(1) U zaměstnanců, jejichž pracovní doba je rozvržena jinak než na všechny pracovní dny v týdnu, se považuje podmínka 20 odpracovaných dnů za splněnou, jestliže zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci aspoň dvacetinásobek denního průměru pracovní doby obecně zavedené. Je-li však pro některé odvětví práce závazně určena kratší pracovní doba, považuje se podmínka za splněnou, jestliže zaměstnanec odpracoval v kalendářním měsíci aspoň dvacetinásobek denního průměru této kratší pracovní doby. K práci vykonávané přesčas se při zjišťování odpracované doby nepřihlíží.

(2) U zaměstnanců se změněnou pracovní schopností a u zaměstnankyň, které mají aspoň jedno nezaopatřené dítě a jsou jinak osamělé, se v případech uvedených v odstavci 1 podmínka 20 odpracovaných dnů považuje za splněnou, jestliže odpracovali aspoň polovinu doby stanovené v odstavci 1.

(3) Do odpracované doby se u zaměstnanců uvedených v odstavcích 1 a 2 započítává také pracovní doba, po kterou zaměstnanec nekonal práci (popřípadě příslušná doba ze dnů pracovního klidu), jestliže mu za ni náležela podle platných předpisů mzda (její náhrada) nebo peněžité dávky nemocenského pojištění nahrazující mzdu, anebo jestliže v ní vykonával veřejnou funkci nebo povinnost.