(1) Vkladní knížka na jméno se vystaví, jestliže vkladatel prvého vkladu o to výslovně požádá a prokáže svou totožnost. Na žádost ukládajícího lze vystavit vkladní knížku na jméno pro jinou osobu, jestliže ukládající uvede její příjmení, jméno a adresu a prokáže svou totožnost; vkladní knížka se vydá ukládajícímu nebo na jeho příkaz osobě, na jejíž jméno knížka zní.

(2) Výplaty z vkladní knížky na jméno smí státní spořitelna provést jen tomu, kdo předloží vkladní knížku a prokáže, že je osobou, na jejíž jméno knížka zní, nebo jejím zmocněncem. Hlavní správa státních spořitelen stanoví, za jakých podmínek nemusí osoba předkládající vkladní knížku na jméno prokazovat při výběru svou totožnost. Jinak platí obdobně ustanovení § 6 odst. 2.

(3) Při převodu vlastnictví ke vkladní knížce na jméno mezi živými předloží původní vlastník státní spořitelně vkladní knížku a požádá o vyznačení příjmení, jména a adresy nového vlastníka. Při nabytí vkladní knížky na jméno dědictvím se provede změna vlastníka jen tehdy, prokáže-li nabyvatel, že jí nabyl tímto způsobem.