Část I
Úvodní ustanovení
§ 1
Účel úpravy
Nejednotnost lékařů v hodnocení bolesti, doprovázená stejnou rozdílností v jejím peněžitém oceňování, znesnadňovala již v minulosti mimosoudní projednávání nároků na náhradu škody při ublížení na zdraví (§ 355 obč. zák.). Po vydání zákona č. 58/1956 Sb., o náhradě škody za pracovní úrazy a o náhradě nákladů léčebné péče a dávek nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení, nelze se s tímto stavem nadále smiřovat. Náhrada škody z pracovních úrazů se totiž stala doplňkem systému sociálního zabezpečení a její výše nesmí být v žádné ze svých složek vystavována nejednotnostem tohoto druhu. Stanovením jednotných měřítek bude také lékařům, podnikům a odborovým orgánům usnadněna jejich odpovědná práce při projednávání náhrady škody.
§ 2
Rozsah platnosti
Touto vyhláškou jsou povinni se řídit zdravotnická zařízení a všichni lékaři, podávající posudek o bolestném, ať tak činí při výkonu svého zaměstnání, popř. při výkonu znalecké činnosti, nebo v jiném právním poměru.
Část II
Všeobecná ustanovení
§ 3
Kdo posuzuje bolestné
(1) Bolestné posuzují lékaři zdravotnických zařízení a lékaři povolaní nebo přibraní k tomu podle příslušných předpisů nebo se souhlasem příslušných orgánů. Posudek lékařů, oprávněných podávat posudek za zdravotnické zařízení, je posudkem těchto zařízení (posudkem ústavu).
(2) Bolestné, které je součástí nároku na náhradu škody za pracovní úrazy podle zákona č. 58/1956 Sb. (dále jen „věci zákona č. 58/1958 Sb.”), posuzují pro účely mimosoudního projednání náhrady škody lékaři ústavů národního zdraví, popř. jiných zdravotnických zařízení, a to
a) dílenský lékař, jde-li o zranění zaměstnance závodu, pro který je zřízeno závodní zdravotnické zařízení nebo ustanoven lékař s úkoly dílenského lékaře, s výjimkou případů, kdy zaměstnanec byl předán do péče obvodního lékaře;
b) obvodní lékař, byl-li zaměstnanec předán do jeho péče, anebo jestliže převážně zaměstnance léčil;
c) lékař nemocnice nebo jiného lůžkového zařízení, pokud je v nich v době podávání posudku poškozený ještě léčen anebo pokud byl léčen jenom v těchto zařízeních.
(3) Zdravotnická zařízení, jež se podílela na léčení zraněného, jsou povinna dát lékaři ústavu národního zdraví nebo jinému lékaři, oprávněnému podat posudek, k dispozici potřebnou zdravotnickou dokumentaci a poskytnout mu potřebná vysvětlení.
§ 4
Kdo je oprávněn žádat o posudek
Lékaři zdravotnických zařízení posuzují bolestné jen na žádost státních orgánů a organizací socialistického sektoru, ve věcech zákona č. 58/1956 Sb. zejména na žádost odborového orgánu nebo zaměstnavatele zraněného.
§ 5
Zásady pro posuzování bolestného
(1) Bolestné je odůvodněno pouze v případech, kdy bolest vzniká jako důsledek změn v organismu vyvolaných škodnou událostí.
(2) Základem pro spravedlivé hodnocení výše bolesti a tudíž i přiměřenosti bolestného jsou okolnosti typické pro všechna zranění téhož druhu; k jiným okolnostem, které se týkají pouze poškozené osoby nebo pouze posuzovaného případu zranění, se přihlédne způsobem stanoveným v tabulce, která tvoří přílohu této vyhlášky. Nepřihlíží se k újmám na výdělku, i když vznikají v důsledku bolesti, a ke snížení životního uplatnění; tyto újmy jsou předmětem jiných složek náhrady škody.
(3) V rámci bolestného lékař nehodnotí
a) jednoduché duševní reakce na postižení organismu, které vznikají úrazem a jsou přechodného rázu (patří sem toliko reakce afektogenního charakteru, např. zármutek nad vlastním úrazem nebo úrazem jiné osoby, strach, úlek, obavy, děsivé sny); naproti tomu se hodnotí jako bolest útrapy, které mají příčinu v organické poruše nervového ústrojí,
b) tak krátkodobé změny v organismu, že je nelze léčit, popř. ani objektivně zjistit,
c) takové změny v organismu, které jsou nezměnitelné a nejsou již léčitelné,
d) budoucí (následnou) bolest a bolest vzniklou z trvalých změn.
Část III
Ustanovení pro postup v jednotlivých případech
§ 6
Příprava posudku
Lékař, který podává posudek, prozkoumá případ na základě zdravotnické dokumentace, kterou má po ruce a kterou shromáždí od zdravotnických zařízení, v nichž byl zraněný léčen. Podle potřeby si obstará i jiná doplnění a vysvětlení, aby mohl zjistit průběh onemocnění a přesnou konečnou diagnózu.
§ 7
Stanovení celkového procenta bolestného
Po provedené přípravě posoudí lékař nejdříve souvislost, zranění se škodnou událostí a souvislost bolesti s tímto zraněním (změnou v organismu); teprve shledá-li bolestné takto odůvodněným (§ 5), zabývá se výší bolestného, kterou přiměřeně k povaze zranění a zvláštním okolnostem případu vyjádří celkovým procentem podle tabulky, která tvoří přílohu této vyhlášky.*)
§ 8
Náležitosti posudku
(1) Posudek o bolestném podává lékař písemně; jeho opis přiloží ke zdravotnické dokumentaci zraněného.
(2) V posudku je nutno uvést — kromě jména a osobních údajů zraněného — jakým postupem lékař dospěl k celkovému procentu bolesti (jednotlivé diagnózy a jejich zhodnocení), zda zraněný je vyléčen zcela, nebo zda má následky, při nichž zůstává bolest, a zda tyto následky jsou léčitelné nebo již trvalé.
Část IV
Závěrečná ustanovení
§ 9
Tato vyhláška nabývá účinnosti ode dne vyhlášení.
1. V části B uvedené celkové procento má za účel zhodnotit bolest spojenou s poraněním nejen z lékařského hlediska, ale i z hlediska ekonomického (vztah náhrady škody k hospodářským možnostem a k úkolům úrazové prevence). Je stanoveno pro zranění s typickým průběhem léčení a pro typického poškozeného. K okolnostem týkajícím se jenom osoby poškozeného a ovlivňujícím bolesti (např. celkový stav poškozeného organismu v době zranění a v době léčení) a k jiným individuálním zvláštnostem jednotlivých případů (fyzické útrapy a strasti z omezení pohybu a bezmocnosti nebo z poruchy nervového ústrojí, komplikace ztěžující léčení a zvyšující bolestivost) se přihlíží v rozmezí procenta bolestivosti, popř. není-li takové rozmezí v tabulce uvedeno, výkyvem ± 10 % od procenta uvedeného v tabulce.
2. Jde-li o jedno poranění postihující u téže osoby více systémů nebo orgánů (např. poranění skeletu spolu s poraněním vnitřních orgánů; otevřená fraktura s postižením svalstva popř. cév nebo nervové pleteně s tržnou ranou atd.), sčítají se v plné hodnotě procenta uvedená v tabulce na jednotlivá tato poranění. Při mnohočetných poraněních postihujících jednu nebo více částí těla hodnotí se nejvýznačnější poranění v plné hodnotě a ostatní se přičítají jen v hodnotě poloviční.
3. Nevyskytuje-li se posuzované poranění v tabulce, použije se sazby na poranění, s nímž lze je po stránce bolesti nejspíše srovnávat. Bolest do 10 % se nehodnotí [viz § 5 odst. 3 písm. b)].
4. Došlo-li k sekundární infekci s následným flegmonóznim zánětem, zvyšuje se celkové procento bolesti, stanovené v tabulce na základní poranění, až o polovinu.
5. Jestliže se zranění hojilo atypicky a v důsledku toho byl nutný operativní zákrok, zvyšuje se celková procento bolesti, stanovené v tabulce pro základní poranění, až na dvojnásobek (tj. jako by vzniklo nové poranění téhož druhu).
7. Posudek v případech uvedených pod č. 4, 5 lze vydat pouze, byl-li potvrzen příslušným odborníkem. Totéž platí jde-li o poranění vnitřní (např. při otřesu mozku, krvácení do míchy apod. musí posudek potvrdit neurolog, při poranění plic, ledvin atp. chirurg nebo odborník pro choroby vnitřní, popř. oba).