VŠEOBECNÁ USTANOVENÍ

Úvodní ustanovení

Základní ustanovení
Právní úkony socialistických organizací
Počítání času

Změna závazků

Práva a povinnosti ze závazků

Zánik závazků a práv

Závazky z hospodářských smluv
Přijetí návrhu smlouvy
Lhůta pro přijetí

Závazky z úředního opatření, z arbitrážního rozhodnutí a z jiných právních skutečností

Závazky ze způsobení škody

Závazky z bezdůvodného obohacení
Bezdůvodné plnění
Upotřebení věci a náklady učiněné ve prospěch jiné organizace

Závazky z odpovědnosti za vady plnění
Vady plnění

Náležitosti plnění
Způsob plnění
Čas plnění

Prodlení
Prodlení povinné organizace
Prodlení oprávněné organizace

Zajištění závazků
Majetkové sankce
Ručení

Zánik závazků
Splnění
Dohoda stran

Zánik práv

(1) Tento zákon upravuje závazkové poměry mezi socialistickými organizacemi vznikající z hospodářských smluv, z úředních opatření, z rozhodnutí arbitrážních orgánů, ze způsobení škody, z bezdůvodného obohacení, z odpovědnosti za vady plnění nebo z jiných skutečností, jež jsou uvedeny v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech. Ustanovení §§ 82 až 87 se však vztahují i na ostatní závazkové poměry mezi socialistickými organizacemi.

(2) Zákon se nevztahuje na závazkové poměry vznikající při provádění přepravy, které jsou upraveny přepravními řády (podmínkami) a na závazkové poměry, v nichž aspoň jednou ze stran je jednotné zemědělské družstvo. Vláda však může jeho účinnost na tyto závazkové poměry zcela nebo zčásti rozšířit.

(1) Organizace jednají svými orgány nebo svými zástupci. Zástupce si může sám ustanovit dalšího zástupce, jen jestliže zastoupená organizace k tomu dala výslovný souhlas.

(2) Kdo je v rámci činnosti organizace pověřen provádět určité úkoly, je oprávněn ke všem úkonům, k nimž při tom obvykle dochází.

(1) Překročí-li orgán při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, jen jestliže druhá organizace o tomto překročení věděla nebo musela vědět.

(2) Překročí-li zástupce při právním úkonu meze svého oprávnění, je právní úkon neplatný, pokud nebude překročení dodatečně schváleno orgánem zastoupené organizace. Překročení platí za schválené, jestliže zastoupená organizace na základě takového právního úkonu započala s plněním nebo přijala plnění druhé organizace. Překročení zvláštních pokynů daných zástupci organizace nemá vliv na platnost právního úkonu učiněného zástupcem, jestliže tyto pokyny nebyly známy druhé organizaci.

(3) Organizace neodpovídá za škodu, která vznikla jiné organizaci následkem neplatnosti právního úkonu podle předcházejících odstavců.

(1) Právní úkony, na něž se vztahuje tento zákon, jsou neplatné, jestliže jsou v rozporu s právními předpisy, se zásadami hospodářské politiky Československé republiky nebo nejsou v souladu s plněním úkolů organizace.

(2) Jestliže bylo započato s plněním na základě právního úkonu neplatného podle odstavce 1, musí být vše to, co bylo nebo má být plněno organizací, která v době právního úkonu o neplatnosti věděla nebo vědět musela, odvedeno do státního rozpočtu. Místo nepeněžitého plnění odvádí se do rozpočtu jeho peněžitá hodnota.

(1) Lhůta určená podle dnů počíná dnem, který následuje po události, jež je rozhodující pro její počátek.

(2) Konec lhůty určené podle týdnů, měsíců nebo let připadá na den, který se pojmenováním nebo číslem shoduje se dnem, na který připadá událost, od níž lhůta počíná. Není-li takový den v posledním měsíci, připadá konec lhůty na poslední den měsíce.

(1) Polovinou měsíce se rozumí patnáct dnů, středem měsíce jeho patnáctý den.

(2) Je-li lhůta určena na jeden nebo několik měsíců a půl měsíce, počítá se patnáct dní naposled.

(1) Práva, jehož nabytí je vázáno na určitý den, se nabývá již počátkem tohoto dne. Právní následky prodlení nebo zmeškání nastanou teprve uplynutím posledního dne lhůty. Je-li však k projevu nebo k plnění určena anebo obvyklá jen určitá doba denní, lze takový projev učinit nebo plnění poskytnout včas jen v této denní době.

(2) Jestliže by poslední den lhůty určené k projevu nebo k plnění připadl na den pracovního klidu, je posledním dnem lhůty nejblíže příští den pracovní, pokud právní předpis nestanoví něco jiného.

(1) Hospodářské smlouvy, upravené v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech, uzavírají mezi sebou organizace o dodávkách výrobků, o pracích a výkonech, popřípadě o jiných způsobech spolupráce, jichž je třeba k plnění státního plánu rozvoje národního hospodářství.

(2) Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, platí o uzavírání hospodářských smluv ustanovení této hlavy.

(2) Ustanovení odstavce 1 platí obdobně i o odvolání přijetí.

(1) Návrh smlouvy zanikne odvoláním, jen dojde-li odvolání nejpozději současně s návrhem. Odvolání učiněné ústně, telefonicky nebo telegraficky musí být bez zbytečného odkladu potvrzeno též písemně.

a) jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané na základě kapacitní smlouvy nebo příslušných plánovacích dokladů,

(1) Organizace (dodavatel, odběratel) je povinna uzavřít hospodářskou smlouvu v případech, kdy tak výslovně stanoví tento zákon nebo prováděcí předpisy.

(2) Dodavatel je povinen na žádost odběratele uzavřít hospodářskou smlouvu,

b) jde-li o výrobky, práce nebo výkony včas objednané a určené pro centralizovanou investiční výstavbu, pro úkol stanovený jmenovitě vládou anebo pro zabezpečení obranyschopnosti státu,

c) jde-li o výrobky, práce nebo výkony určené pro vývoz,

d) jde-li o včas objednané poddodávky potřebné pro výrobky, práce nebo výkony uvedené v bodech b) a c).

(3) Byla-li část obsahu smlouvy určena rozhodnutím arbitráže, počíná účinnost této části stejným okamžikem jako účinnost části dohodnuté, pokud není v rozhodnutí arbitráže stanoveno něco jiného.

(2) V případech, kdy je povinnost uzavřít hospodářskou smlouvu, může se organizace, která je oprávněna požadovat uzavření hospodářské smlouvy, domáhat, aby i celý obsah hospodářské smlouvy byl určen rozhodnutím arbitráže. Arbitráž přitom zvláště přihlédne též k vyjádření příslušných nadřízených orgánů.

(1) Neshodnou-li se organizace o jiném obsahu smlouvy, než jsou podstatné náležitosti (§ 17), může organizace, jejíž návrh byl přijat, do měsíce ode dne, kdy obdržela přijetí, požádat arbitráž o rozhodnutí. Neučiní-li tak, platí smlouva se změnami nebo doplňky, se kterými byl její návrh přijat.

(2) Za škodu způsobenou bez zavinění organizace odpovídá, jen pokud je tak výslovně stanoveno v tomto zákoně nebo v prováděcích předpisech.

(1) Organizace, která jiné organizaci způsobila škodu porušením závazku upraveného tímto zákonem nebo prováděcími předpisy anebo porušením jiné právní povinnosti směřující k stanovení státního plánu rozvoje národního hospodářství nebo zajištění jeho plnění, je povinna škodu nahradit, pokud nedokáže, že ji nezavinila.

(1) Za zavinění organizace se považuje, s výjimkou uvedenou v ustanovení § 6 odst. 3, nejen zavinění jejích orgánů, nýbrž i zavinění jejích zaměstnanců (členů) při plnění povinností vyplývajících z úkolů organizace.

(2) Osoby, jejichž zavinění se přičítá organizaci, odpovídají jen této organizaci, a to podle zvláštních předpisů.

(1) Nelze-li přesně nebo bez neúměrných obtíží zjistit výši škody, stanoví ji arbitráž volnou úvahou.

(2) Na náhradu škody se započítávají majetkové sankce, úroky z prodlení, popřípadě poplatky z prodlení, na něž vzniklo poškozené organizaci právo následkem nesplnění povinnosti, jejímž porušením byla způsobena škoda.

(3) Odůvodňuje-li to povaha nebo míra zavinění, význam škody a její náhrady nebo jiné okolnosti hodné zvláštního zřetele, může arbitráž náhradu škody přiměřeně snížit.

(2) Bylo-li plněno na základě hospodářské smlouvy, která byla neplatná, nebo zanikl-li právní poměr jí založený, zejména proto, že jedna z organizací použila práva od smlouvy odstoupit, je každá z organizací povinna vydat vše, co jí bylo plněno na základě takové smlouvy tak, aby žádná z organizací nezískávala nic na újmu druhé.

(1) Organizace, která přijala plnění, pro něž není právem uznaný důvod, je povinna vydat je organizaci, která plnění poskytla. Zejména je povinna vydat plnění, které jí jiná organizace poskytla jen v omylu, že je k němu povinna, nebo jen za předpokladu, že jí v budoucnu taková povinnost vznikne, což se však nestalo, anebo plnění, pro které po jeho poskytnutí odpadl právem uznaný důvod.

(1) Organizace zavázaná vydat plnění je povinna vrátit předmět plnění s příslušenstvím a přírůstkem a poskytnout přiměřenou náhradu za opotřebení. Není-li vrácení předmětu plnění dobře možné, zvláště byly-li provedeny práce nebo výkony, je organizace povinna nahradit cenu podle doby přijetí plnění. Organizace je dále povinna vydat, popřípadě nahradit užitky, které vytěžila nebo opomenula vytěžit, a to od doby, kdy mohla poznat bezdůvodnost plnění. Bylo-li předmětu plnění užíváno po době, kdy organizace mohla poznat bezdůvodnost plnění, je povinna poskytnout i přiměřenou náhradu za užívání. Peněžité plnění se vrací se zákonnými úroky z prodlení ode dne přijetí.

(2) Organizace povinná vydat plnění může požadovat náhradu nutných nákladů, které vynaložila, a to i tehdy, nahrazuje-li jen cenu. Právo na náhradu nákladů užitečných má, jen pokud je vynaložila předtím, než mohla poznat bezdůvodnost plnění. Nahrazuje-li organizace jen cenu, může si na ní započítat vynaložené náklady.

(2) Ustanovení předcházejícího odstavce platí přiměřeně i o vadách oprav provedených dodavatelem.

(1) Organizace, které byly dodány vadné výrobky, práce nebo výkony, má právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou. Kromě toho má právo, pokud není v dalších ustanoveních stanoveno něco jiného, z důvodu odpovědnosti za vady,

b) je-li vada odstranitelná, požadovat bezplatné odstranění vady nebo náhradu nákladů na odstranění vady anebo přiměřenou slevu.

a) je-li vada neodstranitelná, požadovat přiměřenou slevu nebo plnění dodatečně odmítnout a buď žádat nové bezvadné plnění, anebo v rozsahu odmítnutého plnění od smlouvy odstoupit s následky uvedenými v § 35 odst. 2,

(4) Práva z odpovědnosti za vady mohou být v prováděcích předpisech upravena odchylně od ustanovení tohoto zákona.

(3) Bylo-li plněno menší množství, než udala organizace, která plnila, má organizace, které bylo plněno, právo na majetkové sankce stanovené právním předpisem nebo smlouvou; pokud jde o ostatní následky, posuzuje se tato nesrovnalost co do množství jako částečné nesplnění smlouvy.

(1) Za podmínek uvedených v § 46 může oprávněná organizace smlouvou postoupit právo na plnění jiné organizaci. Odpovídá jí za to, že v době postupu právo trvalo.

(2) Dokud organizace, která má povinnost plnit, neví o postupu, může plnit organizaci původně oprávněné.

(1) Není-li v dalších ustanoveních nebo v prováděcích předpisech stanoveno něco jiného, není oprávněná organizace povinna na plnění přijmout ani organizace, která má plnit, povinna poskytnout něco jiného, než na co zní závazek. Totéž platí obdobně o místě plnění.

(2) Oprávněná organizace nesmí odmítnout nabídnuté částečné plnění závazku, pokud to neodporuje dohodě nebo povaze závazku.

(2) Jsou-li pro to důležité důvody, může výjimečně prováděcí předpis nebo právní úkon, zejména hospodářská smlouva, stanovit místo plnění jinak.

b) u prací a výkonů ve mzdě, prováděných v závodě dodavatele, místa určená pod písm. a); u ostatních prací a výkonů místo, kde se práce nebo výkony provádějí.

a) u dodávky výrobků místo, kde se výrobky podávají k přepravě do místa určení prvému tuzemskému veřejnému dopravci, poště nebo k přepravě neveřejným dopravním prostředkem vyslaným odběratelem, anebo závod odběratele, přepravují-li se výrobky neveřejným dopravním prostředkem vyslaným dodavatelem,

(1) Místem plnění je

(2) Mělo-li být podle výslovného ustanovení smlouvy plněno výhradně jen v určitý den nebo jen do určité lhůty, musí oprávněná organizace, chce-li trvat na splnění po uplynutí stanoveného času plnění, oznámit to ihned organizaci povinné; jestliže tak neučiní, nemůže již později trvat na splnění.

(1) Je-li organizace v prodlení s plněním závazku z hospodářské smlouvy, může oprávněná organizace od smlouvy odstoupit, nesplnila-li povinná organizace závazek ani v přiměřené dodatečné lhůtě, kterou jí oprávněná organizace stanovila s upozorněním, že jinak od smlouvy odstoupí. Prováděcí předpisy mohou právo na odstoupení od smlouvy dále omezit nebo vyloučit.

(2) Povinná organizace může na nebezpečí a náklad oprávněné organizace, která je v prodlení, výrobky, jež mají být podle smlouvy dodány, uskladnit a uskladněné výrobky vyfakturovat. Musí však oprávněnou organizaci vyrozumět a podle svých možností o uskladněné výrobky pečovat.

(3) Není-li dále stanoveno něco jiného, může povinná organizace při prodlení u jiného smluvního plnění než dodávky výrobků odstoupit od smlouvy s následky uvedenými v § 35 odst. 2, jestliže oprávněnou organizaci na to předem upozornila.

(1) Po dobu prodlení oprávněné organizace nenastane prodlení organizace povinné.

(1) Arbitráž může zvýšit majetkové sankce, vyžaduje-li to povaha závazku nebo jiné důležité důvody.

(2) Snížit, popřípadě prominout majetkové sankce může arbitráž jen ve zcela výjimečných případech. Povinná organizace může o to požádat nejpozději do dvou měsíců poté, kdy obdržela vyúčtování majetkových sankcí.

(2) Způsob fakturování a placení, jakož i následky opožděného fakturování a placení upravují zvláštní předpisy.

(1) Peněžitý závazek zaniká dnem, kdy platba dojde věřiteli nebo jeho peněžnímu ústavu; u plateb prováděných v platebním a zúčtovacím styku bez prostřednictví pošty zaniká však peněžitý závazek již dnem, kdy věřitelova pohledávka byla odepsána z dlužníkova účtu u peněžního ústavu.

(1) Závazek lze nahradit novým také tak, že si organizace dohodou upraví práva mezi nimi dosud sporná nebo pochybná (narovnání).

(2) Omyl v tom, co bylo mezi organizacemi sporné nebo pochybné, nevadí platnosti narovnání. I když se později zjistí, že některá z organizací neměla žádné právo, nepozbývá platnosti dohoda učiněná v dobré víře.

a) u práv z odpovědnosti za vady plnění tři měsíce,

c) u ostatních práv jedenapůl roku.

(3) Stanoví-li dosavadní předpisy u některého práva kratší lhůtu pro jeho zánik nebo kratší promlčecí lhůtu, zaniká právo, nebylo-li uplatněno v této kratší lhůtě.

(2) Tato lhůta činí, pokud v prováděcích předpisech není stanoveno něco jiného,

(1) Práva ze závazkových poměrů mezi organizacemi zanikají, nebyla-li uplatněna ve stanovené lhůtě u arbitráže nebo u soudu.

b) u práv na majetkové sankce, s výjimkou majetkových sankcí za vady, šest měsíců,

b) nedošlo-li k dohodě o odstranění vad, dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny, a není-li takovýto zápis předepsán, uplynutím lhůty stanovené pro oznámení stanoviska organizace, která plnila, k reklamaci organizace oprávněné; u zboží vyváženého dnem následujícím po dni, kdy podnik zahraničního obchodu odškodnil zahraniční odběratele nebo kdy zboží se vrátilo z ciziny;

(3) U ostatních práv počíná lhůta pro jejich zánik, jakmile právo mohlo být vykonáno poprvé.

(2) Lhůta pro zánik práva na náhradu škody počíná

(1) Lhůta pro zánik práv z odpovědnosti za vady plnění počíná:

a) došlo-li k dohodě o odstranění vad, uplynutím lhůty stanovené k tomu v dohodě;

c) u práva na majetkové sankce za vady, práva na odstoupení od smlouvy a u práva na slevu z ceny dnem uvedeným v písm. b);

d) u práva na náhradu nákladů na odstranění vad dnem následujícím po odstranění vad; toto právo však lze uplatnit nejdéle do jednohoapůl roku ode dne splnění;

e) u práva ze záruky dnem následujícím po uplynutí záruční doby.

a) u práva, jehož uplatnění je podmíněno jeho uvedením v zápise o převzetí prací, dnem následujícím po sestavení zápisu;

b) u práva na náhradu škody vzešlé z vady – aniž jde o případ uvedený pod písm. a) – dnem následujícím po sestavení předepsaného zápisu, v němž jsou vady uvedeny, nebo po odeslání reklamace, a nestalo-li se tak, uplynutím lhůty pro zjištění, popřípadě reklamaci vad plnění;

c) v ostatních případech dnem, kdy se poškozená organizace dověděla o škodě a škůdci.

(2) Při úhradě peněžitých pohledávek v platebním a zúčtovacím styku lhůta pro zánik práva přestává běžet:

a) dal-li příkaz k úhradě věřitel, dnem, kdy jej věřitel odeslal příslušnému peněžnímu ústavu; vrátí-li peněžní ústav věřiteli jeho příkaz, lhůta běží dále ode dne, kdy jej věřitel dostal;

(3) Lhůta pro zánik práv peněžních ústavů z poskytnutých úvěrů a z převzatých záruk za úvěry neprobíhá dále, popřípadě ani nepočíná, jestliže účet dlužníka (ručitele), z něhož mají být tyto pohledávky uhrazeny, vede peněžní ústav, který je věřitelem, a na tomto účtě není dostatek prostředků použitelných pro jejich úhradu.

(1) Lhůta pro zánik práva na zaplacení ceny za dodané výrobky, práce a výkony počíná dnem následujícím po splnění (částečném splnění); při uskladnění (§ 64 odst. 2) počíná tato lhůta dnem následujícím po uskladnění výrobků na náklad odběratele.

b) dal-li příkaz k úhradě dlužník, dnem, kdy příkaz došel peněžnímu ústavu; lhůta běží dále ode dne, kdy věřitel dostal oznámení peněžního ústavu, že příkaz k úhradě byl odvolán.