(1) Zabezpečení v nemoci náleží důchodcům a jejich rodinným příslušníkům, jestliže se podmínky; rozhodné pro jeho přiznání splnily

a) v době, kdy důchodce pobírá důchod (dávku),

b) v době, kdy důchod (dávka) není fakticky vyplácen, pokud však o jeho odnětí nebylo pravoplatně rozhodnuto,

c) v ochranné lhůtě.

(2) Ochranná lhůta počíná dnem následujícím po dni pravomocného odnětí důchodu a trvá 42 dny. Jestliže však před uplynutím této doby vznikne nárok na dávky nemocenského pojištění (zabezpečení pro případ nemoci) podle jiných předpisů, končí ochranná lhůta dnem vzniku tohoto nároku.