1. Touto Dohodou jsou dále vypořádány, jakož i zcela a konečně zlikvidovány:

a) veškeré nároky, plynoucí z Úmluvy ze dne 21. září 1945 mezi Československou republikou a Polskou republikou o repatriaci, jakož i jakékoli jiné nároky z titulu pomoci při repatriaci a přepravě československých a polských občanů a nároky podobného druhu; veškerá ujednání o tom se pokládají za zaniklá;

b) veškeré nároky, plynoucí z Ujednání ze dne 12. února 1946 mezi Československou republikou a Polskou republikou o vzájemném vydání majetku odvezeného po započetí války, jakož i nároky vzniklé v souvislosti s prováděním tohoto Ujednání; uvedené Ujednání se pokládá za nadále platné, pouze pokud jde o kulturní a archivní materiál; naproti tomu v ostatním rozsahu toto Ujednání pozbývá platnosti;

c) nároky na vrácení železničních vozidel a nároky plynoucí z jejich užívání, pokud nejsou již vypořádány a zlikvidovány podle předchozího odstavce, s vyloučením případů, na něž se vztahují ujednání železničních správ o používání vozů v mezinárodní dopravě, počínajíc ujednáním, které nabylo platnosti dnem 1. dubna 1948;

d) nároky, plynoucí z dohody uzavřené dne 29. května 1945 mezi vyslanectvím Československé republiky ve Varšavě a ministerstvem zahraničních věcí Polské republiky o vzájemném poskytnutí úvěru zastupitelským úřadům obou států.

2. Obě smluvní strany si vrátí navzájem cenné papíry, které byly z území jedné smluvní strany po započetí války zavlečeny na území druhé smluvní strany, pokud je lze nalézti, kromě cenných papírů, které podléhají odevzdání podle ustanovení článku 6 této Dohody.