ODDÍL IV
Ustanovení o dědictví

1. Občané jedné smluvní strany jsou co do způsobilosti zřídit nebo zrušit závěť o majetku, který je na území druhé smluvní strany, nebo o právech, která se tam mají uplatnit, jakož i co do způsobilosti nabývat dědictvím nebo odkazem takového majetku nebo takových práv, postaveni na roveň občanům druhé smluvní strany. Majetek a práva přecházejí na ně za podmínek stanovených pro vlastní občany žijící na území této smluvní strany.

2. Osvědčení o právních poměrech dědických, zejména potvrzení o nabytí dědictví nebo osvědčení vykonavatele závěti, která byla vydána příslušným orgánem jedné smluvní strany, mají tutéž důkazní moc na území druhé smluvní strany.

1. Dědění movitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

2. Dědění nemovitostí se spravuje právním řádem té smluvní strany, na jejímž území jsou nemovitosti.

1. Způsobilost zřídit nebo zrušit závěť, jakož i právní účinky vad vůle, spravují se právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti. Tento právní řád je také rozhodný pro určení, které druhy pořízení pro případ smrti jsou přípustné.

2. Forma zřízení a zrušení závěti se spravuje právním řádem smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době zřízení nebo zrušení závěti; stačí však, byla-li zachována forma právního řádu smluvní strany, na jejímž území byly tyto úkony učiněny.

1. Zahájení, jakož i další řízení o projednání movitého dědictví přísluší bez újmy ustanovení odstavce 4 justičním úřadům smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel v době smrti.

2. Zahájení, jakož i další řízení o projednání nemovitého dědictví přísluší justičním úřadům smluvní strany, na jejímž území nemovitosti jsou.

3. Ustanovení odstavců 1 a 2 platí obdobně i pro určení pravomoci v dědických sporech.

4. Je-li celé movité dědictví po občanu jedné smluvní strany na území druhé smluvní strany a souhlasí-li s tím všichni dědici a odkazovníci, přechází na návrh kteréhokoliv z nich nebo jiné osoby, jež má právo k dědictví, pravomoc k projednání na justiční úřady této druhé smluvní strany.

1. Zemře-li na území jedné smluvní strany občan druhé smluvní strany, uvědomí příslušný úřad bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad této druhé smluvní strany o úmrtí a zároveň sdělí vše, co je mu známo o dědicích a odkazovnících, o jejich bydlišti a pobytu, o dědictví a ceně dědictví, jakož i o tom, zda tu je závěť. Totéž platí, doví-li se příslušný úřad jedné smluvní strany o tom, že občan druhé smluvní strany, který zemřel na území třetího státu, zanechal majetek na území jeho státu.

2. Jestliže se diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad doví o úmrtí za podmínek odstavce 1 dříve než příslušný úřad státu jeho sídla, oznámí mu to, aby učinil opatření nutná k zajištění dědictví.

1. Ve všech dědických věcech, které se vyskytnou na území jedné smluvní strany, je diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany oprávněn, aniž k tomu potřebuje zvláštní plné moci, zastupovat před jakýmikoliv úřady vlastní občany, pokud nejsou přítomni a neustanoví-li si zmocněnce.

2. Zemře-li občan jedné smluvní strany při cestě na území druhé smluvní strany a neměl-li tam bydliště ani pobyt, budou věci, které měl u sebe, odevzdány bez dalšího řízení diplomatickému zastupitelství nebo konzulárnímu úřadu smluvní strany při zachování právních předpisů o vývozu věcí nebo převodu peněžitých částek.

1. Úřady každé smluvní strany učiní podle svého právního řádu opatření, která jsou nutná k zajištění nebo ke správě dědictví, které na jejich území zanechal občan druhé smluvní strany.

2. O opatřeních, která byla učiněna podle odstavce 1, uvědomí úřady každé smluvní strany bez odkladu diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad druhé smluvní strany; diplomatické zastupitelství nebo konzulární úřad mohou při výkonu těchto opatření spolupůsobit. Opatření, která byla učiněna podle odstavce 1, mohou být na návrh diplomatického zastupitelství nebo konzulárního úřadu změněna nebo zrušena a ta opatření, která mají být učiněna, mohou být odložena.

3. Úřad smluvní strany, jejímž občanem byl zůstavitel a který je příslušný podle článku 39 odst. 1, může navrhnout, aby byla zrušena opatření učiněná podle odstavce 1.

a) státní notářství vyzvalo, je-li tak stanoveno v právním řádu smluvní strany, kde dědictví je, věřitele zůstavitele, aby do šesti měsíců přihlásili své pohledávky;

b) veškeré dědické poplatky a všechny přihlášené pohledávky byly zaplaceny nebo zajištěny;

c) příslušné úřady daly souhlas, jehož je případně třeba, k vývozu dědických věcí; zaslání peněžitých částek se provádí podle platných právních předpisů devizových.