(1) Tato vyhláška se vztahuje na zachycování, sběr, výkup, třídění, skladování, úpravu a spotřebu kovového odpadu.

(2) Kovovým odpadem je odpad oceli, litiny a neželezných kovů, který vzniká při hutní a slévárenské výrobě a při zpracování hutních polotovarů, dále zmetky, vyřazené a nepotřebné výrobky a neupotřebitelné stroje, konstrukce, zařízení, součásti, polotovary a jiné předměty, pokud jsou vzhledem k obsahu kovu použitelné pro hutní nebo chemické zpracování nebo jako užitkový materiál [§ 8 písm. e)]. Za kovový odpad se považují i zbytky kovů obsažené v haldách, struskách, kalech apod., pokud jejich využití pro potřeby národního hospodářství z hlediska vynaložených nákladů a daných technických možností je ekonomické; v tom směru lze využít poradenské činnosti národních podniků Kovošrot podle ustanovení § 9.

(3) Kovový odpad se ve smyslu této vyhlášky dělí na kovový odpad průmyslový a kovový odpad neprůmyslový. Průmyslový kovový odpad je ten, který vzniká v organizacích socialistického sektoru, pokud státním plánem není stanoveno jinak. Neprůmyslový kovový odpad je všechen ostatní kovový odpad, zejména kovový odpad od obyvatelstva.