Základní ustanovení
§ 3
Oborové normy platí pro všechny organizace, jejichž projekční, výrobní nebo popř. i jiná činnost spadá do určeného oboru, nebo jež jsou pověřeny kontrolou činnosti v oboru (zkušební, kontrolní, inspekční a dozorčí orgány), nebo jejichž činnost souvisí s činností vykonávanou v oboru (odběratelské organizace apod.).
§ 4
Oborové normy nesmějí odporovat státním technickým normám nebo jiným právním předpisům.
(1) Za nový druh technických norem se vyhlašují oborové normy.
(2) Oborové normy jsou technické normy, které platí jen v určeném oboru národního hospodářství.
(1) Předmětem oborových norem jsou suroviny, polotovary, výrobky a jejich části, řešení, výkony a postupy, které se v rámci oboru vyrábějí, zpracovávají nebo používají, nebo podle nichž se v oboru postupuje při výrobě nebo při jiné činnosti a u nichž vzhledem k rozsahu využití a významu výrobku nebo řešení není třeba úpravy státní technickou normou.
(2) Předmětem oborových norem mohou být i jen některá ustanovení státních technických norem použitelná pouze v příslušném oboru (např. pokud jde o lícování, závity, drsnost apod.).
(1) Schvalovat oborové normy mohou jen organizace, které ministr (vedoucí ústředního úřadu nebo orgánu), jemuž přísluší oborová gesce, pověří v dohodě se zúčastněnými ministry (vedoucími ústředních úřadů a orgánů) a s předsedou Úřadu pro normalizaci řízením technické normalizace v příslušném oboru (dále jen „pověřená organizace“). Jde-li o obor, pro nějž nebyla dosud určena oborová gesce, dohodne pověření organizace předseda Úřadu pro normalizaci se zúčastněnými ministry (vedoucími ústředních úřadů a orgánů) a s předsedou Státní plánovací komise.
(2) Pověření organizace řízením technické normalizace v příslušném oboru oznámí Úřad pro normalizaci ve svém Věstníku.