NEMOCENSKÉ POJIŠTĚNÍ A DŮCHODOVÉ ZABEZPEČENÍ ODSOUZENÝCH

Ustanovení všeobecná

Nemocenské pojištění
Nemocenské

Vzájemný vztah nemocenského pojištění podle této části vyhlášky k pojištění podle jiných předpisů

Důchodové zabezpečení

(1) Pojištění odsouzeného, který je zařazen k pravidelnému výkonu prací v rozsahu, ve kterém obvykle pracují zaměstnanci, vzniká dnem zařazení na tyto práce a zaniká dnem, kdy odsouzený byl z výkonu těchto prací odvolán.

(2) Odsouzený, který je zařazen k výkonu prací za jiných podmínek, než které jsou uvedeny v odstavci 1, je pojištěn jen za předpokladů stanovených ve směrnicích ministerstva vnitra (§ 23).

(3) Utrpěl-li odsouzený pracovní úraz (§ 16 odst. 2 a 3 zákona o sociálním zabezpečení), považují se v době úrazu podmínky pro vznik pojištění za splněné.

(1) Výše nemocenského činí:

b) za další pracovní dny pracovní neschopnosti 60 % denního základu.

a) za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti 50 % denního základu,

(2) Při pracovní neschopnosti, která vznikla pracovním úrazem nebo nemocí z povolání nebo při karanténě náleží i za první tři pracovní dny pracovní neschopnosti nemocenské ve výši 60 % denního základu.

(3) Jestliže byl odsouzený propuštěn na svobodu a je neschopen práce pro aktivní tuberkulózu, může mu být nemocenské zvýšeno přiměřeně podle předpisů platných pro zaměstnance, nejvýše však na 70 % denního základu.*)

(4) Ustanovení § 18 odst. 3 zákona o nemocenském pojištění platí obdobně.

(1) O výpočtu denního základu pro stanovení peněžité pomoci v mateřství platí obdobně ustanovení o výpočtu denního základu pro stanovení nemocenského (§ 5).

(2) Výše peněžité pomoci v mateřství činí 75 % denního základu; při tom platí obdobně ustanovení § 27 odst. 4 zákona o nemocenském pojištění.

(1) Odsouzenému se přiznají rodinné přídavky na nezaopatřené děti jen tehdy, nelze-li je na tytéž děti přiznat z pojištění jiného oprávněného.

(2) Rodinné přídavky se přiznají jen za kalendářní měsíc, ve kterém odsouzený odpracoval aspoň 20 pracovních dnů v rozsahu odpovídajícím pracovnímu úvazku, jak je v obecných předpisech stanoven pro vznik nároku na rodinné přídavky.**) Směrnice ministerstva vnitra (§ 23) upraví podrobnosti a stanoví, které dny se kladou na roveň odpracovaným dnům.

(3) Výše rodinných přídavků (§§ 35 a 36 zákona o nemocenském pojištění) se řídí podle toho, zda nezaopatřené dítě odsouzeného je v přímém zaopatření uživatele zemědělské půdy nebo osoby postavené na roveň uživateli zemědělské půdy.

(4) Rodinné přídavky přiznané odsouzenému se vyplácejí osobě, která má dítě v přímém zaopatření.

(1) Z pojištění podle této části vyhlášky nenáleží věcné dávky nemocenského pojištění a podpora při ošetřování člena rodiny. Výjimečně lze za podmínek určených ve směrnicích ministerstva vnitra (§ 23) povolit lázeňskou péči odsouzenému, byl-li propuštěn na svobodu a je neschopen práce, nebo rodinnému příslušníku odsouzeného, pokud u něho jde o stav postavený na roveň pracovní neschopnosti.

(2) Nemocenské a peněžitou pomoc v mateřství rozděluje vězeňský ústav během výkonu trestu odnětí svobody stejným způsobem, jako odměnu odsouzeného za vykonanou práci.

(1) O dávkách nemocenského pojištění odsouzených rozhoduje náčelník příslušného vězeňského ústavu.

(2) Za zaměstnavatele odsouzených se považuje příslušný vězeňský ústav. Tento ústav plní také povinnosti a úkoly závodu vyplývající z předpisů o nemocenském pojištění.

(3) Provádění nemocenského pojištění odsouzených řídí ministerstvo vnitra.

(1) Organizase, pro kterou odsouzení pracují, je povinna odvádět měsíčně vězeňskému ústavu spolu s hrubou mzdou odsouzeného i pojistné nemocenského pojištění.

(2) Vězeňský ústav súčtuje pojistné a dávky nemocenského pojištění odsouzených měsíčně s ministerstvem vnitra; ministerstvo vnitra súčtuje úhrn pojistného a dávek měsíčně za všechny vězeňské ústavy s Ústřední radou odborů.

(1) Po dobu výkonu trestu odnětí svobody zaniká pojištění z důvodu pracovní činnosti před nástupem trestu, a to i tehdy, trvá-li po tuto dobu pracovní poměr.

(2) Po dobu výkonu trestu odnětí svobody nenáleží odsouzenému dávky z jeho dřívějšího pojištění před nástupem trestu. Nastoupil-li však zaměstnanec trest odnětí svobody jako práce neschopný v době, kdy pobíral nemocenské, může být, pokud jsou pro to jinak splněny podmínky, jeho rodinným příslušníkům poskytováno nemocenské z jeho dřívějšího nemocenského pojištění, a to až do výše tří čtvrtin; předpokladem je, že pro pracovní neschopnost nemohlo vzniknout pojištění podle této vyhlášky. To platí obdobně i pro peněžitou pomoc v mateřství.

(3) Trvá-li pracovní poměr odsouzeného i po dobu výkonu trestu, avšak odsouzený není pojištěn podle této vyhlášky, zachovávají se nároky jeho rodinných příslušníků, které by jinak plynuly z pojištění zaniklého podle odstavce 1.

(1) Trvá-li původní pracovní poměr odsouzeného zaměstnance i po jeho propuštění na svobodu, obnovuje se nemocenské pojištění z tohoto zaměstnání dnem propuštění na svobodu. Nastal-li však důvod k poskytnutí některé dávky ještě před propuštěním na svobodu nebo dříve než propuštěný opět nastoupil práci ve svém zaměstnání, náleží mu dávky z pojištění podle této vyhlášky a nikoli dávky z pojištění založeného jeho zaměstnáním.

(2) Nastoupil-li odsouzený zaměstnanec po propuštění na svobodu do svého původního zaměstnání, vypočítá se čistá denní mzda pro stanovení peněžitých dávek nemocenského pojištění jen za dobu po propuštění na svobodu; neměl-li však za tuto dobu bez svého zavinění žádný výdělek, určí se čistá denní mzda podle pravděpodobného výdělku.*)

(1) Doba, po kterou byl odsouzený pojištěn podle § 3, se pro účely důchodového zabezpečení považuje za dobu zaměstnání III. pracovní kategorie (§ 5 zákona o sociálním zabezpečení).

(2) Za hrubý roční výdělek rozhodný pro výpočet průměrného ročního výdělku (§ 8 zákona o sociálním zabezpečení) se považuje úhrn všech měsíčních výdělků dosažených v kalendářním roce.

(1) Poživateli důchodu z důchodového zabezpečení se nevyplácí důchod za dobu, po kterou odpykává trest odnětí svobody delší tří měsíců; manželce nebo dětem důchodce se vyplácí 70 % důchodu a výchovné (§ 43 odst. 2 zákona o sociálním zabezpečení).***)

(2) Je-li pojištěn podle této vyhlášky poživatel starobního důchodu, kterému náleží po dobu zaměstnání starobní důchod jen ve výši jedné třetiny (§ 10 odst. 4 a 5 zákona o sociálním zabezpečení) a který odpykává trest odnětí svobody delší tří měsíců, vyplácí se jeho manželce nebo dětem starobní důchod ve výši jedné třetiny, může se jim však v případech hodných zvláštního zřetele vyplácet 70 % starobního důchodu; za dobu, po kterou se vyplácelo 70 % starobního důchodu, činí nárok na zvýšení podle § 11 odst. 1 zákona o sociálním zabezpečení místo 4 % jen 1 % průměrného ročního výdělku.

(3) Ustanovení odstavců 1 a 2 se použije přiměřeně, vznikl-li odsouzenému nárok na důchod z důchodového zabezpečení v době výkonu trestu odnětí svobody.