Oddíl1
Příspěvek na zaopatření
§ 1
(1) K úhradě nákladů na zaopatření v ústavech sociální péče pro dospělé (dále jen „ústav”) přispívají obyvatelé ústavů popřípadě osoby, jež se k placení příspěvku na zaopatření zavázaly.
(2) Příspěvek na zaopatření v ústavu (dále jen „příspěvek”) placený obyvatelem ústavu činí 85 % jeho důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) nebo z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil anebo jiného měsíčně splatného příjmu, nejvýše však 360 Kčs měsíčně. Po zaplacení příspěvku musí obyvateli ústavu zůstat z jeho důchodu (příjmu) nejméně 50 Kčs měsíčně na úhradu drobných osobních potřeb. Komise sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru může stanovit příspěvek až do částky 560 Kčs měsíčně, je-li to odůvodněno příznivými hospodářskými poměry obyvatele ústavu; i tak musí obyvateli ústavu zůstat aspoň 15 % z jeho důchodu (příjmu).
(3) Má-li obyvatel ústavu příjem splatný v jiných obdobích než měsíčních, rozvrhne se očekávaný roční příjem na měsíce a příspěvek se předběžně vypočte podle zásad uvedených v předchozím odstavci.
(4) Poskytuje-li se zaopatření v ústavu manželům, vychází se při výpočtu příspěvku každého z nich z jedné poloviny úhrnu jejich důchodů (příjmů) anebo, má-li důchod (příjem) jen jeden z manželů, z poloviny jeho důchodu (příjmu).
(5) Poruší-li obyvatel ústavu hrubě domácí řád ústavu, může mu být příspěvek stanoven dočasně až do výše plného důchodu (příjmu), nejvýše však na 560 Kčs měsíčně. O zvýšení příspěvku nad 360 Kčs rozhoduje komise sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru, v ostatních případech provozovatel ústavu.
§ 2
Při výpočtu příspěvku podle § 1 se nepřihlíží
1. k částkám, které jsou z důchodu (přijmu) placeny na úhradu osobních potřeb osob oprávněných podle zákona o právu rodinném:
2. k odměnám
a) za práci pro ústav, jestliže nebyly vyplaceny v plné výši podle platných předpisů,
b) za práci v zemědělství, popřípadě i za jiné práce, jež stanoví Státní úřad sociálního zabezpečení,
c) za práce konané slepci, jsou-li tyto práce konány se souhlasem vedoucího ústavu:
3. k jedné polovině čisté odměny za jiné práce konané se souhlasem vedoucího ústavu, než které jsou uvedeny v bodě 2. Čistou odměnou se rozumí odměna snížená o zákonnou srážku, o částku potřebnou k úhradě výdajů za přivezení surovin, odvoz hotových výrobků, udržování dílen apod. Tato částka může být stanovena podle místních poměrů paušálem. K odměnám nepřesahujícím 100 Kčs měsíčně se však při výpočtu příspěvku nepřihlíží.
§ 3
Za dobu, po kterou se obyvatel ústavu přechodně zdržuje se souhlasem vedoucího ústavu mimo ústav, platí se za každý celý den nepřítomnosti příspěvek 5 Kčs. Úhrn takto zaplacených částek nesmí však být v jednom kalendářním měsíci vyšší, než by činil příspěvek za tuto dobu vypočtený podle § 1. V odůvodněných případech (např. je-li obyvatel ústavu přechodně umístěn v nemocnici nebo v jiném lůžkovém zdravotnickém zařízení) může vedoucí ústavu od požadování tohoto sníženého příspěvku zcela nebo zčásti upustit.
§ 4
(1) Příspěvek se platí měsíčně předem, a to v den nástupu do ústavu za dobu do konce kalendářního měsíce a za, další měsíce vždy do 5. dne každého měsíce; důchodci platí příspěvek v den nástupu do ústavu za dobu do dne příští výplaty důchodu a nadále vždy v den výplaty důchodu. Za období kratší jednoho měsíce se platí příspěvek podle dnů. Denní příspěvek činí třicetinu měsíčního příspěvku.
(2) Příspěvek se zaokrouhluje na celé koruny dolů.
(3) Má-li obyvatel ústavu příjem, který není měsíčně předem splatný, stanoví den splatnosti příspěvku provozovatel ústavu.
§ 5
(1) Změní-li se okolnosti, na jejichž základě byl příspěvek stanoven, stanoví se příspěvek znovu. Změnu těchto okolností je obyvatel ústavu (jeho zákonný zástupce) povinen ohlásit vedoucímu ústavu do 15 dnů ode dne, kdy nastala. Snížení nebo zvýšení příspěvku se provede ode dne splatnosti příspěvku následujícího po dni, kdy změna byla ohlášena.
(2) Bylo-li stanovení nižšího příspěvku přivoděno tvrzením nepravdivých nebo zatajením rozhodných skutečností anebo nedošlo-li ke zvýšení příspěvku v důsledku zanedbání ohlašovací povinnosti uvedené v odstavci 1, stanoví se příspěvek podle nově zjištěných okolností ode dne jejich vzniku.
Oddíl2
Kapesné
§ 6
Obyvateli ústavu, který nemá žádný příjem ani vlastní prostředky na úhradu drobných osobních potřeb, poskytne se kapesné až do 50 Kčs měsíčně z rozpočtových prostředků určených na osobní výdaje mimo fondy. Z důvodů uvedených v § 1 odst. 5 může být kapesné provozovatelem ústavu dočasně zcela nebo zčásti odňato.
Oddíl3
Odměny za pracovní činnost pro ústav
§ 7
(1) Za pracovní činnost pro ústav náleží obyvateli ústavu odměna, kterou stanoví vedoucí ústavu podle druhu konané práce a se zřetelem k výkonu obyvatele ústavu. Odměna se může poskytnout, jen jestliže práce je vykonávána se souhlasem vedoucího ústavu, netvoří pracovní náplň některého zaměstnance ústavu a trvá aspoň jednu hodinu denně. Neodměňuje se činnost vyplývající z péče o sebe (udržování pořádku v ložnici, urovnávání lůžka apod.) a pracovní činnost ojedinělá nebo nahodilá.
(2) Odměny za pracovní činnost pro ústav se určují ve výši mezd za stejné či obdobné práce vykonávané v zaměstnaneckém pracovním poměru podle časových tarifů stanovených všeobecnou úpravou pro dělníky. Při nižších než normálních výkonech se odměny přiměřeně snižují. Opakující se práce lze odměňovat přiměřeným paušálem.
(3) Odměny se uhrazují z rozpočtových prostředků určených na osobní výdaje mimo fondy.
Oddíl4
Kulturní fond obyvatel ústavů
§ 8
(1) V ústavech se zřizuje kulturní fond obyvatel ústavu. Obyvatelé ústavů přispívají do něho dobrovolnými příspěvky. Do fondu plynou dále částky věnované k jeho účelům.
(2) Fond spravuje výbor obyvatel, který používá jeho prostředků se souhlasem vedoucího ústavu k prohloubení kulturního života obyvatel ústavu.
Oddíl5
Závěrečná ustanovení
§ 9
Vyhláška předsedy státní komise důchodového zabezpečení a předsedy státního úřadu pro věci církevní č. 257/1955 Ú. l., o příspěvku na zaopatření a kapesném v domovech důchodců a o odměnách za pracovní činnost jejich obyvatel, se zrušuje.
§ 10
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1959.