(1) Za přírodní léčivé zdroje vod lze prohlásit dostatečně vydatné zdroje takových přirozeně se vyskytujících vod, které

(2) Za vody podle odstavce 1 písm. a) se považují především vody, které se podstatně liší od jiných vod buď teplotou (nad 25° C) nebo větším obsahem rozpuštěných neústrojných tuhých sloučenin (nejméně 1 g v 1 kg vody) nebo plynů, na př. kysličníku uhličitého (nejméně 1 g v 1 kg vody), sirovodíku (nejméně 1 mg v 1 kg vody) a radiové emanace (nejméně 100 Macheových jednotek) nebo jinými součástmi, které se v obyčejných vodách nevyskytují nebo ne v tak značném množství, na př. jodu (nejméně 5 mg v 1 kg vody), arsenu (nejméně 0,7 mg v 1 kg vody) a železa (nejméně 10 mg v 1 kg vody) anebo jinými farmakodynamickými součástmi.

a) mají vzhledem ke svému chemickému složení nebo fysikálním vlastnostem stálé vědecky prokázané a pro lidské zdraví tak užitečné účinky, že je v obecném zájmu, aby jich bylo používáno k léčebným účelům,

b) vyhovují zásadním hygienickým požadavkům

c) jsou použivatelné k léčebným účelům ve stavu, v jakém se vyskytují v přírodě, nebo po úpravě, která nezpůsobila jejich podstatné fysikální nebo chemické změny.