(2) Získal-li družstevník, který byl bezprostředně před vstupem do družstva zaměstnancem nebo členem výrobního družstva, před přestupem dobu potřebnou pro nárok na invalidní nebo starobní důchod podle dosavadních předpisů o důchodovém pojištění zaměstnanců nebo podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců platných od 1. ledna 1957 a nezanikl-li nárok na zhodnocení této doby již před přestupem přerušením zaměstnání (§ 7 zákona), posuzuje se jeho nárok na invalidní nebo starobní důchod po dobu dvou let od výstupu ze zaměstnání v pracovním poměru podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců. Invalidní nebo starobní důchod z důchodového pojištění družstevníků, na nějž vznikl nárok družstevníku uvedenému v předchozí větě do pěti let od přestupu, nesmí být nižší než důchod ze samotného důchodového zabezpečení zaměstnanců ke dni přestupu; přitom se důchod, který by náležel podle předchozího ustanovení, zvyšuje za každý rok práce v družstvu o 1% důchodu, na který byl družstevník pojištěn. Jestliže nárok na důchod vznikl až po uplynutí pěti let od vzniku družstevního pojištění, náleží družstevníku uvedenému v první větě důchod z důchodového pojištění družstevníků zvýšený o polovinu důchodu, který by mu náležel podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců ke dni přestupu; byl-li však družstevník po celou dobu trvání svého důchodového pojištění pojištěn na důchod 440 Kčs měsíčně, nesmí být jeho důchod podle předchozího ustanovení nižší, než je důchod, který by mu náležel podle předpisů o důchodovém zabezpečení zaměstnanců ke dni přestupu.