§ 1
(1) Za zaměstnance, kteří konají práce zdraví škodlivé nebo zvlášť obtížné (§ 6 zákona), se považují zaměstnanci
a) pracující s otevřenými zářiči na pracovištích II. a III. kategorie podle ČSN včetně práce u reaktorů a v oblasti primárního okruhu, u přístrojů pro přečerpávání radonu a ve zdravotnictví při léčebném zavádění uzavřených zářičů a dále pracující při úpravě radioaktivních surovin, pokud na těchto pracovištích dávky ionizujícího záření jsou obzvláště vysoké;
b) v zařízeních pro léčení tuberkulózy, kteří provádějí rentgenovou diagnostiku po více než 3 hodiny denně v měsíčním průměru;
c) kteří trvale pracují v laboratořích s vysoce virulentním materiálem;
d) kteří trvale pracují v tuberkulózních léčebnách a tuberkulózních lůžkových i ambulantních odděleních ústavů národního zdraví, v nichž se ošetřují nemocní s nakažlivou formou TBC, a v Bangových izolátech;
e) pracující pod vlivem RTG záření a s ostatními uzavřenými zářiči, pracující ve zdravotnických zařízeních při práci s radonem a pracující na pracovištích pro těžbu radioaktivních surovin, pokud v těchto případech nelze zabránit překročení 1/5 nejvýše přípustné dávky záření a zaměstnanci na těchto pracovištích pracují nepřetržitě po dobu delší 3 let;
f) kteří trvale pracují v infekčních složkách zdravotnických a veterinárních zařízení, v laboratořích a na pracovištích sloužících převážně pro vyšetření nebo zpracování infekčních materiálů;
g) pracující při přímém ošetřování nebo obsluze duševně chorých;
h) vyslaní k dlouhodobému výkonu prací do tropických oblastí nebo jinak zdravotně obtížných oblastí, pokud v těchto oblastech pracují nepřetržitě po dobu delší jednoho roku.
(2) Seznamy druhů prací, popřípadě pracovišť podle odstavce 1 písm. a) a e) vydá příslušný ústřední úřad v dohodě s ministerstvem zdravotnictví a Ústřední radou odborů a seznamy druhů prací, popřípadě pracovišť podle písm. c) a f) ministerstvo zdravotnictví v dohodě s Ústřední radou odborů.
§ 2
(1) Zaměstnancům uvedeným v § 1 odst. 1 se dovolená podle § 2 odst. 1 až 3 a § 5 odst. 1 zákona prodlužuje o jeden kalendářní týden.
(2) Zaměstnancům, kteří jsou při pracích uvedených v § 1 odst. 1 zaměstnáni jen část kalendářního roku, přísluší za každých 25 takto odpracovaných dnů poměrná část dodatkové dovolené, a to i tehdy, jestliže jim nevznikl nárok na řádnou dovolenou.
(3) Aby dodatková dovolená splnila svůj účel, musí být zaměstnancům vždy přednostně poskytnuta (§ 13 odst. 5 zákona) a nesmí být krácena (§ 8 odst. 3 zákona).
§ 3
Toto nařízení nabývá účinnosti ode dne 1. ledna 1960; provedou je všichni členové vlády.