typu bez schválení technické způsobilosti. Musí však vést a doplňovat seznamy motorů používaných ve svých vozidlech a každou změnu zaznamenat i s číslem motoru v technickém průkazu vozidla. Okresní dopravní inspektorát připojí v těchto případech v technickém průkazu a v osvědčení o technickém průkazu u čísla motoru poznámku „Výměnný motor“.
(7) Ustanovení § 75 odst. 2 a 3 platí také pro schválení technické způsobilosti motorového vozidla po provedené změně podstatných částí.
§ 78
Schvalování technické způsobilosti částí motorového vozidla.
Technickou způsobilost částí motorového vozidla vyráběných hromadně, pokud pro ně není stanovena zvláštní technická norma, schvaluje ministerstvo dopravy. Ministerstvo dopravy nebo orgány jím zmocněné mohou určit části nebo skupiny motorového vozidla, na které se toto ustanovení nevztahuje.
§ 79
Schvalování způsobilosti motorových vozidel pro hromadnou dopravu osob.
(1) Motorová vozidla určená pro hromadnou dopravu osob musí vyhovovat zvláštním podmínkám stanoveným pro jejich stavbu a provoz.
(2) Nebylo-li při schvalování technické způsobilosti jednotlivého motorového vozidla nebo typu k těmto podmínkám přihlédnuto, musí být technická způsobilost vozidla přezkoušena. Výsledek se poznamená v technickém průkazu vozidla.
§ 80
Výjimky ze schvalování technické způsobilosti.
(1) Schvalování technické způsobilosti nepodléhají:
a) motorová vozidla, zejména motorové pojizdné stroje a akumulátorové vozíky, které nemají rychlost větší než 15 km za hodinu, bez ohledu na výkon motoru. U pásových a kolových traktorů musí však být schválena technická způsobilost bez ohledu na rychlost a výkon motoru,
b) přívěsné vozy do 900 kg celkové váhy, které jsou určeny k zvláštním účelům (na př. protipožární stříkačky, benzinoelektrické agregáty).
(2) Technický stav těchto vozidel a jejich vybavení musí zajišťovat bezpečný provoz na silnici, a to i za ztížených podmínek provozních, zejména za snížené viditelnosti, a nesmí poškozovat silnici.
§ 81
Výjimky z ustanovení o tlaku náprav nebo o přípustných rozměrech.
(1) Při schvalování technické způsobilosti lze v odůvodněných případech povolit vyšší tlaky náprav, a to až do 14 t, nebo větší rozměry, než jak je stanoveno technickými podmínkami pro provoz motorových vozidel, nebo určit i jiné úlevy nebo podmínky.
(2) O povolení rozhoduje hlavní dopravní inspektorát v součinnosti s ministerstvem dopravy.
§ 82
Přezkoušení tlaku náprav.
(1) Orgány dopravního inspektorátu mohou nařídit v případě pochybnosti přezkoušení tlaku náprav nebo celkové váhy vozidla. Není-li váha v místě kontroly vozidla nebo ve směru jeho jízdy, je řidič povinen dát tyto údaje přezkoušet jen tehdy, nečiní-li zajížďka k váze více než 12 km. Překročení dovolených tlaků náprav do 10 % se nepozastavuje. O výsledku vážení vydá kontrolující orgán řidiči potvrzení. Výlohy za vážení hradí držitel vozidla. Po provedeném vážení může kontrolující orgán nařídit, aby část nákladu nad dovolené zatížení byla na vozidle přemístěna nebo složena.
(2) U vozidel nemotorových nesmí být zajížďka k váze delší než 2 km.
§ 83
Technické kontroly motorových vozidel.
(1) Dopravní inspektoráty kontrolují, zda motorová vozidla užívaná k provozu na silnicích splňují podmínky stanovené v § 73, a dbají, aby zjištěné závady byly odstraněny a tím byla zvýšena bezpečnost a plynulost provozu na silnicích. Za tím účelem provádějí technické prohlídky motorových vozidel, zejména při jejich zápisu do evidence, při silničních kontrolách, na stanovištích, v závodech a garážích.
(2) Vznikne-li důvodná pochybnost o technické způsobilosti vozidla, provede dopravní inspektorát, v jehož obvodu vozidlo právě je, technickou prohlídku vozidla.
(3) Zjistí-li dopravní inspektorát, že vozidlo nevyhovuje podmínkám, za kterých byla schválena jeho technická způsobilost k provozu, určí přiměřenou lhůtu k odstranění závad.
(4) Neodpovídá-li vozidlo technickým podmínkám určeným pro jejich stavbu a provoz v takové míře, že bezprostředně ohrožuje bezpečnost provozu, může okresní dopravní inspektorát nařídit, aby držitel vozidla mu odevzdal státní poznávací značku a osvědčení o technickém průkazu nebo omezit platnost osvědčení o technickém průkazu jen pro jízdu nutnou k opravě vozidla.
(5) Byl-li držitel vozidla vyrozuměn o tom, že technická prohlídka bude provedena, je povinen dopravit vozidlo vyčištěné v určenou dobu na stanovené místo. Současně je povinen předložit technický průkaz vozidla a osvědčení o technickém průkazu.
(6) Předvolávat držitele vozidel k technickým prohlídkám vozidel je třeba tak, aby nebyly ohroženy plánované úkoly podniků.
(7) Technické prohlídky se provádějí na náklad držitele vozidla.
(8) Vyžaduje-li to zlepšení technického stavu motorových vozidel, může hlavní dopravní inspektorát nařídit, aby všechna motorová vozidla nebo jen některé druhy byly podrobeny pravidelným technickým prohlidkám jednou za rok.
§ 84
Trvalé vyřazení motorového vozidla z provozu.
(1) Žádost o trvalé vyřazení vozidla z provozu předkládá držitel u okresního dopravního inspektorátu, u něhož je vozidlo v evidenci.
(2) O trvalém vyřazení vozidla z provozu rozhoduje krajský dopravní inspektorát. Vyřazení osobních, nákladních a speciálních automobilů a autobusů může být povoleno jen se souhlasem příslušného výkonného orgánu krajského národního výboru, jemuž přísluší rozhodnout, zda trvalé vyřazení je hospodářsky odůvodněné.
(3) Vozidlo trvale nepojízdné, které držitel ve lhůtě stanovené okresním dopravním inspektorátem neuvede do provozu, může být navrženo k trvalému vyřazení z úředního příkazu.
(4) Držitel vozidla, které bylo trvale vyřazeno z provozu, je povinen odevzdat okresnímu dopravnímu inspektorátu technický průkaz, osvědčení o technickém průkazu a státní poznávací značku.
§ 85
Přihlašování motorových vozidel.
(1) Všechna motorová vozidla s výjimkou těch, u kterých není předepsáno schválení technické způsobilosti k provozu, musí být přihlášena u okresního dopravního inspektorátu, příslušného podle trvalého pobytu nebo sídla držitele vozidla.
(2) Držitel je povinen přihlásit vozidlo do 5 dnů po jeho nabytí na předepsaném tiskopise a připojit potřebné doklady.
(3) Dopravní inspektorát provede technickou prohlídku přihlašovaného motorového vozidla a shledá-li je způsobilým k provozu:
a) přidělí vozidlu státní poznávací značku, kterou zaznamená do technického průkazu motorového vozidla; jde-li o vozidlo uvedené v § 74 odst. 2, vydá sám technický průkaz,
b) vydá osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla.
(4) Nová motorová vozidla se při přihlašování technické prohlídce nepodrobují.
§ 86
Změny stanoviště vozidla.
(1) Motorové vozidlo musí mít trvalé stanoviště v obvodu dopravního inspektorátu, u kterého je evidováno. Okresní dopravní inspektorát může povolit trvalé stanoviště i v obvodu jiného dopravního inspektorátu. V takových případech je držitel vozidla povinen oznámit i tomuto dopravnímu inspektorátu, že v jeho obvodě má vozidlo trvalé stanoviště.
(2) Je-li vozidlo přemístěno na dobu delší než 3 měsíce do obvodu jiného dopravního inspektorátu, je jeho držitel povinen oznámit přemístění do 5 dnů dopravnímu inspektorátu, u něhož je vozidlo evidováno, jakož i dopravnímu inspektorátu, do jehož obvodu je vozidlo přemístěno.
(3) Skončení platnosti osvědčení o technickém průkazu u vozidla přemístěného podle odstavce 2 musí držitel vozidla oznámit včas dopravnímu inspektorátu, v jehož obvodu je stanoviště vozidla.
(4) Ukončení přemístění vozidla je třeba oznámit způsobem uvedeným v odstavci 2.
§ 87
Vedle změn uvedených v § 77 odst. 5 písm. b) a § 86 je držitel vozidla povinen oznámit do 5 dnů dopravnímu inspektorátu, u kterého je vozidlo evidováno:
a) převod vozidla na jiného držitele,
b) změnu trvalého pobytu držitele (u podniku přesídlení),
c) trvalou změnu stanoviště vozidla,
d) dopravní methodu, při níž došlo k poškození důležité části vozidla k jeho vyřazení,
e) poškození nebo zničení vozidla, zejména požárem a pod.,
f) odcizení vozidla.
§ 88
Technický průkaz motorového vozidla.
(1) Technický průkaz motorového vozidla je dokladem o technickém stavu vozidla a obsahuje údaje o držiteli a o vozidle.
(2) Do technického průkazu jsou zapisovány:
a) přidělení a změny státní poznávací značky,
b) změna držitele vozidla,
c) změna trvalého pobytu (sídla) držitele vozidla,
d) změna trvalého stanoviště vozidla,
e) technické prohlídky vozidla,
f) schválení technické způsobilosti vozidla po změně podstatných částí nebo po provedení podstatných změn,
g) generální a střední opravy vozidla a výměny hlavních částí vozidla,
h) počet ujetých kilomerů, u traktorů počet odpracovaných hodin.
(3) Zápis o opravě vozidla podle odstavce 2 písm. g) je povinen provést ten, kdo vozidlo opravil, a to hned po skončení opravy; zápis o počtu ujetých kilometrů provádí držitel vozidla vždy do 10. dne měsíce, následujícího po uplynulém kalendářním čtvrtletí. Za provedení zápisu odpovídá držitel vozidla, u právnických osob osoba odpovědná za jeho provoz. Ostatní zápisy uvedené v předchozím odstavci provádí dopravní inspektorát.
(4) Technický průkaz motorového vozidla musí být bezpečně uložen a předkládá se jen v těch případech, které jsou v něm výslovně uvedeny.
(5) Není-li pro nedostatek místa v technickém průkazu možné některé zápisy provést, nebo je-li průkaz poškozen, vydá okresní dopravní inspektorát držiteli vozidla průkaz nový.
(6) Ztrátu nebo zničení technického průkazu je držitel povinen hlásit neprodleně okresnímu dopravnímu inspektorátu.
§ 89
Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla.
(1) Osvědčení o technickém průkazu motorového vozidla obsahuje nejdůležitější údaje technického průkazu a slouží k tomu, aby se jím řidič prokazoval kontrolním orgánům současně s řidičským průkazem. Řidič je povinen mít osvědčení vždy u sebe.
(2) Osvědčení platí na dobu, která je v něm vyznačena. Okresní dopravní inspektorát držiteli odebere osvědčení při:
a) změně státní poznávací značky,
b) změně držitele vozidla,
c) změně trvalého pobytu (sídla) držitele vozidla,
d) změně trvalého stanoviště vozidla,
e) vyřazení vozidla z provozu,
f) změně čísla motoru nebo podvozku vozidla,
g) jiných změnách skutečností zapsaných v osvědčení.
(3) Bez platného osvědčení o technickém průkazu nemůže být motorové vozidlo používáno k provozu na silnicích.
§ 90
(1) Každé motorové vozidlo musí mít státní poznávací značku. Bez státní poznávací značky nesmí být vozidla k provozu na silnicích používáno.
(2) Tabulka se státní poznávací značkou vydá držiteli vozidla po zaplacení stanoveného poplatku a po předložení potvrzení o zaplacení pojistného dopravní inspektorát, u něhož se vozidlo přihlašuje; držitel vozidla je povinen neprodleně ji připevnit na vozidlo.
(3) Státní poznávací značku tvoří serie dvou písmen a čtyřmístné číslo.
(4) Při změně trvalého pobytu (sídla) z obvodu okresního dopravního inspektorátu do obvodu jiného dopravního inspektorátu je držitel povinen odevzdat státní poznávací značku u okresního dopravního inspektorátu, u něhož vozidlo nově přihlašuje do evidence a obdrží novou státní poznávací značku. Rovněž je povinen vrátit státní poznávací značku při trvalém vyřazení vozidla z provozu. Ztrátu státní poznávací značky je držitel povinen hlásit do 5 dnu okresnímu dopravnímu inspektorátu, u něhož je vozidlo v evidenci.
(5) Není-li státní poznávací značka čitelná nebo byla-li poškozena, je držitel vozidla povinen odevzdat ji neprodleně okresnímu dopravnímu inspektorátu, který mu vydá značku novou.
§ 91
Provedení státní poznávací značky.
(1) Jednotlivé druhy motorových vozidel jsou označeny státní poznávací značkou, která je provedena:
a) u osobních automobilů, dodávkových automobilů o nosnosti do 900 kg, motocyklů, motorových tříkolek a vozíku pro invalidy černými písmeny a číslicemi na bílém podkladě,
b) u nákladních automobilů, autobusů, speciálních vozidel, traktorů, motorových pojízdných strojů a přívěsů černými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě,
c) u motorových vozidel, jejichž držitelé jsou cizinci, červenými písmeny a číslicemi na žlutém podkladě.
(2) Pro motocykly, motorové tříkolky a vozíky pro invalidy, traktory a motorové pojízdné stroje s omezenou rychlostí do 30 km za hodinu je státní poznávací značka provedena v menších rozměrech.
(3) Písmena a číslice státní poznávací značky jsou vypouklé.
(4) Tvar a rozměry tabulky se státní poznávací značkou, jakož i tvar a rozměry písmen a číslic stanoví ministerstvo vnitra, které může podle potřeby nařídit hromadnou výměnu státních poznávacích značek.
§ 92
Umístění státní poznávací značky.
(1) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na motorovém vozidle umístěna vpředu i vzadu a musí s ním být pevně spojena. Vpředu je tabulka umístěna uprostřed vozidla; vzadu u osobních automobilů uprostřed, u nákladních automobilů, traktorů, přívěsů a návěsů na levé straně vozidla.
(2) Tabulka se státní poznávací značkou musí být na vozidle upevněna kolmo ke směru jízdy. Spodní hrana tabulky umístěné vpředu nesmí být méně než 20 cm, tabulky umístěné vzadu méně než 30 cm nad vozovkou. Horní hrana tabulky umístěné vzadu nesmí být výše než 125 cm nad vozovkou.
(3) Přívěsy mají tabulku se státní poznávací značkou jen vzadu. Státní poznávací značky přívěsů jsou samostatné a nejsou shodné se státní poznávací značkou tažného vozidla. Stejná ustanovení platí pro návěsy. Přívěsné vozíky k motocyklům a osobním automobilům opatří držitel vzadu na levé straně namalovanou státní poznávací značkou, shodnou se státní poznávací značkou tažného vozidla.
(4) Motocykly musí mít přední státní poznávací značku vyznačenou barvou na obou stranách předních blatníků. Není-li to možné pro tvar blatníku, musí být tabulka se státní poznávací značkou přizpůsobena zaoblení předního blatníku a řádně k němu připevněna.
(5) Nákladní automobily o nosnosti nad 900 kg a přívěsné vozy musí mít státní poznávací značku vyznačenou též na karoserii, a to po obou stranách a vzadu uprostřed. Státní poznávací značka musí být provedena bílou barvou. Písmena a číslice musí být 250 mm vysoké, 120 mm široké a 25 mm silné. Náklad musí být vždy tak uložen, aby značky nezakrýval. Ustanovení o vyznačování státní poznávací značky na karoserii se nevztahuje na vozidla s pevnou skříňovou karoserií (jako stěhovací vozy, vozy s chladírenským zařízením, cisternové vozy, vozidla a skříňové přívěsy pro zvláštní účely).
(6) V blízkosti státní poznávací značky nesmějí být na motorovém vozidle umístěny s výjimkou mezinárodní poznávací značky žádné jiné nápisy. Státní poznávací značka musí být vždy dobře čitelná.
(7) V odůvodněných případech může příslušný okresní dopravní inspektorát povolit jiné umístění státní poznávací značky. Povolení poznamená v osvědčení o technickém průkazu.
§ 93
Označení vozidel diplomatických a vozidel používaných k mezinárodnímu provozu.
(1) Motorová vozidla členů cizích zastupitelských úřadů v Československu nebo vozidla osob, které jsou jim postaveny na roveň, mohou být opatřena ještě oválnou značkou s písmeny CD. Pro provedení této značky platí ustanovení § 91.
(2) Vozidla registrovaná v cizině musí být při pobytu v Československu označena podle platných mezinárodních dohod.
(3) Československá vozidla, jichž má být použito k jízdě do ciziny, musí být opatřena mezinárodní značkou pro Československo. Tato značka se skládá z písmen ČS. Značku je nutno si opatřit před jízdou do ciziny u okresního dopravního inspektorátu, u kterého je vozidlo evidováno. Tabulka s touto značkou musí být umístěna na motorovém vozidle vzadu na dobře viditelném místě, musí být upevněna svisle a kolmo k podélné ose souměrnosti vozidla. Při provozu v tuzemsku nesmí být vozidla touto mezinárodní poznávací značkou určenou pro Československo označena.
(4) Má-li být k jízdě do ciziny použito též přívěsu, musí být mezinárodní poznávací značka umístěna též vzadu na posledním přívěsu.
§ 94
Zvláštní státní poznávací značka.
(1) Motorová vozidla dosud nepřihlášena do evidence, jichž má být použito ke zkušební nebo jiné jízdě, musí být opatřena zvláštní státní poznávací značkou, kterou vydá na požádání okresní dopravní inspektorát, příslušný podle trvalého pobytu (sídla) držitele. Totéž platí pro převoz dosud neevidovaného vozidla, které má být po vlastní ose dopraveno k držiteli, pokud místo, kde bylo převzato a místo, kde bude přihlášeno, leží v obvodu dvou dopravních inspektorátů. V takovém případě lze o přidělení značky žádat i okresní dopravní inspektorát, v jehož obvodě bylo vozidlo převzato.
(2) Tvar a provedení zvláštní státní poznávací značky stanoví hlavní dopravní inspektorát. Značka se připevňuje na vozidlo vpředu a vzadu, u motocyklů, přívěsů a návěsů jen vzadu.
(3) O přidělení zvláštní státní poznávací značky vydá dopravní inspektorát potvrzení, v kterém stanoví dobu jeho platnosti a určí trať, na níž může být vozidlo použito.
(4) Podnikům vyrábějícím vozidla, přívěsy, návěsy a karoserie a obchodujícím s nimi jakož i technickým ústavům, které zkoušejí prototypy, může příslušný okresní dopravní inspektorát na požádání přidělit potřebný počet zvláštních státních poznávacích značek. Se značkami obdrží podnik stejný počet tiskopisů „Záznam jízd”, do kterých dopravní inspektorát vyznačí přidělení zvláštní státní poznávací značky. Každou jízdu vozidla se zvláštní státní poznávací značkou je vedoucí podniku nebo osoba jím zmocněná povinna potvrdit v záznamu jízd. Řidič je povinen kontrolujícím orgánům předložit záznam k nahlédnutí.
(5) U vozidel, která již mají přidělenu státní poznávací značku, používá se této i při zkušebních jízdách, prováděných opravnou vozidel. Pro zkušební jízdy vozidel, která nemají dosud státní poznávací značku, může dopravní inspektorát přidělit opravně k používání potřebný počet zvláštních státních poznávacích značek; o jejich používání platí obdobně ustanovení odstavce 4.
§ 95
Označování motorových vozidel.
Motorová vozidla lze opatřovat nápisy a znaky jen na dveřích kabiny. K užívání nápisů a znaků na jiných místech motorových vozidel v obvodu okresu (kraje nebo v celostátním rozsahu) je třeba povolení okresního (krajského nebo hlavního) dopravního inspektorátu.
§ 96
Označování potahových vozidel.
Na potahových vozidlech — s výjimkou vozidel ozbrojených sborů — musí být čitelně vyznačeno na pravé straně jméno a bydliště držitele vozidla.
§ 97
Přívěsy.
Ustanovení části IV. platí přiměřeně též pro přívěsné vozy motorových vozidel (přívěsy), pokud není výslovně stanoveno jinak.
ČÁST 5
§ 98
Stíhání přestupků.
Přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu stíhají v rozsahu dále uvedeném okresní dopravní inspektoráty a jiné orgány ministerstva vnitra k tomu zmocněné.
§ 99
Druhy trestů.
(1) Držitele a řidiče motorových vozidel a řidiče městských kolejových vozidel trestají okresní dopravní inspektoráty a k tomu zmocněné orgány veřejné bezpečnosti
Vedle uložení pokuty může být vyměněn i kupon k řidičskému průkazu.
Vedle uložení pokuty může být vyměněn i kupon k řidičskému průkazu.
a) písemným pokáráním nebo
b) pokutou do 500.— Kčs.
(2) Závažné přestupky osob uvedených v předchozím odstavci trestá tříčlenná trestní komise zřízená u okresního dopravního inspektorátu (dále jen „komise”), která může uložit
Vedle uložení pokuty může komise vyměnit kupon k řidičskému průkazu nebo odejmout řidičský průkaz dočasně nebo natrvalo.
Vedle uložení pokuty může komise vyměnit kupon k řidičskému průkazu nebo odejmout řidičský průkaz dočasně nebo natrvalo.
a) písemné pokárání nebo
b) pokutu do 3.000.— Kčs.
(3) Všechny vykonatelné tresty eviduje příslušný okresní dopravní inspektorát.
§ 100
Písemné pokárání.
(1) Dopustí-li se držitel nebo řidič motorového vozidla nebo řidič městského kolejového vozidla přestupku proti předpisům na ochranu silničního provozu, kterým byl ohrožen nebo porušen provoz na silnicích nepatrnou měrou, potrestá ho orgán dopravního inspektorátu písemným pokáráním, má-li za to, že k nápravě pachatele tento trest postačí.
(2) Písemné pokárání odevzdá trestající orgán pachateli přestupku, který potvrdí jeho převzetí. Písemné pokárání vyznačí orgán na kuponu k řidičskému průkazu trojúhelníkovým proštípnutím.
§ 101
Pokuta.
(1) Přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu, jimiž byla bezprostředně ohrožena bezpečnost nebo plynulost provozu na silnicích, trestají dopravní inspektoráty pokutou do 500.— Kčs.
(2) Orgány dopravního inspektorátu jsou oprávněny ukládat pokuty do 100.— Kčs v blokovém řízení.
(3) Pokuty nad 100.— Kčs ukládá dopravní inspektorát výměrem. O uložení pokuty rozhodne na základě protokolu o přestupku sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích. Protokol podepíše pachatel a podle možnosti dva svědci.
(4) Uložená pokuta se vyznačí kruhovým proštípnutím kuponu k řidičskému průkazu.
(5) Pokuty uložené výměrem se platí vplatním lístkem.
§ 102
Výměna kuponu.
(1) Dopustí-li se řidič motorového nebo městského kolejového vozidla přestupku, kterým projevil hrubou bezohlednost k bezpečnosti ostatních uživatelů silnic a byla mu uložena pokuta, může mu být vedle tohoto trestu vyměněn také kupon k řidičskému průkazu za kupon vyššího čísla.
(2) O výměně kuponu rozhodne dopravní inspektorát (po případě komise) na základě protokolu o přestupku, sepsaného orgánem kontrolujícím provoz na silnicích.
(3) Nedopustí-li se řidič v době šesti měsíců ode dne výměny kuponu přestupku proti předpisům na ochranu silničního provozu, vrátí mu dopravní inspektorát na požádání kupon s původním číslem.
(4) Dopustí-li se řidič, který má v řidičském průkazu kupon číslo III., opět přestupku, za který by měl být potrestán výměnou kuponu, rozhodne o trestu komise.
§ 103
Tresty ukládané komisí.
(1) Závažnými přestupky proti předpisům na ochranu silničního provozu, které trestá komise, jsou zejména použití vozidla, jehož způsobilost k provozu nebyla schválena nebo jehož stav neodpovídá stanoveným podmínkám, řízení vozidla bez povolení, nedodržení pravidel o přednosti v jízdě, rychlosti, osvětlení, dopravě osob na nákladních automobilech a na nákladních přívěsech traktorů, o přejíždění železničních přejezdů a o přepravě nebezpečných nákladů, pokud tím došlo k ohrožení bezpečnosti osob, majetku nebo provozu.
(2) Písemné pokárání uloží komise tehdy, jde-li o přestupek uvedený v § 100 odst. 1. Pokárání se vyznačí proštípnutím kuponu.
(3) Při stanovení výše pokuty přihlédne komise ke stupni společenské nebezpečnosti přestupku vzhledem k dopravně bezpečnostní situaci v okrese, k míře zavinění, k osobě pachatele, k jeho majetkovým a výdělkovým poměrům, jakož i k okolnostem přitěžujícím a polehčujícím. Uložení pokuty se vyznačí proštípnutím kuponu.
(4) Vedle uložení pokuty může komise vyměnit kupon k řidičskému průkazu za kupon vyššího čísla.
(5) Vedle uložení pokuty může komise odejmout řidičský průkaz dočasně, zejména:
a) dopustil-li se řidič v době, kdy má již poslední kupon k řidičskému průkazu, opět přestupku, za který mu má být kupon vyměněn,
b) umožnil-li řidič zneužití řidičského průkazu, nedbal-li omezení stanoveného v něm nebo odmítl-li bez zvláštních důvodů podrobit se přezkoušení odborné způsobilosti nebo přezkoumání schopnosti k řízení vozidel.
(6) Dopustí-li se řidič přestupku v důsledku požití alkoholického nápoje, je komise povinna odejmout řidičský průkaz.
(7) Trvale odejme komise řidičský průkaz zejména tehdy, jestliže řidičský průkaz byl řidiči již třikráte dočasně odňat.
(8) Má-li řidič oprávnění řídit vozidla více druhů, může komise vyslovit trest odnětí řidičského průkazu též jen pro některý druh vozidel.
§ 104
Řízení před komisí.
(1) Komise dopravního inspektorátu může uložit trest za přestupek na základě protokolu bez dalšího řízení výměrem, není-li pochybnosti o tom, že obviněný přestupek spáchal.
(2) Jsou-li pochybnosti co do rozsahu provinění a co do viny a není-li účelné zjišťovat skutkovou podstatu přestupku při ústním jednání, provede dopravní inspektorát potřebné doplnění výslechem obviněného nebo svědků a znalců a rozhodne v nepřítomnosti obviněného.
(3) Komise projedná přestupek v ústním jednání v přítomnosti obviněného a podle okolností případu též v přítomnosti zúčastněných osob, svědků, znalců a poškozeného,
Uzná-li to komise za vhodné, může být jednání provedeno veřejně.
Uzná-li to komise za vhodné, může být jednání provedeno veřejně.
a) nepodepsal-li obviněný protokol sepsaný dopravním orgánem,
b) má-li být uložena pokuta vyšší než 1000 Kčs,
c) má-li být odňat řidičský průkaz.
(4) Nedostaví-li se obviněný v případech uvedených v odstavci 3 před komisi ani na opětovné předvolání, rozhodne komise i v těchto případech v jeho nepřítomnosti.
(5) Komise může provést ústní a veřejné jednání i v jiných případech, a to i v závodě, jehož řidič přestupek spáchal.
§ 105
Ukládání pokut právnickým osobám.
Pokuty za porušení předpisů na ochranu silničního provozu, týkající se řádného stavu motorových vozidel, lze ukládat také podnikům, ústavům, úřadům a jiným organisacím (dále jen „podniky”).
§ 106
Odvolací řízení.
(1) Proti trestům uloženým dopravním inspektorátem nebo komisí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Odvolání může vyhovět sám dopravní inspektorát nebo komise, které trest uložily. Neučiní-li tak, rozhodne o odvolání s konečnou platností:
a) jde-li o rozhodnutí komise okresního dopravního inspektorátu, tříčlenná odvolací komise zřízená u krajského dopravního inspektorátu,
b) v ostatních případech krajský dopravní inspektorát.
(2) Proti písemnému pokárání a pokutě uložené v blokovém řízení není odvolání přípustné.
§ 107
Vymáhání pokut.
(1) Pokuty uložené osobám uvedeným v § 99 odst. 1 třeba zaplatit do 15 dnů ode dne doručení výměru.
(2) Pokutu uloženou podniku odčerpá financující peněžní ústav z účtu podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty.
(3) Pokutu uloženou zaměstnanci vymáhá účtárna jeho podniku na základě pravomocného rozhodnutí o uložení pokuty, a to srážkou z platu až do 25 % jeho výše. Srážky včetně srážek s předchozím pořadím nesmějí však činit více, než kolik dovolují obecné předpisy o exekuci na plat.
(4) Nelze-li pokutu vymáhat podle odstavců 2 a 3, vymáhá se soudní exekucí.
(5) Za nedobytnou pokutu nelze uložit náhradní trest odnětí svobody.
§ 108
Trestání jiných uživatelů silnic.
(1) Porušení předpisů na ochranu silničního provozu chodci, cyklisty a vozky trestají dopravní inspektoráty na místě uložením pokuty. Pokuta se vybere v blokovém řízení.
(2) Není-li přistižená osoba ochotna pokutu zaplatit, upustí orgán dopravního inspektorátu od uložení pokuty a oznámí přestupek příslušnému výkonnému orgánu okresního národního výboru.
§ 109
Trestní působnost jiných orgánů.
Shledá-li dopravní inspektorát, že porušení předpisů na ochranu silničního provozu má být potrestáno přísněji, než stanoví § 99, postoupí věc prokurátoru.
§ 110
Platnost obecných předpisů.
Nestanoví-li se v této vyhlášce jinak, platí pro stíhání přestupků proti předpisům na ochranu silničního provozu přiměřeně ustanovení trestního zákona správního a trestního řádu správního.
ČÁST 6
§ 111
Platnost vyhlášky pro trolejbusy a městská kolejová vozidla.
(1) Ustanovení této vyhlášky platná pro motorová vozidla platí přiměřeně též pro trolejbusy; nevztahují se však na ně ustanovení o schvalování technické způsobilosti vozidel k provozu, o technických prohlídkách, o vyřazení vozidla z provozu a státní poznávací značce.
(2) Na městská kolejová vozidla se nevztahují ustanovení části IV. s výjimkou ustanovení § 73 odst. 1 a 2 písm. a).
§ 112
Platnost cizozemských dokladů pro řidiče a motorová vozidla.
(1) Pro provoz motorových mozidel, která přijela na přechodnou dobu z ciziny, platí mezinárodně uznávané doklady.
(2) Řidiči těchto vozidel, pokud nemají československý řidičský průkaz, mohou řídit motorová vozidla, mají-li mezinárodní řidičský průkaz. Uznávání národních řidičských průkazů se řídí zvláštními předpisy.
(3) Ministerstvo vnitra stanoví zásady pro výměnu cizozemských řidičských průkazů za průkazy tuzemské.
§ 113
Výjimky a úlevy.
(1) Na ozbrojené sbory se nevztahují ustanovení této vyhlášky:
Tyto věci upravují zvláštní předpisy ministerstva vnitra a národní obrany.
Tyto věci upravují zvláštní předpisy ministerstva vnitra a národní obrany.
a) o provádění výcviku, zkouškách a věku řidičů motorových vozidel,
b) o evidenci řidičů a motorových vozidel,
c) o schvalování způsobilosti k provozu a o technických kontrolách a
d) o trestání řidičů dopravními inspektoráty.
(2) Ministerstvo vnitra může stanovit pro jednotlivé případy nebo pro skupiny osob další výjimky nebo úlevy z ustanovení této vyhlášky. Může také při zavedení nových druhů vozidel stanovit pro jejich provoz na silnicích podmínky odchylné od ustanovení této vyhlášky, zejména pokud jde o způsobilost řidičů a vozidel, přihlašování a označování vozidel státní poznávací značkou, rychlost vozidel a podobně.
§ 114
Ustanovení zrušovací.
Zrušují se všechny předpisy, které odporují této vyhlášce, zejména vyhláška ministerstva národní bezpečnosti č. 196/1953 Ú. l., o provozu na silnicích.*)
§ 115
Účinnost.
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. září 1956.
§ 1
Úvodní ustanovení.
Bezpečnost a plynulost provozu na silnicích je jedním ze základních předpokladů úspěšného plnění úkolů v dopravě. Proto je třeba neustále zvyšovat péči o silniční provoz, zejména prohlubováním kázně všech uživatelů silnic, odborné způsobilosti řidičů a zlepšováním technického stavu vozidel.
Příloha k části II. vyhlášky č. 145/1956 Ú. l.*)
DOPRAVNÍ ZNAČKY.
DOPRAVNÍ ZNAČKY.
Oddíl 1
Čl. 1.
Dopravní značky a zařízení.
Dopravní značky a zařízení.
(1) Dopravními značkami jsou:
1. výstražné značky,
2. značky vyjadřující zákazy a příkazy,
3. značky vyjadřující dopravní informace.
(2) Dopravními zařízeními jsou světelná znamení a jiná zařízení určená pro řízení a zabezpeční provozu zejména
a) čáry nebo jiná zařízení rozhraničující vozovku, na př. v dopravní pruhy, v části určené pro stání vozidel, v části vozidlům nepřístupné (na př. na náměstích),
b) čáry na vozovce před křižovatkou (t. zv. stopčáry),
c) označení pro zařazování vozidel do dopravních proudů,
d) nástupní a ochranné ostrůvky,
e) různé zábrany (zábradlí, řetězy a pod.).
Oddíl 2
Čl. 2.
Výstražné značky.
Výstražnými značkami se na silnicích vyznačují místa nebezpečná pro silniční provoz, jakož i místa, kde řidič vozidla musí dbát zvláštní opatrnosti vzhledem k jiným uživatelům silnic. Vzory výstražných značek jsou uvedeny v obrazcích 1 —16.
Výstražné značky.
Výstražnými značkami se na silnicích vyznačují místa nebezpečná pro silniční provoz, jakož i místa, kde řidič vozidla musí dbát zvláštní opatrnosti vzhledem k jiným uživatelům silnic. Vzory výstražných značek jsou uvedeny v obrazcích 1 —16.
Čl. 3.
Zvláštní ustanovení o užívání některých výstražných značek.
Zvláštní ustanovení o užívání některých výstražných značek.
(1) Následuje-li za sebou několik nebezpečných zatáček, může být značka „Nebezpečná zatáčka” (obr. 2) umístěna pouze před první z těchto zatáček. V tomto případě číslice uvedená na tabulce pod značkou vyznačuje počet nebezpečných zatáček (obr. 2a).
(2) Uvnitř uzavřených osad se značky „Křižovatka” (obr. 3) užívá jen výjimečně. Je-li třeba, aby řidič byl upozorněn na zvláštní tvar křižovatky, užije se značky s tabulkou podle obrazce 3a.
(3) Značkou „Nebezpečný spád” (obr. 8) se označují místa, kde spád vozovky přesahuje 10 % nebo kde místní poměry činí svah nebezpečným.
(4) Značky „Jiné nebezpečí” (obr. 16) se užije je-li třeba, aby byl řidič upozorněn na jiná nebezpečná místa než na ta, která se vyznačují zvláštní dopravní značkou. Druh nebezpečí lze vyznačit na tabulce pod značkou (na př. „Převoz”, „Padající kamení” a pod.).
(5) Šikmé pruhy na návěstních deskách (obr. 7 a—d) musí být upraveny tak, aby za snížené viditelnosti odrážely světelné paprsky. Obdobná úprava bude provedena i u ostatních výstražných značek.
Čl. 4.
Označování železničních přejezdů.
Označování železničních přejezdů.
(1) Železniční přejezdy se označují značkami podle obrazců 4—7.
(2) Výstraha před železničním přejezdem je ještě zdůrazněna návěstními deskami podle obrazců 7a—d. Ve vzdálenosti asi 240 m od přejezdu je umístěna pod výstražnou značkou návěstní deska se třemi šiknými pruhy (obr. 7a nebo 7b), která se opakuje ještě dvakrát ve třetinách vzdálenosti značky od přejezdu, a to nejprve se dvěma (7c) a poté s jedním červeným pruhem (7d).
(3) Na silnicích I. třídy se návěstní desky umísťují po obou stranách vozovky; na silnicích II. třídy stačí je umístit jen po pravé straně. Na ostatních silnicích se silnou automobilovou dopravou se návěstní desky umísťují výhradně po pravé straně vozovky.
(4) Železniční přejezdy bez závor se vždy označují též výstražnou značkou „Výstražný kříž” (obr. 6a, b), pod níž může být světelné návěstní zařízení, které jedním nebo několika červenými přerušovanými světly přikazuje zastavit.
(5) Vlečky jsou mimo to označeny tabulkou (obr. 43a) s nápisem „Vlečka”, umístěnou těsně pod dopravní značkou obrazce 5; není-li přejezd označen touto dopravní značkou, umístí se tabulka pod dopravní značku obrazce 6,
Čl. 5.
Umísťování výstražných značek.
Umísťování výstražných značek.
(1) Výstražné značky se umísťují — s výjimkou značek uvedených v odstavci 2 — ve vzdálenosti nejméně 150 m a nejvíce 250 m před nebezpečným místem. Vyžadují-li místní poměry, aby výstražná značka byla umístěna ve vzdálenosti podstatně menší, uvede se tato vzdálenost v metrech na zvláštní tabulce pod značkou.
(2) Výstražná značka
a) „Výstražný kříž” (obr. 6) se umísťuje těsně před železničním přejezdem bez závor,
b) „Přechod pro chodce” (obr. 13) se umísťuje těsně před přechodem, a to tak, aby byla viditelná řidičům vozidel,
c) „Pozor, děti!“ (obr. 14) se umísťuje ve vzdálenosti přibližně 25 m od školy, hřiště a pod.
(3) Výstražná značka „Křižovatka s vedlejší silnicí” (obr. 15) se umísťuje na hlavní silnici zpravidla jen mimo uzavřené osady, a to pouze tehdy, je-li na vedlejší silnici značka „Dej přednost jízdě na hlavní silnici!” (obr. 36).
Oddíl 3
Čl. 6.
Značky vyjadřující zákazy a příkazy.
Značky vyjadřující zákazy a příkazy jsou uvedeny v obrazcích 17—43, jiné zákazy se vyznačují ve značce podle obrazce 35 s příslušným nápisem provedeným černou barvou (na př. „Uzavřeno pro pomalá vozidla”, „Průjezd zakázán” a pod.).
Značky vyjadřující zákazy a příkazy.
Značky vyjadřující zákazy a příkazy jsou uvedeny v obrazcích 17—43, jiné zákazy se vyznačují ve značce podle obrazce 35 s příslušným nápisem provedeným černou barvou (na př. „Uzavřeno pro pomalá vozidla”, „Průjezd zakázán” a pod.).
Čl. 7.
Zvláštní ustanovení o užívání některých značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
Zvláštní ustanovení o užívání některých značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
(1) Značka „Stůj, dej přednost jízdě na hlavní silnici!” (obr. 37) musí být za snížené viditelnosti osvětlena nebo upravena tak, aby odrážela světelné paprsky. Úprava odrážející světelné paprsky bude provedena i u značek obrazce 17—25a, 28—31a, 33—36 a 38—40.
(2) Značka „Zákaz stání” (obr. 33) jakož i značka „Zákaz zastavení” (obr. 34) může obsahovat bližší údaje o době, po kterou příslušný zákaz platí. Tyto údaje se vyznačují ve spodní části červeného okraje příslušné značky bílými číslicemi (obr. 33a) nebo černě na obdélníkové tabulce.
(3) Úseky silnic, v nichž platí zákaz
jsou označeny příslušnými značkami, pod nimiž jsou umístěny na zvláštní tabulce nápisy „Začátek”, po případě „Konec” (obr. 43). Značky bez těchto tabulek lze umístit jen v průběhu úseku, kde příslušný zákaz platí. Pokud není označen začátek a konec zákazu, platí v uzavřených osadách zákaz pro úsek k nejbližší křižovatce.
jsou označeny příslušnými značkami, pod nimiž jsou umístěny na zvláštní tabulce nápisy „Začátek”, po případě „Konec” (obr. 43). Značky bez těchto tabulek lze umístit jen v průběhu úseku, kde příslušný zákaz platí. Pokud není označen začátek a konec zákazu, platí v uzavřených osadách zákaz pro úsek k nejbližší křižovatce.
a) odbočování vpravo (vlevo) (obr. 31 a 31a),
b) předjíždění (obr. 30),
c) stání (obr. 33),
d) zastavení (obr. 34),
(4) Značka „Zákaz vjezdu vozidel, jejichž celková váha přesahuje vyznačenou mez” (obr. 25a) připouští na mostech jí označených vjezd i těžších vozidel, než je uvedeno uvnitř kruhu značky, je-li zajištěno, aby současně nepřejíždělo most jiné vozidlo. Při tom však váha nesmí přesahovat mez vyznačenou na tabulce pod značkou. Celkovou váhou u značek obrazce 22, 25 a 25a se rozumí váha vozidla, nákladu, obsluhy a výstroje.
Čl. 8.
Umisťování značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
Umisťování značek vyjadřujících zákazy a příkazy.
(1) Značky vyjadřující zákazy a příkazy se umísťují — s výjimkami uvedenými v odstavcích 2 a 3 — těsně před místem, kde zákaz nebo příkaz počíná, po případě kde končí.
(2) Značky „Dej přednost jízdě na hlavni silnici!” a „Stůj, dej přednost jízdě na hlavní silnici!” (obr. 36 a 37) se umisťují na vedlejší silnici v přiměřené vzdálenosti před křižovatkou. Tato vzdálenost nesmí přesahovat v uzavřených osadách 25 m, mimo ně pak 50 m. Na příkaz k zastavení zastaví řidič za značkou obrazce 37, a to tak, aby na křižovatku dobře viděl.
(3) Značky „Zákaz odbočování vpravo (vlevo)“ (obr. 31 a 31a) a značky „Přípustné směry jízdy” (obr. 40) umísťují se ve vhodné vzdálenosti od místa příslušného zákazu nebo příkazu.
Oddíl 4
Čl. 9.
Značky vyjadřující dopravní informace.
Značky vyjadřující dopravní informace.
(1) Značky vyjadřující dopravní informace slouží k usnadnění provozu a napomáhají orientaci řidiče. Tyto značky jsou uvedeny v obrazcích 44—65.
(2) Pod značkou „Parkoviště“ (obr. 44) může být uveden na zvláštní tabulce údaj o době, po kterou je dovoleno stání vozidla (obr. 44a), nebo údaj o tom, pro která vozidla je parkoviště vyhrazeno (obr. 44b).
(3) Pod značkou „Čerpací stanice” (obr. 49) může být uveden na zvláštní tabulce údaj o době, kdy je stanice v provozu.
Čl. 10.
Místní tabule.
Místní tabule.
(1) Místní tabule (obr. 54—56) obsahují na líci název obce, po případě i název její místní části, před níž jsou umístěny; není-li obec sídlem okresního národního výboru, uvede se i název tohoto sídla.
(2) Na silnicích I. třídy je na rubu místních tabulí (obr. 54) vyznačen název nejbližší dopravně významné obce, která leží na téže silnici (blízký cíl), vzdálenost v kilometrech do jejího středu a číslo silnice. Název blízkého cíle se opakuje na rubu všech dalších místních tabulí až do příslušného cíle.
(3) Na ostatních silnicích je na rubu místních tabulí (obr. 55 a 56) vyznačen název nejbližší obce a vzdálenost v kilometrech do jejího středu, na silnicích II. třídy je na rubu místních tabulí kromě toho vyznačeno též číslo silnice (obr. 55).
Čl. 11.
Rozcestníky.
Rozcestníky.
(1) Na silnicích I. třídy je na rozcestnících (obr. 57) vyznačen název všeobecně známé obce, z níž vyplývá další průběh silnice (dálkový cíl) a menšími písmeny název nejbližší dopravně významné obce, která leží na téže silnici (blízký cíl), v obou případech s udáním vzdálenosti v kilometrech do středu příslušných obcí jakož i číslo silnice. Název dálkového a blízkého cíle se opakuje na všech dalších rozcestnících až do vyznačených míst.
(2) Na ostatních silnicích způsobilých pro automobilový provoz je na rozcestnících (obr. 58, 59) vyznačen název nejbližší dopravně významné obce (dálkový cíl) a menšími písmeny název nejbližší obce (blízký cíl), v obou případech s udáním vzdáleností do středu příslušných obcí; na silnicích II. třídy je na rozcestnících kromě toho vyznačeno též číslo silnice (obr. 58).
(3) Na silnicích, které nejsou způsobilé pro automobilový provoz, je na rozcestnících (obr. 60) vyznačen název nejbližší obce a vzdálenost v kilometrech do jejího středu.
(4) Na silnicích I. třídy mohou být k informaci o důležitých dopravních střediscích, lázeňských nebo turistických místech (doplňkové cíle) — i když tato místa neleží v průběhu silnice — umístěny rozcestníky bez čísla silnice.
(5) Rozcestníky mají být umístěny tak, aby co nejvíce usnadňovaly orientaci, zvláště motoristům. Uspořádání rozcestníků má být takové, aby horní rozcestník označoval směr přímý a další pak směry vpravo a vlevo.
Čl. 12.
Návěsti před rozcestím.
Návěsti před rozcestím.
(1) Značkou „Návěst před rozcestím” (obr. 61) se vyznačují směry silnic na příští důležité křižovatce; používá se jí zpravidla jen na silnicích I. třídy. Silnice I. a II. třídy jsou na ní vyznačeny silnější čarou s udáním čísla silnice a dálkového cíle; ostatní silnice jsou vyznačeny slabší čarou s udáním nejbližší dopravné významné obce.
(2) Značky „Návěst před rozcestím” (obr. 61) se používá zpravidla jen mimo uzavřené osady.
Čl. 13.
Tabulky s čísly silnic I. a II. třídy.
Čísla silnic I. třídy (jednomístná nebo dvoumístná) a II. třidy (trojmístná) stanovená podle jednotné celostátní úpravy lze vyznačit též na samostatných tabulkách (obr. 62).
Tabulky s čísly silnic I. a II. třídy.
Čísla silnic I. třídy (jednomístná nebo dvoumístná) a II. třidy (trojmístná) stanovená podle jednotné celostátní úpravy lze vyznačit též na samostatných tabulkách (obr. 62).
Čl. 14.
Umísťování značek vyjadřujících dopravní informace.
Umísťování značek vyjadřujících dopravní informace.
(1) Značky označující parkoviště (obr. 44), nemocnice (obr. 45), stanice první pomoci (obr. 46), správkárny (obr. 47) a telefon (obr. 48) se umísťují v jejich přímé blízkosti.
(2) Značka „Čerpací stanice” (obr. 49) se umísťuje před touto stanicí ve vzdálenosti uvedené ve značce (zpravidla 300 m).
(3) Místní tabule (obr. 54—56) se umísťuje na obvodech uzavřených osad.
(4) Návěsti před rozcestím (obr. 61) se umísťují mimo uzavřené osady ve vzdálenosti 100 až 250 m před rozcestím. Je-li návěsti třeba výjimečně použít uvnitř uzavřených osad, může být tato vzdálenost přiměřeně zkrácena.
Oddíl 5
Čl. 15.
Úplné uzavírky.
Úplné uzavírky.
(1) Je-li silnice zcela uzavřena pro provoz (úplná uzavírka), přepaží se na obou koncích uzavřeného úseku zábranami červenobíle pruhovanými; za snížené viditelnosti se použije k označení zábran též červeného světla a červených odrazových skel. V místě, kde počíná objížďka, použije se značky vyjadřující zákaz vjezdu všech vozidel (obr. 17) a rozcestníku s udáním objížďky a její délky (obr. 63). Objížďka je vyznačena v celém svém průběhu na všech místech, kde je možná ztráta jejího směru, směrovými značkami podle obrazce 64. Je-li směr provozu závazně předepsán, umístí se ještě značka „Příkaz k odbočení” (obr. 39). Na uzavírku upozorňuje výstražná značka „Práce na silnici” (obr. 10) umístěná ve vzdálenosti 150 až 250 m před odbočkou.
(2) Na silnicích I. třídy, které jsou zcela uzavřeny na delší dobu, jsou v místě, kde objížďka začíná, umístěny zvláštní tabule s náčrtem uzavřeného úseku a objížďky. Tam, kde jsou tyto tabule, není třeba značky „Zákaz vjezdu všech vozidel (v obou směrech)” (obr. 17) a rozcestníku (obr. 63), který lze nahradit směrovou značkou (obr. 64).
Čl. 16.
Částečné uzavírky.
Při částečném uzavření silnice je uzavřená polovina silnice označena příčně postavenými zábranami, a to na obou koncích částečně uzavřeného úseku. Nad zábranami je umístěna výstražná značka „Jiné nebezpečí” (obr. 16). Na onom konci uzavírky, na němž je řidič nucen v důsledku částečného uzavření silnice vjet na levou polovinu vozovky, umístí se ještě značka „Příkaz k vyhnutí vyznačeným směrem” (obr. 38). Za snížené viditelnosti je třeba zábrany označit červeným světlem a červenými odrazovými skly.
Částečné uzavírky.
Při částečném uzavření silnice je uzavřená polovina silnice označena příčně postavenými zábranami, a to na obou koncích částečně uzavřeného úseku. Nad zábranami je umístěna výstražná značka „Jiné nebezpečí” (obr. 16). Na onom konci uzavírky, na němž je řidič nucen v důsledku částečného uzavření silnice vjet na levou polovinu vozovky, umístí se ještě značka „Příkaz k vyhnutí vyznačeným směrem” (obr. 38). Za snížené viditelnosti je třeba zábrany označit červeným světlem a červenými odrazovými skly.
Čl. 17.
Provádění menších prací na silnici.
Provádění menších prací na silnici.
(1) Jsou-li na silnici prováděny menší práce, není třeba pracoviště uzavírat zábranami, ale je nutno uživatele silnice upozornit na prováděné práce výstražnou značkou „Práce na silnici” (obr. 10), umístěnou na kozlících a za snížené viditelnosti též svítilnami s červeným světlem.
(2) Pracoviště, kde jsou prováděny za dne zcela malé práce, postačí označit červeným praporkem.
Oddíl 6
Čl. 18.
Společná ustanovení o tvarech a rozměrech dopravních značek a jejich umístění.
Společná ustanovení o tvarech a rozměrech dopravních značek a jejich umístění.
(1) Dopravní značky musí být provedeny podle vzorů uvedených v této příloze. Jsou-li některé značky dvojí velikosti, lze značky o menších rozměrech použít, jestliže místní okolnosti nedovolují nebo bezpečnost provozu nevyžaduje použít značky velké.
(2) Dopravní značky se umísťují tak, aby byly dobře viditelné.
(3) Dopravní značky se umísťují po pravé straně vozovky; v uzavřených osadách mohou být výjimečně značky umístěny (zavěšeny) — je-li to nutné — nad středem ulice.
(4) Sloupky dopravních značek vyjadřujících zákazy a příkazy jsou červenobíle pruhované, sloupky ostatních značek jsou bílé.