Ústavní zaopatření.

(1) Ústavní zaopatření se poskytuje v ústavech sociální péče, a to

c) v ústavech pro osoby, jež pro trvale upravené chorobné stavy nepotřebují léčebné péče ve zdravotnickém zařízení, avšak potřebují ústavního zaopatření.

a) v ústavech pro staré osoby;

b) v ústavech pro osoby s trvalými tělesnými nebo smyslovými vadami, jichž ošetřování ve zdravotnickém zařízení není nutné;

(2) Vláda může stanovit, že ještě jiné ústavy, zejména některé ústavy pro děti a mládež s trvalými tělesnými, smyslovými nebo duševními vadami se považují za ústavy sociální péče.

(3) V ústavech se poskytuje osobám v nich umístěným potřebné zaopatření, příležitost k vhodné pracovní činnosti a kulturní péče.

(1) Ústavy sociální péče zřizují, provozují a udržují výkonné orgány národních výborů, dobrovolné organisace, církve a náboženské společnosti; zřizovat je mohou též podniky a jednotná zemědělská družstva. Zásady pro zřizování, organisaci a správu těchto ústavů stanoví státní úřad sociálního zabezpečení.

(2) Dozor na ústavy sociální péče náleží státnímu úřadu sociálního zabezpečení; vykonává jej prostřednictvím výkonných orgánů národních výborů.