HLAVA III
Důchodové pojištění
§ 13
Čl. 13
Při stanovení dávek z důchodového pojištění podle ustanovení této Úmluvy budou orgány sociálního pojištění obou smluvních stran postupovat tímto způsobem:
a) orgán sociálního pojištění každé ze smluvních stran rozhodne podle svých právních předpisů a s použitím článku 4 této Úmluvy, zda oprávněná osoba splňuje podmínky pro získání nároku na dávku;
b) jsou-li splněny podmínky pro získání nároku na dávku, stanoví orgán sociálního pojištění každé ze smluvních stran nejdříve dávku tak, jako by celková doba pojištění (zaměstnání), započtená podle článku 4 této Úmluvy, byla získána výlučně podle jeho právních předpisů;
c) nato orgán sociálního pojištění každé ze smluvních stran stanoví částku dávky, kterou je povinen poskytnout, podle poměru doby pojištění (zaměstnání), získané podle jeho právních předpisů, a celkové doby pojištění (zaměstnání), získané podle právních předpisů obou smluvních stran.
§ 14
Čl. 14
Jestliže doba pojištění (zaměstnání), získaná podle právních předpisů jedné smluvní strany, nedosahuje šesti měsíců, není nároku na dávku vůči orgánu sociálního pojištění této smluvní strany. Orgán sociálního pojištění druhé smluvní strany, který v tomto případě dávku poskytne, neprovede krácení dávky podle písmene c) předchozího článku.
§ 15
Čl. 15
Jestliže u oprávněné osoby nejsou současně splněny podmínky pro získání nároku na dávku podle právních předpisů obou smluvních stran, poskytne této osobě svůj díl dávky, stanovený podle článku 13 této Úmluvy, orgán sociálního pojištění té smluvní strany, podle jejíchž právních předpisů jsou tyto podmínky splněny. Budou-li podmínky pro získání nároku na dávku splněny dodatečně i podle právních předpisů druhé smluvní strany, rozhodnou orgány sociálního pojištění obou smluvních stran o dávce znovu.
§ 16
Čl. 16
Je-li celková částka dávky, stanovená podle článku 13, po případě částka dávky, stanovená podle článku 15 této Úmluvy, nižší než částka, která by náležela oprávněné osobě podle právních předpisů jedné smluvní strany jen na základě doby získané v pojištění (zaměstnání) na území této smluvní strany, zvýší orgán sociálního pojištění této smluvní strany dávku, kterou má poskytnout, o částku rovnající se rozdílu mezi těmito dávkami.
§ 17
Čl. 17
(1) Ustanovení o důchodovém pojištění platí i v případech, kdy invalidita nastane následkem pracovního úrazu nebo nemoci z povolání. Avšak zvýšení dávky, po případě dávka, jež se v těchto případech poskytuje nad rámec dávky při invaliditě, která nastala následkem obecného onemocnění, poskytuje výlučně orgán sociálního pojištění té smluvní strany, jejíž právní předpisy se vztahují na příjemce dávky v době pracovního úrazu, po případě v době vzniku invalidity následkem nemoci z povolání.
(2) Jestliže oprávněná osoba, která pobírá důchod z důvodu pracovního úrazu nebo nemoci z povolání od orgánu sociálního pojištění jedné smluvní strany, utrpí na území druhé smluvní strany nový pracovní úraz nebo znovu onemocní nemocí z povolání, rozhodne o jejích nárocích orgán sociálního pojištění této druhé smluvní strany podle svých právních předpisů s přihlédnutím k dřívějšímu pracovnímu úrazu, po případě k dřívější nemoci z povolání. Totéž platí i v případě zhoršení zdravotního stavu oprávněné osoby, které nastane následkem výkonu práce v zaměstnání na území druhé smluvní strany.