(1) Rozhodnutí sporu musí vyčerpat celý předmět sporu a přesně vymezit povinnosti, které ukládá.

(2) Z rozhodnutí musí být patrno, jaký skutkový stav vzala arbitráž za základ, jakými důkazy jej zjistila a jakými úvahami se řídila při hodnocení důkazů. Odůvodnění musí být přesvědčivé, aby z něho byla patrna správnost rozhodnutí a aby vychovávalo strany k ukázněnému plnění povinností.

(3) Použije-li arbitráž oprávnění založit, změnit nebo zrušit právní poměr, musí odůvodnit, proč se tak stalo (§ 30).