(1) Vdovský důchod náleží vdově po dobu jednoho roku od smrti vojáka z povolání (důchodce).

a) je invalidní (§ 9 odst. 2), nebo

(2) Po uplynutí jednoho roku od smrti vojáka z povolání (důchodce) náleží vdovský důchod vdově, jestliže

c) vychovala aspoň tři děti, nebo

b) pečuje aspoň o jedno dítě, které má nárok na sirotčí důchod, nebo

f) její manžel zemřel následkem úrazu, který utrpěl v přímé souvislosti s výkonem služby v ozbrojených silách, a vdova dosáhla věku aspoň 40 let.

d) dosáhla věku 45 let a vychovala aspoň 2 děti, nebo

e) dosáhla věku 50 let, nebo

(3) Nárok na vdovský důchod vznikne znovu, splní-li se některá z podmínek uvedených v odstavci 2 do dvou roků od zániku dřívějšího nároku na vdovský důchod.

(4) Vdovský důchod může být přiznán, jsou-li pro to okolnosti hodné zvláštního zřetele, též družce, která žila s vojákem z povolání (důchodcem) až do jeho smrti ve společné domácnosti a byla na něj odkázána výživou.

(5) Nárok na vdovský důchod zaniká provdáním; je-li však splněna některá z podmínek uvedených v odstavci 2, vznikne při opětovném ovdovění původní nárok znovu, jestliže by po posledním manželu nárok nenáležel, nebo by náležel v nižší výměře.

(6) Vdovský důchod činí 70 % důchodu, z něhož se vyměřuje (§ 12 odst. 2 a 3).

(7) Rozvedené (rozloučené) ženě náleží vdovský důchod jen do výše výživného, které jí byl povinen voják z povolání (důchodce) poskytovat.