§ 3

V technické státní normě ČSN 72 2610 „Cihly pálené plné” vyhlášené vyhláškou č. 215/1955 Ú. l. se mění tyto články:
„čl. 53. Délka, šířka a tloušťka cihel se měří na spojnici středů dvou protilehlých hran na ploše 10 zkoušených cihel.
Výsledkem zkoušky je vždy aritmetický průměr každého rozměru vypočtený ze všech měření příslušného rozměru na cihlách téže zkušební sady (u deseti zkoušených cihel je to vždy průměr ze 40 měření). Takto zjištěný průměr každého rozměru je směrodatný pro posouzení dovolených úchylek od jmenovitých rozměrů cihly. Přitom nesmí žádný ze změřených (nikoliv průměrných) rozměrů překročit dovolené úchylky podle tab. I více než o 50 %.
Rozměry se měří a průměry vypočítávají s přesností 1 mm, při čemž zlomky větší než 0,5 mm se zaokrouhlují nahoru, zlomky menší dolů.
čl. 54. V osvědčení o zkouškách a v knize protokolů se uvedou jak průměry vypočtené podle čl. 53, tak i nejmenší a největší rozměry, naměřené na jednotlivých cihlách.
83. Nevykazují-li cihly žádné zjevné vady (odštěpky, trhlinky), považují se za vyhovující.
84. Zjistí-li se změny způsobené cicvárem, provede se ještě zkouška pevnosti v tahu za ohybu (viz čl. 56 až 61) a zkouška pevnosti v tlaku (viz čl. 62 až 65).
Neklesne-li pevnost v tahu za ohybu ani pevnost v tlaku pod hodnoty odpovídající značce cihel podle tab. II, považují se cihly za vyhovující.
Články 94 a 95 zmíněné normy se prohlašuji směrnými”