(1) Je-li plnění smluvního penzijního nároku vázáno na splnění podmínky, že uplyne určitá čekací doba nebo že zaměstnanec setrvá v podniku, vypořádá Státní úřad sociálního zabezpečení jen ty nároky, u nichž jsou tyto podmínky splněny ke dni 1. října 1958. Státní úřad sociálního zabezpečení může však v případech hodných zřetele povolit výjimky z tohoto ustanovení.

(2) Je-li smluvní penzijní nárok stanoven pevnou částkou bez zřetele na délku doby strávené v podniku, určí se nárok ke dni 1. října 1958 tolika čtyřicetinami z této částky, kolik celých roků započitatelných podle smlouvy byl oprávněný zaměstnán v podniku; bylo-li zaměstnání přerušeno, hledí se k době zaměstnání v podniku, jakoby nebylo přerušeno. Má-li se podle smlouvy zaručující smluvní penzijní nárok odečíst od tohoto nároku zákonný důchod z důchodového zabezpečení (pojištění), vypočítávají se čtyřicetiny z rozdílu mezi smluvním penzijním nárokem stanoveným ke dni 1. října 1958 a zákonným důchodem stanoveným k témuž dni podle zákona č. 55/1956 Sb., o sociálním zabezpečení.

(3) Nedosáhne-li smluvní penzijní nárok ani částky 20 Kčs měsíčně, může Státní úřad sociálního zabezpečení se souhlasem oprávněného vyplatit náhradou za tento nárok odbytné, jakmile zaměstnanec oprávněný ze smlouvy splní podmínky pro přiznání důchodu z důchodového zabezpečení. Odbytné činí pětinásobek roční částky smluvního penzijního nároku.