(1) Dodavatel je povinen poskytnout odběrateli záruky za těch podmínek, za jakých je odběratel povinen plnit své závazky ze záruky vůči zahraničnímu zákazníkovi podle mezistátních podmínek nebo za podmínek sjednaných se zahraničním zákazníkem podle požadavku zahraničního trhu. Poskytuje-li odběratel zahraničnímu zákazníkovi záruční lhůty v tuzemsku neobvyklé, zejména delší než stanoví mezistátní podmínky, je povinen takové záruční lhůty včas dohodnout s dodavatelem, který může požadovat přirážku podle § 18. V každém případě musí být obsah záruky poskytnuté zahraničnímu zákazníkovi uveden nejpozději v dodávkovém příkazu nebo v hospodářské smlouvě dodávkové.

(2) Uplatnění záruky ze strany zahraničního zákazníka musí být oznámeno dodavateli do 7 dnů po té, kdy došlo odběrateli.

(3) Je-li zboží v tuzemsku před odesláním do zahraničí skladováno a nedojde-li k prohlídce, úpravě a ošetření podle § 29 odst. 4, prodlužují se záruční lhůty o dobu skladování, nejdéle však o 3 měsíce.

(4) Základní podmínky mohou u zboží podléhajícího zkáze stanovit odchylky od ustanovení předchozích odstavců.