(1) Přídavky na děti náleží, jsou-li splněny ostatní podmínky, tomu zaměstnanci, u něhož se k dětem přihlíží podle zákona o dani ze mzdy jako k vyživovaným osobám. Pokud dále není stanoveno jinak, nemohou být přídavky na tyto děti přiznány jiné osobě (např. druhému z rodičů).

(2) Byly-li děti uznány za vyživované osoby podle zákona o dani ze mzdy více zaměstnancům (např. rozvedeným rodičům), u nichž by byly splněny podmínky pro nárok na přídavky, přiznají se přídavky jen jednou, a to z pojištění toho z nich, který má děti v přímém zaopatření. Nemá-li děti v přímém zaopatření žádný z oprávněných, přiznají se z pojištění toho z nich, kdo na ně přispívá větší částkou; do této částky se nezapočítávání přídavky přiznané na tyto děti.

(3) Jestliže by na tytéž děti mohly být přiznány přídavky z pojištění zaměstnance nebo výchovné podle předpisů o materiálním zabezpečení příslušníků ozbrojených sil z povolání,*) přiznají se buď přídavky na děti nebo výchovné podle toho, zda děti byly uznány za vyživované osoby podle zákona o dani ze mzdy zaměstnanci nebo příslušníku ozbrojených sil z povolání; přitom ustanovení odstavce 2 platí obdobně.

(4) Není-li dítě uznáno za vyživovanou osobu podle zákona o dani ze mzdy nikomu (např. je-li zaměstnanec povolán k základní vojenské službě nebo jde-li o vysokoškolského studenta, a druhý z rodičů není zaměstnán), přiznají se přídavky na děti tomu, u něhož jsou splněny ostatní podmínky pro jejich přiznání; je-li takových oprávněných více, postupuje se obdobně podle odstavce 2.

(5) V případech, kde by postup podle odstavce 2 nebo 4 byl v neprospěch dětí, dohodnou se příslušné odborové orgány v závodech, v nichž oprávnění pracují, kterému z nich mají být přídavky na děti přiznány. Stejně se postupuje, jestliže by důsledné použití ustanovení odstavců 1, 2 nebo 4 poškozovalo zájmy dětí, poněvadž zaměstnanec, z jehož pojištění by se přídavky na děti měly podle nich poskytovat, neplní řádně své povinnosti a ohrožuje tak pravidelné poskytování přídavků. Přitom se přihlíží vždy k zájmu dětí. Ustanovení předchozích vět lze použít obdobně i pro případy uvedené v odstavci 3.