Ustanovení společná

(1) Dojde-li kárný senát v kárném řízení k názoru, že trest, který lze v kárném řízení uložit, by byl nedostačující, anebo že soudce se vzhledem k provinění, pro které bylo zahájeno kárné řízení, na svůj úřad nehodí, předloží věc ministru spravedlnosti k posouzení, zda by neměl být učiněn návrh na odvolání soudce z funkce.

(2) Shledá-li kárný senát v jednání soudce znaky trestného činu, oznámí to generálnímu prokurátorovi; současně o tom podá zprávu ministru spravedlnosti.

(3) Shledá-li kárný senát v jednání soudce přestupek, učiní příslušné oznámení.

(4) V případech uvedených v odstavcích 1 až 3 kárný senát řízení usnesením přeruší; přitom se užije ustanovení § 9 odst. 2 a 3.

(1) Kárné řízení se neprovede, byl-li soudce odvolán nebo bylo-li jeho vzdání se funkce přijato.

(2) Byl-li soudci uložen pravomocně trest v trestním řízení, nelze mu pro týž čin uložit kárný trest; totéž platí, byl-li pro týž čin uložen soudci trest v trestním řízení správním.

(3) V případech uvedených v odstavcích 1 a 2 kárný senát řízení usnesením zastaví. Usnesení o zastavení kárného řízení se doručí soudci, proti němuž bylo kárné řízení zahájeno, dále orgánu, který zahájení kárného řízení navrhl, a jestliže nenavrhl zahájení kárného řízení ministr spravedlnosti, též ministerstvu spravedlnosti.

(1) Kárný trest pravomocně uložený vykoná předseda soudu, u něhož kárně odsouzený soudce působí; jde-li o předsedu soudu, vykoná kárný trest předseda soudu vyšší stolice.

(2) Kárný trest se vykoná doručením písemného opatření do rukou kárně odsouzeného soudce.