§ 1
Úvodní ustanovení
Touto vyhláškou se upravují podmínky odborné přípravy veterinárních lékařů k dosažení specializace, jejíž účelem je zvýšení jejich odborné kvalifikace v jednotlivých oborech veterinárního lékařství.
§ 2
Druhy specializace
Specializace veterinárních lékařů (dále jen „specializace”) je základní a užší. S výjimkou uvedenou v § 15 lze získat užší specializaci jen po dosažení základní specializace v témže oboru.
§ 3
Základní specializace
Základní specializaci lze získat v těchto oborech:
1. vnitřní lékařství,
2. chirurgie, ortopedie a radiologie,
3. porodnictví, nemoci pohlavních ústrojí a umělá inseminace,
4. parazitologie,
5. hygiena potravin a surovin živočišného původu,
6. veřejné veterinářství, epizootologie a zoohygiena,
7. laboratorní vyšetřovací metody.
§ 4
Užší specializace
Užší specializaci lze získat v těchto oborech:
1. vnitřní lékařství:
a) nemoci přežvýkavců, b) nemoci vepřového bravu, c) nemoci jednokopytníků, d) nemoci masožravců a kožišinných a laboratorních zvířat, e) nemoci drůbeže, f) nemoci zvěře, g) nemoci ryb, h) nemoci včel, ch) nemoci zvířat zoologických zahrad;
a) nemoci přežvýkavců, b) nemoci vepřového bravu, c) nemoci jednokopytníků, d) nemoci masožravců a kožišinných a laboratorních zvířat, e) nemoci drůbeže, f) nemoci zvěře, g) nemoci ryb, h) nemoci včel, ch) nemoci zvířat zoologických zahrad;
2. chirurgie, ortopedie a radiologie:
a) anesteziologie, b) ortopedie, c) rentgenologie, d) radiologie, e) fyzikální terapie, f) oftalmologie;
a) anesteziologie, b) ortopedie, c) rentgenologie, d) radiologie, e) fyzikální terapie, f) oftalmologie;
3. porodnictví, nemoci pohlavních ústrojí a umělá inseminace:
a) sterilita, b) nemoci mláďat, c) umělá inseminace;
a) sterilita, b) nemoci mláďat, c) umělá inseminace;
4. parazitologie:
a) protozoologie, b) helmintologie, c) arachnoentomologie;
a) protozoologie, b) helmintologie, c) arachnoentomologie;
5. hygiena potravin a surovin živočišného původu:
a) hygiena masa a masných výrobků včetně zvěře a ryb, b) hygiena mléka, vajec a mléčných a vaječných výrobků;
a) hygiena masa a masných výrobků včetně zvěře a ryb, b) hygiena mléka, vajec a mléčných a vaječných výrobků;
6. veřejné veterinářství, epizootologie a zoohygiena:
a) epizootologie tuberkulózy, b) epizootologie mimotuberkulózních nákaz, c) zoohygiena prostředí, d) hygiena výživy zvířat, e) statistika a ekonomika, f) soudní veterinářství;
a) epizootologie tuberkulózy, b) epizootologie mimotuberkulózních nákaz, c) zoohygiena prostředí, d) hygiena výživy zvířat, e) statistika a ekonomika, f) soudní veterinářství;
7. laboratorní vyšetřovací metody:
a) mikrobiologie a imunologie, b) patologická morfologie a fyziologie, c) farmakologie, d) toxikologie, e) hematologie, f) biochemie.
a) mikrobiologie a imunologie, b) patologická morfologie a fyziologie, c) farmakologie, d) toxikologie, e) hematologie, f) biochemie.
§ 5
Základní podmínky specializace
Základní podmínky pro získání specializace jsou:
1. přidělení specializačního oboru;
2. tříletá činnost v příslušném oboru specializace;
3. úspěšné prověření znalostí veterinárního lékaře kvalifikační atestací (dále jen „atestace”).
§ 6
Přihláška ke specializaci
Veterinární lékaři, kteří hodlají dosáhnout specializace, podají ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství přihlášku, doporučenou jejich nadřízeným orgánem. V přihlášce uvedou jméno a příjmení, data narození, adresu bydliště a pracoviště, místo, dobu a druh dosavadní veterinární činnosti a obor, v němž si přejí dosáhnout specializace.
§ 7
Přidělení specializačního oboru
(1) Specializační obor přiděluje na základě plánu specializace ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství. Tento plán stanoví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství po projednání s Československou akademií zemědělských věd, veterinárními fakultami a ústředními úřady, v jejichž oboru působnosti pracují veterinární lékaři. Při přidělování specializačního oboru se v mezích plánu specializace přihlédne k přání přihlašovaného, jeho způsobilosti a dosavadní odborné činnosti.
(2) Zároveň s přidělením specializačního oboru určí ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství způsob odborné přípravy a osobu za ni odpovědnou, a to zpravidla vedoucího veterinárního lékaře pracoviště (dále jen „odpovědný veterinární lékař”).
§ 8
Příprava ke specializaci
(1) Rozsah znalostí nutných k získání specializace určí pro jednotlivé obory ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady.
(2) Znalosti potřebné k dosažení specializace lze získat:
a) na odborných pracovištích příslušného specializačního oboru,
b) na jiných odborných pracovištích ve spojení se školením ve specializačních kursech,
c) na školicích zařízeních.
Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství určí odborná pracoviště [písm. b)] a školicí zařízení a upraví náplň školení ve specializačních kursech; jde-li o obor hygieny potravin a surovin živočišného původu, postupuje přitom v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství určí odborná pracoviště [písm. b)] a školicí zařízení a upraví náplň školení ve specializačních kursech; jde-li o obor hygieny potravin a surovin živočišného původu, postupuje přitom v dohodě s ministerstvem zdravotnictví.
(3) Veterinární lékař přihlášený ke specializaci (dále jen „uchazeč”) se připravuje na specializaci podle individuálního plánu, který spolu s uchazečem sestaví odpovědný veterinární lékař s přihlédnutím k dosavadní činnosti uchazeče.
(4) Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vydá uchazeči specializační index, do něhož se zapisují údaje o přípravě ke specializaci, zejména výsledky pololetních prověrek znalostí uchazeče; pololetní prověrky provádí odpovědný veterinární lékař.
§ 9
Návrh na povolání k atestaci
Odpovědný veterinární lékař předloží ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství návrh na povolání uchazeče k atestaci, jakmile uchazeč splní předepsané podmínky; k návrhu připojí posudek o celkové způsobilosti uchazeče.
§ 10
Povolání k atestaci
(1) Uchazeče k atestaci povolává ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství po přezkoumání návrhu předloženého odpovědným veterinárním lékařem; uchazeče, kterého nepovolá k atestaci, vyrozumí s uvedením důvodů.
(2) Atestace se koná před čtyřčlennou komisí, jejíž členy jmenuje ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství.
(3) Místo a dobu atestaci, jakož i počet a složení komisí stanoví ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na základě plánu, který sestavuje vždy na dobu tří až šesti měsíců podle došlých návrhů na povolání veterinárních lékařů k atestaci.
§ 11
Atestace
(1) Atestace se skládá z dvou teoretických a dvou praktických otázek. Klasifikační stupně atestace jsou: prospěl výtečně, prospěl, neprospěl.
(2) Výsledek atestace se zapíše do specializačního indexu s uvedením druhu specializace. Zápis ve specializačním indexu je zároveň osvědčením o specializaci.
(3) Atestaci lze opakovat nejdříve po půl roce; ustanovení § 9 platí tu obdobně.
(4) Výsledek atestace oznámí komise po skončení atestací ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství.
§ 12
Pozbytí specializace
(1) Přeruší-li veterinární lékař činnost ve svém oboru specializace na dobu delší než pět let, pozbývá specializace a může ji opět nabýt po nové atestaci.
(2) Pozbytí specializace je veterinární lékař povinen oznámit neprodleně odboru zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru, příslušného podle pracoviště veterinárního lékaře. Odbor zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru zapíše pozbytí specializace do specializačního indexu veterinárního lékaře.
(3) Případ pozbytí specializace oznámí odbor zemědělství a lesního hospodářství rady krajského národního výboru do jednoho měsíce ministerstvu zemědělství a lesního hospodářství.
§ 13
Specializace vědeckých pracovníků
Universitní profesoři, docenti, doktoři a kandidáti veterinárních věd mají nárok na specializaci ve svém oboru, i když nesplňují podmínky stanovené pro získání specializace (§ 5). Osvědčení o specializaci s uvedením druhu specializace vydá jim ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na žádost potvrzenou děkanátem veterinární fakulty. Ustanovení § 12 odstavec 1 tu neplatí.
§ 14
(1) Specializaci bez splnění podmínek stanovených v § 5 nabývají veterinární lékaři, kteří v den počátku účinnosti táto vyhlášky jsou úspěšně činní po dobu alespoň pěti let v některém oboru základní specializace a dalších pěti let v oboru užší specializace nebo po dobu alespoň 10 let v oboru užší specializace.
(2) Osvědčení o specializaci vydá těmto veterinárním lékařům ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství na žádost, podanou nejpozději do šesti měsíců ode dne počátku účinnosti této vyhlášky. Žádost musí být doporučena orgánem žadateli nadřízeným a je nutno k ní připojit doklady o žadatelově odborné činnosti.
§ 15
Veterinární lékař, který byl v den počátku účinnosti této vyhlášky činný v některém oboru užší specializace nejméně šest let a podrobí se v témže oboru s úspěchem atestaci, může dosáhnout užší specializace, aniž předtím dosáhl specializace základní.
§ 16
Ustanovení §§ 5 až 13 platí jak pro základní, tak i pro užší specializaci.
§ 17
Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství může v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady povolit výjimky z ustanovení této vyhlášky.
§ 18
Ministerstvo zemědělství a lesního hospodářství vydá v dohodě se zúčastněnými ústředními úřady bližší směrnice k provedení této vyhlášky.
§ 19
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. srpna 1958.