(1) K úhradě nákladů na zaopatření v ústavech sociální péče pro dospělé (dále jen „ústav”) přispívají obyvatelé ústavů popřípadě osoby, jež se k placení příspěvku na zaopatření zavázaly.

(2) Příspěvek na zaopatření v ústavu (dále jen „příspěvek”) placený obyvatelem ústavu činí 85 % jeho důchodu z důchodového zabezpečení (pojištění) nebo z důchodového zaopatření příslušníků ozbrojených sil anebo jiného měsíčně splatného příjmu, nejvýše však 360 Kčs měsíčně. Po zaplacení příspěvku musí obyvateli ústavu zůstat z jeho důchodu (příjmu) nejméně 50 Kčs měsíčně na úhradu drobných osobních potřeb. Komise sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru může stanovit příspěvek až do částky 560 Kčs měsíčně, je-li to odůvodněno příznivými hospodářskými poměry obyvatele ústavu; i tak musí obyvateli ústavu zůstat aspoň 15 % z jeho důchodu (příjmu).

(3) Má-li obyvatel ústavu příjem splatný v jiných obdobích než měsíčních, rozvrhne se očekávaný roční příjem na měsíce a příspěvek se předběžně vypočte podle zásad uvedených v předchozím odstavci.

(4) Poskytuje-li se zaopatření v ústavu manželům, vychází se při výpočtu příspěvku každého z nich z jedné poloviny úhrnu jejich důchodů (příjmů) anebo, má-li důchod (příjem) jen jeden z manželů, z poloviny jeho důchodu (příjmu).

(5) Poruší-li obyvatel ústavu hrubě domácí řád ústavu, může mu být příspěvek stanoven dočasně až do výše plného důchodu (příjmu), nejvýše však na 560 Kčs měsíčně. O zvýšení příspěvku nad 360 Kčs rozhoduje komise sociálního zabezpečení rady okresního národního výboru, v ostatních případech provozovatel ústavu.