(1) Ztrátu (zničení) vkladní knížky ohlásí a zavedení umořovacího řízení může navrhnout vlastník nebo ten, kdo má na vkladní knížce právní zájem (dále jen „navrhovatel”), a to u státní spořitelny, která ji vydala; přitom musí uvést všechny údaje potřebné ke zjištění totožnosti vkladní knížky, žádost o umoření může podat i ten, kdo na podkladě pravomocného rozhodnutí vede exekuci na vydání vkladní knížky proti osobě neznámého pobytu.

(2) Státní spořitelna oznámí při zahájení umořovacího řízení zákaz výplaty místům, u kterých je možno požadovat výplatu; zákaz výplaty a zahájení umořovacího řízení poznamená na účtě vedeném o vkladní knížce.

(3) Zahájení umořovacího řízení oznámí státní spořitelna vyhláškou, která se na dobu 60 dnů vyvěsí na místě přístupném pro strany v provozovně státní spořitelny, vedoucí účet o vkladu, a v provozovně, v jejímž obvodu má navrhovatel bydliště. Ve vyhlášce se uvede, že po bezvýsledném uplynutí 60 dnů ode dne v ní uvedeného pozbude vkladní knížka platnosti a bude za ni navrhovateli vydána nová vkladní knížka nebo vyplacen vklad.

(4) O zahájení umořovacího řízení zpraví státní spořitelna navrhovatele a všechny osoby, které podle jejích znalostí by mohly mít ke knížce nějaký vztah (dále jen „účastníci”).