Ochrana zemědělského půdního fondu

(1) Zemědělský půdní fond je nutno účelně obhospodařovat, aby nedocházelo k jeho znehodnocování. Správným způsobem obdělávání je možno soustavně zvyšovat úrodnost půdy. Nesprávným obděláváním půdy nebo nedbáním zásad řádného hospodaření, zejména u svažitých půd, dochází však k znehodnocování, popř. až k devastaci půdy. Při sdružování pozemků ke společnému hospodaření v jednotných zemědělských družstvech a při provádění hospodářskotechnických úprav pozemků musí být prováděna soustavně na zcelených plochách veškerá opatření k ochraně zemědělského půdního fondu, aby nedocházelo při velké rozloze honů ke zvýšené devastaci svahových půd, zejména v horských a podhorských oblastech. Je tedy nutno při zemědělské velkovýrobě podstatně změnit i agrotechniku zemědělsky využívaných svahových půd a dodržovat přísně zásady jejich ochrany a účelného využití.

(2) Vlastník (uživatel) zemědělského pozemku je povinen dbát zásad správného obhospodařování půdy. Nedbá-li jich a hrozí-li tím nebezpečí znehodnocení pozemků, může mu odbor zemědělství rady okresního národního výboru po projednání s výkonným orgánem místního národního výboru, popř. na jeho návrh, uložit zejména:

(3) Při ukládání opatření podle odstavce 2 stanoví odbor zemědělství rady okresního národního výboru lhůtu pro jejich provedení a dbá, aby ukládaná opatření byla hospodářsky únosná a úměrná docíleným výsledkům. Výkonné orgány místních národních výborů dbají na dodržování opatření k ochraně zemědělského půdního fondu za odborné pomoci odborů zemědělství rad okresních národních výborů.

(4) Odbory zemědělství rad okresních národních výborů a výkonné orgány místních národních výborů prověřují v průběhu roku využití zemědělské půdy, a to i u nezemědělských závodů a podle povahy jednotlivých případů určují způsob jejího využití. Dbají na to, aby veškerá zemědělská půda, a to i u průmyslových podniků, byla řádně využita k zemědělské výrobě až do jejího skutečného použití k jinému účelu, aby byla řádně obdělána a hnojena, aby se nezhoršoval její strukturní stav, nebyl porušován stav podzemní vody a aby se předcházelo jejímu zaplevelování a znehodnocení.

(1) K zabezpečení ochrany zemědělského půdního fondu a možnosti provedení včasných opatření v organizaci zemědělské výroby musí být již v údobí přípravy veškerých druhů územních plánů a zpracování přípravné a projektové dokumentace staveb zajištěn vzájemný soulad těchto plánů a dokumentací a dlouhodobého plánu zemědělské výroby. Územní plány a dokumentace staveb musí být vždy předem projednány podle platných předpisů s odborem zemědělství rady příslušného krajského, popř. okresního národního výboru.

(2) Odbor zemědělství rady krajského, popř. okresního národního výboru je povinen přihlédnout při projednávání územních plánů a dokumentace staveb k dosahu řešení územního plánu nebo zamýšlené investiční výstavby na zemědělskou výrobu, zejména k úbytku hodnotné úrodné půdy v nejúrodnějších polních tratích, ke vlivu továrních exhalací, k možnosti umístění výstavby na pozemcích méně hodnotných, k objemu snížení zemědělské výroby a k jeho národohospodářskému dosahu ze stanoviska plnění úkolů státního plánu rozvoje zemědělské výroby a výkupu zemědělských výrobků, ke ztíženému obdělávání pozemků a k dosahu na organizaci zemědělské výroby. Přitom přihlédne ve spolupráci s odborem výstavby a vodního hospodářství rady příslušného národního výboru k tomu, zda bylo v jednotlivých případech šetřeno zásad ochrany zemědělského půdního fondu, jako např. zda bylo účelně využito dosavadních míst a stavebních mezer vhodných k zastavění, zda bylo provedeno účelné soustředění staveb a využito vertikální (vícepodlažové) výstavby, zda při zemědělské výstavbě je účelně využíváno dosavadních objektů a navazování nové výstavby na ně, není-li zemědělská výstavba neúčelně umísťována a rozptylována na úrodné půdě v polních tratích atd.; dále přihlédne ve spolupráci s ostatními zúčastněnými odbory k tomu, zda nejsou neodůvodněně překračovány šířky ochranných pásů. Podle možnosti navrhne etapové vydávání územního rozhodnutí, aby byla půda zemědělské výrobě odnímána postupně a mohla být co nejdéle zemědělsky využívána. Půjde-li o odnímání půdy ve větších územích (např. přehrady, letiště, povrchové doly apod.), vymezí odbory zemědělství rad okresních národních výborů v dohodě se správou těchto území plochy nezbytně nutné pro požadované účely a ostatní plochy, které budou využity pro zemědělskou výrobu.

(3) Jestliže musí dojít k odnětí zemědělské půdy zemědělské výrobě, musí se vždy dbát toho, aby byla použita pro výstavbu půda jen v míře co nejnutnější, a to především půda horší jakosti, přičemž je nutno dbát zejména ochrany orné půdy. V zásadě nelze umísťovat výstavbu na jakostní zemědělské nebo orné půdě, dokud nejsou využity pro ni vhodné volné prostory v obcích, zastavěných částech nebo volné plochy nezemědělské a méně hodnotné zemědělské půdy.

(4) V zájmu zajištění plynulého hospodaření je povinna organizace, která provádí výstavbu, upravit neprodleně na vlastní náklad terén po skončení prací tak, aby uvolněná plocha byla schopna k dalšímu zemědělskému obdělávání. Při výstavbě nových objektů (např. při budování a vyrovnávání dopravní sítě) nebo při rušení objektů dosavadních je povinna organizace, která provádí stavbu nebo objekt ruší, odstranit opuštěné objekty, pokud nemohou být jinak vhodně využity (např. staré silniční těleso pro místní komunikace, pro výsadbu větrolamů a rychle rostoucích dřevin atd.) a odevzdat uvolněnou plochu pro účely zemědělské výroby. Zemního materiálu z odklizovaných objektů (např. silničního tělesa) použije se především pro účely zemědělské výroby (rekultivace pozemku, výroby kompostu atd.).

(5) Investoři jsou povinni oznámit provedení přípravných prací nebo zamýšlené výstavby alespoň půl roku předem odboru zemědělství rady okresního národního výboru a výkonnému orgánu místního národního výboru, aby nebyla narušena zemědělská výroba a plnění státního plánu zemědělské výroby a aby oseté nebo osázené plochy mohly být ještě řádně sklizeny. Přitom je třeba dbát toho, aby na pozemcích, které budou vyňaty pro účely výstavby ze zemědělského půdního fondu, nebyly neúčelně prováděny práce a investice, které by nemohly být již využity pro zemědělskou výrobu provedením zamýšlené výstavby.

(6) K zajištění ochrany zemědělského půdního fondu a zemědělské výroby, jakož i k provedení rekultivace zemědělské půdy, poškozené nebo devastované investiční výstavbou, těžbou nerostných surovin apod., jsou povinni investoři, provozovatelé a organizace zpracovávající přípravnou a projektovou dokumentaci zahrnout vždy do příslušné dokumentace plán rekultivace (skrývka ornice, její přemístění nebo uložení, úprava terénu apod.). V investičních, provozních a finančních plánech musí být zajištěny finanční a materiálové prostředky na provedení rekultivace.

(1) Provozem průmyslových podniků a těžbou nerostných surovin (zejména uhlí) vznikají rozsáhlé, značné a mnohdy již neodstranitelné škody na zemědělském půdním fondu a tím i na zemědělské výrobě, zejména v oblastech soustředěné průmyslové a těžební činnosti. Provozovatelé jsou proto povinni dodržovat tato základní opatření:

(2) Pokud opatření uvedená pod písm. e) až i) není možno za daných podmínek provést, oznámí provozovatel tuto okolnost odboru zemědělství rady okresního národního výboru, který s ním projedná provedení jiných vhodných opatření, popř. mu jejich provedení uloží po projednání s jeho nadřízenou organizací.

(1) Při budování komunikací, nadzemních a podzemních vedení dochází k zásahům do zemědělského půdního fondu a narušování zařízení a opatření (např. vodohospodářských a melioračních), která byla zřízena v zájmu zvyšování úrodnosti půdy. Taková zařízení a opatření je nutno při provádění uvedených prací důsledně chránit před jejich poškozováním a znehodnocováním nebo, nelze-li jinak, omezit škody na nezbytně nutnou míru. Je třeba dbát toho, aby trasa elektrických a jiných vedení byla navrhována tak, aby pokud možno nerušila normální provoz polních prací a nezmenšovala možnost využití půdy a zvyšování její úrodnosti, a aby byla zajištěna ochrana protierozních opatření podle § 5 a sítě závlahových a odvodňovacích zařízení, zejména aby nebyly porušovány odvodňovací drenáže a podstatněji zmenšováno jejich nadloží. Po skončení prací je provozovatel povinen uvést pozemky do původního stavu tak, aby byla zajištěna funkce všech zařízení na nich dříve vybudovaných. Ochranu zařízení a opatření v zájmu ochrany půdy a zvyšování její úrodnosti je nutno v plném rozsahu zabezpečit při provádění hospodářskotechnických úprav pozemků.

(2) Při budování větších vodohospodářských děl (např. vodních nádrží), kdy jsou postihovány veliké plochy zemědělské půdy, je potřebí učinit rovněž opatření k ochraně ornice a hlouběji uložených zemin schopných kultivace, které lze použít pro zúrodnění zemědělské půdy a výrobu kompostů. V ekonomicky odůvodněných případech a po průzkumu jakosti těchto zemin uloží odbor zemědělství rady okresního národního výboru podle ustanovení § 10 odst. 3 jejich oddělenou skrývku.

(3) Odbory zemědělství rad krajských a okresních národních výborů dozírají na řádné provádění těchto základních opatření k ochraně zemědělského půdního fondu a činí opatření k odstranění zjištěných závad.

(1) Při provádění průzkumných prací a budování nadzemních a podzemních vedení a při úpravě vodních poměrů dochází k značným a svými následky mnohdy i k trvalým škodám na zemědělském půdním fondu, zejména tím, že se nedodržuje zásada odděleného skrývání ornice, která se promíchává s mrtvou spodinou a že práce se podnikají uprostřed vegetačního období, takže dochází k znehodnocování zemědělské půdy.

(2) Provozovatelé těchto prací jsou proto povinni:

(3) Odbory zemědělství rad okresních národních výborů dozírají nad řádným prováděním těchto opatření a rozhodují, zda v jednotlivých případech má či nemá být prováděna skrývka ornice podle povahy prováděných prací a rozsahu vzniklých škod.

a) provádět důsledně orbu, setbu, řádkování zemědělských kultur a vláčení po vrstevnicích na pozemcích o svažitosti od 10° výše a podle potřeby i na pozemcích o svažitosti nad 5°, aby se omezil povrchový odtok vody a zeslabil její erozívní účinek, odstraňovat sebrané kameny ohraničující rozdrobenou půdní držbu v horských oblastech a znemožňující obdělávání po vrstevnicích,

b) provádět podmítku ve směru vrstevnic, pokud možno ihned za kosou, do hloubky 5 až 8 cm nebo střední orbu do hloubky 15 až 18 cm (včasnou podmítkou se omezuje vysušování půdy a umožňuje se pohlcování dešťové vody) a podle místních podmínek osít pozemky ihned strniskovými pícninami buď ke krmným účelům nebo k zelenému hnojení,

c) ponechávat svahové půdy v hrubé brázdě pokud nejsou osety nebo osázeny, aby se zabránilo rychlému odtoku vody a odnášení půdy při tání sněhu a velkých srážkách,

d) provádět každoročně včas sklizeň sena, není-li trávní porost spásán, aby bylo zabráněno velkému povrchovému odtoku vody na přestárlých porostech,

e) usměrňovat na svažitých pozemcích pastvu podle druhu dobytka a stavu porostů, připustit na erozně ohrožené pastvině jen podstatně snížené obsazení dobytkem oproti normálnímu, aby mohla nastat rychlá obnova porostů (za normální obsazení se považuje 80 q ž. v. na 1 ha po dobu 4 až 6 dnů), připustit pouze regulovanou pastvu, provádět oplůtkové pastvy nebo pastvy usměrněné postupným spásáním dílců, nevypásat strmější polohy ovcemi a kozami, nýbrž pouze mladým dobytkem a jen po kratší dobu,

f) dbát u svahových půd na vhodné prostorové uspořádání kultur ve směru vrstevnic tak, aby se kultury odolnější proti erozi (luskovinoobilní směsky, jetelotravní směsky, vojtěška, dočasné louky) střídaly s kulturami méně odolnými (např. okopaninami), v polohách rovinných nebo mírně svažitých, ohrožovaných větrnou erozí, zřizovat kolmo na převládající směr větru protideflační pásy a střídat na nich plodiny méně odolné proti větrné erozi (např. okopaniny) s plodinami vysokými (kukuřicí, vojtěškou atd.), na lehkých půdách ohrožených větrnou erozí provádět orbu kolmo na převládající směr větru a ve zvlášť ohrožených oblastech provádět základní opatření ve spojitosti s ochrannými lesními pásy a přitom přihlížet k ohrožení vodní erozí,

g) scelovat pozemky do tvarově účelných celků s délkovým rozměrem ve směru vrstevnic (důležitá je i šířka obhospodařovaných pásů-honů, protože úměrně s délkou svahů roste i nebezpečí eroze), řídit se zásadou, že čím příkřejší svah, tím větší nebezpečí eroze a tím mají být pásy užší,

h) zřizovat v polohách značně ohrožených erozí buď dočasné nebo trvalé zádržné pásy v šířce 5 až 7 m mimo osevní postup, oseté vojtěškou, jetelotrávou, luskovino-obilní směskou, trávou,

i) zachovávat na svažitých půdách náchylných k erozi, zejména v horských a podhorských oblastech, stupně (meze), které mají důležitou protierozní funkci zmírňováním spádu,

j) dodržovat zásady správné agrotechniky jako nedílné součásti protierozních opatření, zejména vytvářet drobtovitou strukturu půdy správným obděláváním a hnojením a používat správných osevních postupů.

a) vypracovávat v dohodě s příslušnými orgány národních výborů a na základě přípravné nebo projektové dokumentace roční a pětileté plány zahlazení následků dolování nebo průmyslové činnosti a rekultivace poškozených pozemků. Plán rekultivace musí zajišťovat řádné hospodaření s kulturními vrstvami půdy, jejich bilanci a využití, technologii skrývek se zřetelem na příští rekultivaci, terénní úpravu dotčených pozemků, způsob provádění rekultivace a nápravu vodních poměrů ploch již dříve devastovaných a nově těžbou narušovaných, a to tak, aby byla současně zajištěna perspektiva hospodaření zemědělských závodů v území těžby nebo soustředěné průmyslové činnosti. V plánech těžby nebo průmyslové činnosti, na jejichž základě jsou zpracovány plány rekultivace, musí být provedeno třídění zemin podle jejich vhodnosti pro rekultivaci, způsob a organizace jejich přesunu a využití v souladu s plánem rekultivace. Návrh plánu rekultivace musí být předem projednán s odborem zemědělství rady okresního národního výboru a jím schválen. O tom, pro jaký druh rekultivace budou jednotlivé upravované plochy určeny (úprava na ornou nebo jinou zemědělskou půdu, zalesnění nebo jiné využití), rozhodne odbor zemědělství rady okresního národního výboru k návrhu provozovatele průmyslové nebo těžební činnosti,

b) provádět již v průběhu provozu vhodné terénní úpravy pozemků a učinit všechna hospodářsky odůvodněná opatření k zabránění zbytečných škod na pozemcích a k usnadnění úprav půdy za účelem jejich rekultivace,

c) podle plánu rekultivace a plánu těžby, upraveného podle bodu a), provádět oddělenou skrývku úrodné nadložní zeminy, zejména ornice, popř. i hlouběji uložené zúrodnění schopné zeminy (např. spraše, sprašové a svahové hlíny, minerálně silné nerosty) podle postupující těžby a v dostatečném předstihu před odklizením nadloží na ploše přímo dotčené provozem a pečovat o její řádné využití nebo uskladnění pro účely rekultivace nebo zajistit jejich dopravu na plochy určené odborem zemědělství rady okresního národního výboru,

d) zakládat zásadně vnitřní výsypky ukládáním odklizových hmot ve vytěžených prostorách vlastních nebo sousedních závodů, k omezení devastace pozemků zásadně převrstvovat vnitřní výsypky na výsypky převýšené podle kritérií pro stabilitu zemin; není-li to technicky možné nebo hospodářsky odůvodněné, ukládat odklizované hmoty na převýšené výsypky na půdách neplodných nebo na zemědělské půdě horší jakosti, z níž byla ornice předem odklizena a která byla za tím účelem vyňata ze zemědělského půdního fondu,

e) převýšené výsypky zakládat na únosné základové půdě tak, aby byla zajištěna jejich stabilita. Přitom je třeba přihlédnout i k vodním poměrům v okolí výsypek, aby nenastalo zabahnění okolní zemědělské půdy, výsypkový materiál soustřeďovat do souvislých tabulových, nikoliv rozptýlených výsypek s dobře urovnaným povrchem a podle daných poměrů do takové výšky, která by ještě umožňovala rekultivaci a úpravu vodních poměrů a přitom zajišťovala maximální kapacitu výsypky a co největší úsporu výsypkové plochy; zakládat výsypky (zejména velkozakládači) způsobem umožňujícím urovnání povrchu a jeho rekultivaci (např. boční způsob zakládání výsypek),

f) aby nebyla narušována rovnováha ukládaných vrstev a nedošlo k jejich sesouvání, upravit boční svahy výsypek tak, aby úhel sklonu zajišťoval jejich stabilitu podle druhu zeminy a výšky výsypky. Níže ukládané vrstvy musí snést tlak výše ukládaných vrstev; při vyšších výsypkách je nutno svahy zabezpečit terasováním a pamatovat na účelné řešení příjezdných cest. Svahy teras řádně upevnit a zajistit proti erozi (zatravněním, osázením keři a stromy), pod úpatím výsypek zakládat ochranné hráze (předvýsypky),

g) na výsypkách, zejména větších, vybudovat příjezdné komunikace tak, aby kromě sjízdnosti bylo dbáno i ochrany proti boční erozi,

h) při budování výsypek pamatovat i na úpravu vodního režimu v půdě, povrch výsypek urovnat a upravit tak, aby na něm mohly pracovat zemědělské stroje, korunu výsypek nejméně v mocnosti vegetační vrstvy vytvořit ze zemin, které mají schopnost srážkovou vodu nejen přijímat, ale i zadržovat pro potřeby vegetace, pro usnadnění průsaku srážkové vody a omezení jejího odtoku na minimum, vytvářet vhodný strukturní stav půdy, např. biologickou rekultivací, pěstováním průkopnických rostlin, čímž se částečně omezí i zamokření okolí výsypek srážkovou vodou z nich odtékající,

i) v dohodě s vodohospodářskými orgány upravit celkový vodní režim na plochách narušených těžbou, aby byly odstraněny nepříznivé účinky poklesu podzemních vod a umožněn neškodný odtok povrchových vod,

j) půdní poklesy vzniklé hlubinným dolováním upravit tak, aby dotčené pozemky byly schopny dalšího hospodářského využití,

k) provádět soustavně biologickou rekultivaci pozemků již dříve narušených těžbou nebo průmyslovou činností, popř. nově poškozovaných těžbou nebo průmyslovou činností vytvořením zásob humusu v půdě, zlepšením fyzikálních, chemických a biologických vlastností půdy vhodnými osevními postupy a plodinami, správnou agrotechnikou a hnojením tak, aby zúrodňovacím procesem bylo vytvořeno takové prostředí, které by umožňovalo využít rekultivovaných pozemků pro zemědělskou výrobu (tj. aby byla vytvořena půda s průměrnou úrodností), popř. k zalesnění,

l) zajistit obdělání pozemků, u nichž je těžbou nerostných surovin podstatně narušeno jejich obdělávání, a to do doby, než bude možno po skončení těžby a provedené rekultivaci zahrnout tyto pozemky do normálního osevního postupu.

a) jejich zamýšlené provádění oznámit odboru zemědělství rady okresního národního výboru a výkonnému orgánu místního národního výboru před jarními zemědělskými pracemi zahajovanými zpravidla počátkem března, popřípadě před podzimními zemědělskými pracemi zahajovanými zpravidla počátkem září; u výstavby telekomunikačních vedení správy spojů, která svou povahou neznamená podstatnější zásah do zemědělského půdního fondu a zemědělské výroby, stačí včas oznámit práce před jejich provedením,

b) práce na pozemku omezit pokud možno na dobu vegetačního klidu a provádět je tak, aby docházelo k co nejmenším škodám na zemědělském půdním fondu a na zemědělských kulturách a aby nedocházelo k zbytečnému jejich přejíždění vozidly,

c) provádět v odůvodněných a ekonomicky uvážených případech odděleně skrývku ornice před zahájením prací, po jejich skončení odstranit veškeré zbytky provozních zařízení a dotčenou plochu urovnat a upravit do původního stavu, aby byla schopna dalšího hospodářského využití.