(1) Dávky, na něž vznikl nárok do 31. prosince 1956 podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění členů jednotných zemědělských družstev, osob samostatně výdělečně činných a spolupracujících členů rodin, se považují za dávky podle tohoto nařízení.

(2) Další trvání nároků na starobní a invalidní důchody přiznané podle předpisů zrušených tímto nařízením se posuzuje podle ustanovení tohoto nařízení; byla-li však získána doba pojištění potřebná pro nárok na důchod podle dosavadních předpisů, považuje se pro trvání nároku na důchod za získanou i doba pojištění potřebná podle tohoto nařízení.

(3) Úrazové důchody poskytované podle dosavadních předpisů mohou být sníženy nebo odňaty, jen pokud by to připouštěly dosavadní předpisy.

(4) Nárok na vdovský důchod náležející ke dni 31. prosince 1956 náleží vdově nadále i po tomto dni, jestliže nejpozději do 31. prosince 1956 dosáhla věku 45 let.

(5) Výchovné náležející k vdovskému důchodu na jednostranně osiřelé dítě se považuje za sirotčí důchod podle tohoto nařízení; náleží-li výchovné na více dětí, stanoví se výše jejich sirotčích důchodů poměrným dílem z úhrnu výchovného.

(6) Dávky vyplácené ke dni 31. prosince 1956 po srážce daně ze mzdy se po tomto dni považují za dávky vyměřené ve výši, v níž byly takto vypláceny.

(7) Státní úřad sociálního zabezpečení může stanovit vyhláškou v úředním listě podrobnosti.