(1) Má-li být zajištěno rychlé a úspěšné zdolání požáru při společném zásahu jednotek požární ochrany, je nutno, aby tento zásah byl jednotně řízen, a to tím velitelem jednotky požární ochrany, od něhož lze očekávat nejsprávnější rozhodování; proto může řídit zásah i okresní nebo okrskový velitel Československého svazu požární ochrany, který byl odborem pro vnitřní věci rady okresního národního výboru zmocněn řídit po dobu vykonávání své funkce hasební zásahy.

(2) Velení při společném zásahu jednotek požární ochrany náleží podle těchto zásad:

a) velitel jednotky požárního útvaru má přednost před veliteli požárních sborů a před okresním a okrskovým velitelem Československého svazu požární ochrany;

b) okresní a okrskový velitel Československého svazu požární ochrany mají přednost před veliteli veřejných požárních sborů; okresní velitel Československého svazu požární ochrany má přednost před okrskovým velitelem;

c) velitel jednotky požární ochrany z obce, v níž se provádí zásah, má přednost před veliteli jednotek z jiné obce, jde-li o jednotky požární ochrany téhož druhu;

d) je-li na místě zásahu několik jednotek požární ochrany téhož druhu, má přednost velitel, jenž nejdříve začal řídit zásah.