(1) Nároky na dávky důchodového zaopatření, které vznikly do 31. prosince 1956, zůstávají nedotčeny, pokud tento zákon nestanoví jinak.

(2) Pokud tento zákon nestanoví jinak, považují se přiznané dávky důchodového zaopatření, na něž vznikl nárok do 31. prosince 1956, od 1. ledna 1957 za dávky podle tohoto zákona vyměřené ve výši, v jaké náležely po srážce daně ze mzdy.

(3) Ministři národní obrany a vnitra stanoví, které dávky se slučují v jedinou dávku a za které dávky podle tohoto zákona se považují dávky důchodového zaopatření poskytované podle dosavadních předpisů.

(4) Dnem 1. ledna 1957 zaniká krácení důchodů, prováděné podle dosavadních předpisů při střetu důchodu s výdělkem, s výjimkou krácení důchodů prováděného podle zákona č. 89/1952 Sb., o důchodovém zaopatření příslušníků ozbrojených sil, které zaniká 1. září 1957.