Vyvlastnění

(1) Vyžaduje-li to uskutečnění úkolů stanovených státním plánem rozvoje národního hospodářství, uskutečnění stavby nebo její užívání anebo provedení asanace, lze potřebné nemovitosti nebo práva k nim vyvlastnit. Nejde-li o vyvlastnění pro účely uskutečnění úkolů stanovených státním plánem rozvoje národního hospodářství, lze nemovitosti nebo práva k nim vyvlastnit, jen převažuje-li zájem na uskutečnění nebo užívání stavby anebo na provedení asanace nad jiným oprávněným zájmem dosavadního vlastníka nebo jiného oprávněného.

(2) Vyvlastnit lze, jen není-li možno účelu vyvlastnění dosáhnout jinak a nelze-li získat nemovitosti nebo práva k nim dohodou. Vyvlastnění musí být ve shodě se záměry a cíli územního plánu a může být provedeno jen v nezbytném rozsahu a s nejmenším omezením práv třetích osob.

(3) Vyvlastněním lze dosáhnout, aby byla trpěna opatření, která omezují výkon vlastnického práva k nemovitostem nebo jiného věcného práva, zřízení věcných práv k nemovitostem, přechodu vlastnického práva k nemovitosti nebo postoupení, omezení nebo zrušení jiného věcného práva.

(4) Přechodem vlastnického práva k nemovitosti vyvlastněním zanikají všechna práva třetích osob k ní, pokud rozhodnutí o vyvlastnění nestanoví něco jiného.

(1) Náhradu za vyvlastnění poskytne osoba, v jejíž prospěch bylo vyvlastnění provedeno.

(2) Je-li předmětem vyvlastnění osobní majetek nebo zemědělský pozemek, může stavební úřad přiznat vyvlastněnému na jeho žádost nebo na návrh vyvlastnitele náhradu v jiném vhodném nemovitém majetku nebo ve stavebních prostředcích.

(1) O vyvlastnění a o náhradě za vyvlastnění rozhoduje stavební úřad.

(2) Neprokáže-li vyvlastňovaný vyvlastniteli, že třetí osoby, kterým náleží práva podle zápisu v pozemkové knize nebo podle jiných dokladů předložených v řízení o vyvlastnění, a orgány příslušné k vybírání státních příjmů souhlasí s vyplacením náhrady vyvlastňovanému, složí vyvlastnitel náhradu u soudu, v jehož obvodu nemovitost leží. Soud rozvrhne složenou částku podle předpisů o rozvrhu podstaty v exekučním řízení.

(1) Nezačal-li vyvlastnitel nebo jeho právní nástupce užívat vyvlastněné nemovitosti nebo práv k ní k účelu, pro který bylo vyvlastnění provedeno, ve stanovené lhůtě, nejdéle však do dvou let od vydání rozhodnutí o vyvlastnění, může být na žádost vyvlastněného nebo jeho právního nástupce rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo částečně zrušeno. Žádost je třeba podat nejpozději do tří měsíců po uplynutí uvedených lhůt. O žádosti rozhodne orgán, který vydal v prvé stolici rozhodnutí o vyvlastnění.

(2) Bylo-li rozhodnutí o vyvlastnění zcela nebo částečně zrušeno, má vyvlastnitel nárok na vrácení poskytnuté náhrady nebo její poměrné části i s jejími užitky a vyvlastněný nárok na náhradu vzniklé škody.

(3) O nároku na vrácení poskytnuté náhrady s jejími užitky a o nároku na náhradu vzniklé škody a o její výši rozhoduje soud podle obecných předpisů.