§ 1
Členům Československého svazu tělesné výchovy (dále jen „účastníci tělovýchovy”) se poskytují dávky nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení za podmínek a v rozsahu, jež jsou uvedeny v dalších ustanoveních této vyhlášky; pokud z těchto ustanovení nevyplývá odchylná úprava, platí obecné předpisy o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení zaměstnanců.
§ 2
(1) Utrpí-li účastník tělovýchovy, jenž dokončil povinnou školní docházku, úraz při organizované tělovýchovné, sportovní nebo turistické činnosti, posuzuje se úraz pro účely důchodového zabezpečení (pojištění) jako úraz pracovní, jestliže tato činnost byla konána v době a na místě stanovených plánem, podle pravidel a řádů a v rámci pokynů příslušného vedoucího nebo tělovýchovné složky, která poskytuje příležitost k této činnosti.
(2) Účastníku tělovýchovy, který utrpěl úraz (odstavec 1), se poskytuje:
a) bezplatná preventivní a léčebná péče podle předpisů o jednotné preventivní a léčebné péči,
b) invalidní důchod při pracovním úrazu v základní výměře nebo částečný invalidní důchod při pracovním úrazu zaměstnance III. pracovní kategorie (§§ 16 a 17 zákona č. 55/1956 Sb.), jestliže následkem úrazu nastalo zhoršení zdravotního stavu, jaké je předpokladem invalidity nebo částečné invalidity;*) za průměrný roční výdělek se považuje částka 4800 Kčs.
(3) Nastane-li následkem úrazu odstavec 1) smrt účastníka tělovýchovy, náleží pozůstalým po něm dávky podle §§ 20 až 25 zákona č. 55/1956 Sb. vypočtené z invalidního důchodu při pracovním úrazu; těm pozůstalým, kteří vypravili pohřeb, náleží též pohřebné (§ 29 zákona č. 54/1956 Sb.).
§ 3
U osob pojištěných (zabezpečených) podle obecných předpisů o nemocenském pojištění a důchodovém zabezpečení (pojištění) se pro účely důchodového zabezpečení (pojištění) posuzuje úraz utrpěný za předpokladů uvedených v § 2 odst. 1 jako pracovní úraz utrpěný v zaměstnání (činnosti), pro něž jsou tyto osoby pojištěny (zabezpečeny), a poskytnou se jim, popřípadě pozůstalým po nich, další nebo výhodnější dávky podle uvedených obecných předpisů. Jde-li o poživatele invalidního, částečného invalidního nebo starobního důchodu z důchodového zabezpečení zaměstnanců, který není zaměstnán, zvýší se mu důchod o 130 Kčs, měsíčně, jestliže úraz způsobil invaliditu, a o 80 Kčs měsíčně, jestliže úraz způsobil částečnou invaliditu; nedosahoval-li by však důchod po tomto zvýšení částky 260 Kčs měsíčně při invaliditě a částky 160 Kčs měsíčně při částečné invaliditě, přizná se důchod ve výši těchto částek zvýšených o polovinu dosavadního důchodu. Jde-li o poživatele důchodu z důchodového pojištěni členů jednotných zemědělských družstev nebo jednotlivě hospodařících rolníků a jiných osob samostatně hospodařících, zvýší se důchod o částku 50 Kčs měsíčně, jestliže úraz způsobil invaliditu, a o 30 Kčs měsíčně, jestliže úraz způsobil částečnou invaliditu.
§ 4
Pojistné na úhradu nákladů spojených s prováděním této vyhlášky se neplatí.
§ 5
Kdo uplatňuje nárok podle této vyhlášky, oznámí úraz bez průtahu příslušné základní tělovýchovné organizaci. Tato organizace ohlásí úraz po provedeném šetření nejpozději do osmi dnů odboru pracovních sil, zdravotnictví a sociálního zabezpečeni rady okresního národního výboru s výstižným vylíčením okolností případu a je povinna i dále spolupůsobit při zjišťování skutečností rozhodných pro posouzení nároků.
§ 6
Podle této vyhlášky se posuzují nároky, jestliže se skutkové podmínky nároku splnily po dni 31. prosince 1956.
§ 7
Zrušeny jsou všechny předpisy o věcech upravených touto vyhláškou, zejména vyhláška č. 195/1954 Ú. l., o národním pojištění účastníků organizované tělesné výchovy a sportu a členů Horské služby,
§ 8
Tato vyhláška nabývá účinnosti dnem 1. října 1958.