Přechodná ustanovení.

(1) Podle tohoto zákona se posuzují od 1. ledna 1957 i nároky na dávky, jejichž skutkové podmínky se splnily před tímto dnem a nezakládaly nárok na dávky podle dosavadních předpisů.

(2) Nároky na dávky (zaopatřovací požitky), které vznikly do 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém zabezpečení a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb., o vojenských požitcích zaopatřovacích, a o nichž nebylo pravomocně rozhodnuto do počátku účinnosti tohoto zákona, se posuzují podle dosavadních předpisů, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak; řízení se však provede podle ustanovení tohoto zákona.

(1) Dávky (zaopatřovací požitky) poskytované podle dosavadních předpisů uvedených v § 80 odst. 2 se považují za dávky podle tohoto zákona, a to ve výši, v jaké náležely ke dni 31. prosince 1956, a další trvání nároku na ně se posuzuje podle ustanovení tohoto zákona, pokud tento zákon nebo předpisy podle něho vydané nestanoví jinak.

(2) Z dávek uvedených v odstavci 1 mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy,

b) zaopatřovací požitky invalidů vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. pro ztrátu výdělečné schopnosti do 65 %,

c) zaopatřovací požitky vyměřené podle zákona č. 164/1946 Sb. rodičům a sourozencům a podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. rodičům,

a) úrazové důchody vyplácené podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění,

d) přídavek za zranění přiznaný osobě, na niž se vztahuje ustanovení § 81 odst. 4 zákona č. 76/1922 Sb., nebo vojenskému invalidovi ze stavu mužstva z doby před první světovou válkou.

(3) Bude-li poživateli důchodu nebo zaopatřovacích požitků uvedených v odstavci 2 přiznán invalidní nebo částečný invalidní důchod pro zhoršení následků pracovního úrazu nebo poškození zdraví, zanikne nárok na úrazový důchod nebo zaopatřovací požitky. Nastane-li souběh s jiným důchodem podle tohoto zákona, platí ustanovení § 44 odst. 2 obdobně.

(1) Dávky (zaopatřovací požitky) vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za dávky vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny.

(2) Krácení důchodu, prováděné ke dni 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů pro souběh důchodu s výdělkem, zaniká počínajíc splátkou důchodu splatnou v lednu 1957.

(3) Starobní důchod, na nějž vznikl nárok do 30. září 1956, náleží pracujícímu důchodci i za účinnosti tohoto zákona v plné výši. Za dobu zaměstnání, po kterou by podle § 10 odst. 4 a 5 náležel starobní důchod jen ve výši jedné třetiny, se nárok na tento důchod zvyšuje za každý rok zaměstnání o 2 %, 1,5 % nebo 1 % průměru hrubých ročních výdělků, které důchodce měl po 31. prosinci 1956, a to podle toho, v které pracovní kategorii byl v té době zaměstnán; ustanovení o novém vyměření starobního důchodu (§ 18) tu neplatí.

(4) Zjistí-li se přezkoumáním zdravotního stavu, že poživatel invalidního důchodu, na nějž vznikl nárok do 31. prosince 1956, je jen částečně invalidní, sníží se jeho dosavadní důchod, čítajíc v to i nároky uvedené v §§ 83 a 84, na 60 % dosavadní výše; takto snížený důchod se posuzuje nadále jako částečný invalidní důchod podle tohoto zákona.

(1) Nároky získané ve veřejném pensijním zaopatření ke dni 31. března 1950 na zvýšení důchodů podle § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 3 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 7 odst. 1 a 2 vl. nař. č. 115/1950 Sb. se u důchodů, na něž vznikne nárok po 31. prosinci 1956, zachovávají v dosavadní výši, jestliže nepřevyšují 250 Kčs měsíčně, jde-li o důchod starobní nebo invalidní, a 125 Kčs měsíčně, jde-li o důchody pozůstalých; převyšuje-li dosavadní výše těchto nároků uvedené částky, zachovávají se ve výši jedné poloviny, nejméně však ve výši těchto částek. Zvýšení důchodu však nepřísluší k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

(2) Nároky na nejnižší výměru důchodů, zajištěné předpisy § 6 odst. 1 vl. nař. č. 113/1950 Sb., § 6 odst. 1 vl. nař. č. 114/1950 Sb. a § 10 odst. 1 vl. nař. č. 115/1950 Sb., zůstávají nedotčeny; nepříslušejí však, jde-li o starobní důchod, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani jde-li o částečný invalidní důchod. Ustanovení § 82 odst. 4 není tím dotčeno.

(1) Ustanovení tohoto zákona se nedotýkají nároků, které byly upraveny vládním nařízením č. 18/1954 Sb., o úpravě nároků z dosavadního pensijního nadlepšení.

(2) Důchody z pensijního nadlepšení vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za důchody vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny; důchody, na něž vznikne nárok za účinnosti tohoto zákona, se nezdaňují.

(3) Důchody z pensijního nadlepšení nepříslušejí k starobnímu důchodu, na nějž vznikl nárok po 30. září 1956 a který náleží ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5), ani k částečnému invalidnímu důchodu; tím není dotčeno ustanovení § 82 odst. 4.

(4) Důchody z penzijního nadlepšení se nezapočítávají do nejvyšší výměry starobního a invalidního důchodu zaměstnance I. pracovní kategorie (§ 19 odst. 1). Důchody z penzijního nadlepšení zaměstnanců II. a III. pracovní kategorie se snižují o částku, o niž úhrn důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) a důchodu z penzijního nadlepšení převyšuje 85 % průměrného ročního výdělku. Pozůstalým po zaměstnanci, který by měl nárok na důchod z penzijního nadlepšení snížený podle předchozí věty, náležejí z penzijního nadlepšení důchody pozůstalých vypočtené ze sníženého důchodu; to platí též pro důchody pozůstalých po důchodci.