(1) K účelům lázeňské péče se smí využívat jen přírodních zdrojů, které byly prohlášeny za léčivé (část III). Při využívání přírodních léčivých zdrojů je nutno, pokud to není na újmu jejich řádného využití k účelům preventivní a léčebné péče, dbát o ochranu i ostatních obecných zájmů.

(2) Přírodních léčivých zdrojů mohou využívat orgány a zařízení, které jsou oprávněny poskytovat preventivní a léčebnou péči a jimž to povolí ministr zdravotnictví; povolení se udělí na podkladě místního ohledání provedeného inspektorátem pro ochranu přírodních léčebných lázní a přírodních léčivých zdrojů.

(3) V povolení k využití přírodního léčivého zdroje se stanoví, v jakém rozsahu, jakým způsobem a za jakých podmínek smí být zdroje využíváno, aby se zabezpečily jeho stálá vydatnost, léčivé účinky a hygienická nezávadnost jeho produktů a ochrana i jiných obecných zájmů; při tom se též určí, jaká zařízení je nutno k tomuto účelu vybudovat a udržovat a jakým způsobem se může produktů zdroje používat pro lázeňskou péči a po případě i pro zvláštní účely.

(4) O využití přírodního léčivého zdroje, jehož správa spadá do oboru působnosti jiného ústředního úřadu nebo orgánu, rozhoduje ministr zdravotnictví v dohodě s vedoucím tohoto úřadu nebo orgánu.