§ 2

Důchodci.
Za důchodce se pro účely této vyhlášky považují poživatelé

a) důchodů přiznaných podle zákona č. 55/1956 Sb., podle vládního nařízení č. 56/1956 Sb. a podle vládního nařízení č. 57/1956 Sb., o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení členů výrobních družstev,

b) důchodů přiznaných podle předpisů o národním (veřejnoprávním) důchodovém pojištění, nebo o veřejném pensijním zaopatření platných před 1. lednem 1957; u úrazových důchodů však jen tehdy, jestliže byly přiznány za snížení výdělečné schopnosti aspoň o 50 %;

c) invalidních důchodů přiznaných podle zákona č. 164/1946 Sb., o péči o vojenské a válečné poškozence a oběti války a fašistické persekuce, pro snížení výdělečné schopnosti aspoň o 65 % nebo vdovských, vdoveckých anebo sirotčích důchodů přiznaných podle týchž předpisů.

d) zaopatřovacích požitků přiznaných podle § 81 zákona č. 76/1922 Sb. účastníkům bojů za nezávislost z první světové války a podle § 13 odst. 1 a § 15 zákona č. 288/1924 Sb. poddůstojníkům z povolání a invalidům z doby před první světovou válkou, jakož i pozůstalým po těchto osobách,

e) opakujících se platů (pensí) z milosti nebo čestných platů poskytovaných ze státních prostředků anebo opakujících se podpor (mimořádných důchodů) přiznaných podle § 205 zákona č. 99/1948 Sb., o národním pojištění,

f) zaopatřovacích požitků přiznaných podle zákona č. 130/1921 Sb., o úpravě zaopatřovacích požitků bývalých zaměstnanců na velkém majetku pozemkovém, a podle zákona č. 16/1947 Sb., o umístění a jiném zaopatření zaměstnanců na konfiskovaném zemědělském majetku a jejich rodinných příslušníků, ve znění předpisů jej měnících a doplňujících.