Řízení.

(1) Žadatel o dávku (službu) je povinen na vyzvání prokázat skutečnosti rozhodné pro poskytnutí dávky (služby), pro její výši a výplatu. Nelze-li tyto skutečnosti prokázat, lze výjimečně připustit o nich čestné prohlášení.

(2) Je-li přiznání dávky podmíněno nepříznivým zdravotním stavem, je osoba, jejíž zdravotní stav má být zjištěn, povinna podrobit se lékařskému vyšetření.

(1) Věcné a osobní náklady na vyšetření zdravotního stavu pro účely tohoto zákona včetně nákladů na posudkové komise, jakož i náklady na zřízení a udržování výcvikových středisek [§ 53 písm. c)], na provádění výcviku (školení) v nich a ve výcvikových kursech [§ 53 písm. b)] jdou na vrub státu.

(2) Stát též uhrazuje cestovné, stravné a nocležné, po případě i jiné nutné výlohy osobám, jež se na vyzvání podrobí vyšetření zdravotního stavu nebo se dostaví k jednání posudkové komise. Státní úřad sociálního zabezpečení stanoví v dohodě s ministerstvem financí a s Ústřední radou odborů podrobnosti; přitom též stanoví, za jakých podmínek se nahrazuje ušlý výdělek.

(1) Zemřela-li osoba po uplatnění nároku na dávku, vstupují do dalšího řízení a nabývají nároku na částky splatné do dne smrti oprávněného postupně manžel (manželka), děti, otec, matka, druh (družka) a sourozenci, jestliže žili s oprávněným v době jeho smrti ve společné domácnosti. Podmínka společné domácnosti nemusí být splněna u dětí, které mají nárok na sirotčí důchod.

(2) Jde-li o dávky přiznané před smrtí oprávněného, lze splatné částky, které nebyly vyplaceny do dne smrti, vyplatit členům jeho rodiny podle pořadí a za podmínky odstavce 1; budou-li takto vyplaceny, nemohou být předmětem řízení o projednání dědictví.

(1) Zaměstnavatelé jsou povinni vést záznamy o okolnostech rozhodných pro nárok na dávku, zejména o době a druhu zaměstnání, o výši výdělku svých zaměstnanců, jakož i o uzavření pracovního poměru s důchodcem, a hlásit je orgánům sociálního zabezpečení; podrobnosti stanoví státní úřad sociálního zabezpečení vyhláškou v úředním listě. Na vyzvání orgánu sociálního zabezpečení jsou zaměstnavatelé povinni kdykoliv podat hlášení o okolnostech rozhodných pro přiznání dávky. Orgány sociálního zabezpečení mají právo správnost a úplnost hlášení přezkoumat.

(2) Zavinil-li zaměstnavatel nesprávným hlášením nebo neoznámením vstupu důchodce do zaměstnání, že byla poskytnuta dávka neprávem nebo ve vyšší výměře, než náležela, je povinen nahradit neprávem vyplacené dávky. O povinnosti nahradit neprávem vyplacené dávky rozhoduje státní úřad sociálního zabezpečení; od požadování náhrady může zcela nebo zčásti upustit.

(3) Nárok na náhradu se promlčuje do jednoho roku ode dne, kdy orgán sociálního zabezpečení zjistil, že dávka byla poskytnuta neprávem.

(1) Rozhodnutí ve věcech dávek důchodového zabezpečení se vydává vždy písemně.

(2) Poučení o opravném prostředku má obsahovat údaj, zda je rozhodnutí konečné, či zda je možno proti němu podat opravný prostředek, do jaké lhůty a kde. Chybí-li v rozhodnutí poučení o opravném prostředku nebo je-li neúplné, může účastník řízení žádat do 15 dnů ode dne, kdy mu bylo rozhodnutí oznámeno, aby bylo doplněno. Lhůta k opravnému prostředku počíná pak běžet ode dne, kdy bylo účastníkovi oznámeno úplné poučení. Bylo-li dáno poučení nesprávné a účastník proto podal opravný prostředek po lhůtě, považuje se opravný prostředek za podaný včas.

(3) Požádal-li účastník řízení před uplynutím lhůty k opravnému prostředku o sdělení podkladů pro výpočet důchodu, počíná běžet nová lhůta ode dne, kdy byly účastníku tyto podklady doručeny.

(4) O opravných prostředcích proti rozhodnutím státního úřadu sociálního zabezpečení ve věcech upravených tímto zákonem rozhodují soudy; o odvoláních proti rozhodnutím výkonných orgánů národních výborů se rozhoduje ve správním řízení.

(5) Opravný prostředek proti rozhodnutí o odnětí, snížení nebo zastavení výplaty dávky nemá odkladný účinek.