Zvýšení důchodů z národního pojištění od 1. prosince 1956.

(1) Starobní a invalidní důchody ze zaměstnaneckého pojištění, které nedosahují částky 350 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 350 Kčs měsíčně. Vznikl-li však nárok na starobní důchod po 31. prosinci 1951 ze zaměstnaneckého pojištění, které netrvalo déle než 10 let, zvyšuje se důchod na 300 Kčs měsíčně, nedosahuje-li této částky; to platí též o invalidním důchodu, pokud nárok na tento důchod nevznikl pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku zaměstnance.

(2) Starobní a invalidní důchody, které byly přiznány horníkům a nedosahují částky 600 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 600 Kčs měsíčně.

(3) Za horníky se pro účely tohoto nařízení považují osoby, kterým vznikl nárok na důchod

a) po 31. prosinci 1946 podle předpisů o hornickém pensijním pojištění nebo o důchodovém pojištění horníků;

b) před 1. lednem 1947, jestliže byly zaměstnány v hornictví alespoň 15 let nebo alespoň polovinu pojištěné doby nebo bezprostředně před vznikem nároku na důchod alespoň 5 let; podmínka doby zaměstnání se považuje za splněnou, vznikla-li invalidita horníka pracovním úrazem (nemocí z povolání) nebo před dosažením 30. roku věku.

(1) Důchody vdov (družek) po zaměstnancích nebo po poživatelích starobních nebo invalidních důchodů ze zaměstnaneckého pojištění, které nedosahují částky 280 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 280 Kčs měsíčně.

(2) Důchody vdov (družek) po hornících (§ 2 odst. 3), které nedosahují částky 350 Kčs měsíčně, se zvyšují o 10 %, nejméně však na částku 350 Kčs měsíčně.

(3) Zvýšení důchodu podle odstavců 1 a 2 náleží jen vdově (družce), která je invalidní nebo pečuje alespoň o 1 dítě, na něž se poskytuje výchovné, nebo dosáhla věku 50 let anebo dosáhla věku 45 let a vychovala alespoň 2 děti.